Deník

4. prosince 2014 v 17:55 | Wiky Dream |  tajemství
ahoj.. vím, že teď moc nenavštěvuju blogy, ani tu moc nejsem aktivní, ale teď jsem byla hodně v práci takže jsem neměla moc času, ale teď po víkendu už to napravím, protože budu celý týden doma..
Říkala jsem si, že bych mohla na chvíli upustit od příběhu a tak vám tu dám úryvky z mého deníku.. ano píšu si deník, ale ne nic jako : dneska mě naštval ten a ten a miluju toho a toho a chci tohle a tohle.. Ne nic takového.. jsou to příběhy, básničky, citáty a podobně.. Všechno jsem to vymyslela sama, ale většina z toho nemá ani začátek ani konec, jakobych prostě nad něčím přemýšlela a kousek napsala a pak zase nic.. Takže vám tu dám takovou menší ukázku.. Není to vytržené z žádného kontextu, přesně tak to mám i v tom deníku :-)


V duši se občas dějí zvláštní věci. Jak rychle se nenávist může změnit v lásku, a jak rychle se láska může zvrtnout v nenávist...
***



,, Ne.." řekl. Jeho pohled byl stejně chladný jako led na Severním pólu. Jeho ruce byly zaťaté v pěst, jakoby měl vztek, jakoby chtěl zuřit, ale nezuřil.
,, Ne.." Bylo to jediné co jsem od něj dostala. Jeho tvář se ode mě odvrátila a já už jej nikdy více nespatřila.
Jak plynul čas přestal být skutečný. Jeho tvář se zdála být jen starým obrazem na zdi mé duše, který blednul a blednul až zůstal jen matný, obrys...

***

Často jsem pak slýchávala šepot. Vychrtlé i tlusté prsty na mě ukazovaly a upíraly se na mě zvědavé pohledy náhodných známých. známých, kteří se jen myhnou v našem životě, ale zanechají v nich kus sebe.
Moje tvář se vždy upírala k zemi jako k poslední šanci na únik. Na únik od všech otázek a od všeho opovržení jenž se snašelo na mou hříšnou hlavu. ale přesto jsem odolávala dál. Musela jsem vydržet. Ano, jsem hříšná, ale dítě které čekám ne. Já mohu trpět, ale mé dítě ne..

***

Často přeji krásný den, i když ho sám nevidím. Cítím paprsky slunce, ale nevím jak vypadají. slyším zpěv ptáků, ale nemohu si je prohlédnout. Přesto svět vidím. Nemám zrak, ale přesto svět vidím. Je smutné, že je svět plný vidoucích lidí, kteří jsou tolik slepí k okolnímu světu...

***

,, Uteč!!" křičel. ,, Uteč!!" a já utekl. běžel jsem dál a dál a neohlížel se. Nemyslel jsem. Moje nohy jakoby žily vlastním životem. Nemohl jsem se zastavit. Jen jsem běžel stále dál..
Kolem mě svyštěly kulky. vojáci padali jako hrací figurky na šachovnici, ale já stále utíkal.
Uteč..uteč znělo mi v hlavě dokola a dokola. Teprve až když jsem zůstal sám, až když mě obklopoval jen můj vlastní dech, jsem si uvědomil, že jsem opustil všechny své zásady, stejně jako přátelé, kteří teď leží daleko za mnou v krvi a věčném tichu.. Teprve až když jsem zůstal sám, jsem si uvědomil, že odvaha a statečnost jsou jen pouhá slova...

***

a tak jsem odešel. slyšel jsem nádherný hlas, který mi zpíval ukolébavku. Cítil jsem hřejivé ruce na mých vlasech, už jsem neměl strach.. Moje oči se zavíraly, dech se vzpomaloval, svět kolem se zdál tak vzdálený.. ale už jsem neměl strach, byl jsem připravený. Připravený na novou cestu, kterou mi osud přichystal a kterou jsem se nyní musel vydat... Musel jsem zemřít, musel jsem odejít. Každý má na světě stanovený svůj čas a když vyprší, nezbývá než jít. a tak i můj čas vypršel a svět se mi ztratil z dohledu...

***

Občas se naskytnou chvíle, které jsou velmi těžké.. Myslíme si, že už není nic pro co stojí za to žít, ale pak si uvědomíme, že to jednou pomine, zmizí a my nebudeme přemýšlet nad tím jak moc byla ta doba zlá, jak těžké byly ty chvíle, ale nad tím, že jsme je překonali, že jsme to všechno zvládli...

***

Obloha se zatáhla šedými mračny. Slunce se ztratilo z dohledu a jeho paprsky se stáhly do ústraní. svět jakoby pohltila temnota. Po obloze prosvištěl blesk následovaný děsivým zaburácením, které snad pohnulo celou zemí. Na koruny stromů dopadaly první dešťové kapky, které se prodíraly až k zemi.. Jakoby všechny dny náhle skončily, jakoby nás od této chvíle měla obklopovat jen tma.. Tma plná děsů...

***

a teď tu je ukázka něčeho jako básničky.. takových básniček mám hodně, ale nikdy se nedostanou sem na blog.. tahle je jediná.. upřímě se tomu nedá ani říkat básnička.. jen.. ani nevím co.. Každý verš jsem psala jindy.. takže první verš je starý asi půl roku a poslední asi týden..

Nikdy jsem nepřemýšlel co se stane,
až srdce přestane bít..
Nikdy jsem nepřemýšlel co se stane,
když lidé přestanou snít..

A nedokážu si představit den,
kdy svrhnem vládu.
A mám jen malý sen,
že na Óčku maj novou hitparádu..

A chtěl bych mít plat,
jako politici..
A být dobrý anděl,
pro děti nevidící..

Nikdy jsem nepřemýšlel co se stane,
když se zastavíme.
Nikdy jsem nepřemýšlel co se stane,
když se pak zamyslíme..

Nad tím kam tenhle svět,
asi spěje.
A kolik let,
se to už vlastně děje..

A když je někde prezident,
tak se válím smíchy.
Zas další incident,
ale každý máme vlastní hříchy..

Nikdy jsem nepřemýšlel co se stane,
když stát vedou hlavy připosrané...

Takže tohle byl průřez mým deníkem.. tak jak jsem to napsala tak je to v deníku.. nejsou to úrycky..







 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Lukáš | Web | 5. prosince 2014 v 18:47 | Reagovat

tak už máš práci - to je novinka... paráda

2 Elis Elis | Web | 6. prosince 2014 v 8:15 | Reagovat

Krásně napsané a zajímavé myšlenky, někdy se člověk dostane do situace, že si myslí, že není pro co žít, naštěstí jsou to jen chvilkové stavy a zase bude dobře, vždy je pro co žít, například uvidět východ slunce, to je přímo fascinující a nádherný pohled, ke štěstí někdy stačí málo...

3 Eamane Eamane | Web | 9. prosince 2014 v 21:07 | Reagovat

Jako práci? :) ...

S takovou formou deníku jsem se popravdě ještě nesetkala, trošku mi to připomíná umělecké dílo, jestli chápeš, co bych tím chtěla říct :)

4 Eamane Eamane | Web | 12. prosince 2014 v 21:45 | Reagovat

Tamtada tramtada tramtada dáááááá :D
Slavnostně ti oznamuji, že jsi u mě na blogu ve Vánoční soutěži vyhrála knihu ANTIBOHYNĚ. Prosím ozvy se mi co nejdříve a pošli mi adresu na email: svet-stredozeme@seznam.cz

Měj se hezky a Gratuluji :)

5 Eamane Eamane | Web | 17. prosince 2014 v 22:12 | Reagovat

Tak jak se zatím líbí kniha? :)

6 ※Treunn※ ※Treunn※ | 20. prosince 2014 v 21:52 | Reagovat

Je to nádherné, dúfam, že budeš v písaní svojich príbehov pokračovať! <(")

7 Lory Lory | Web | 4. ledna 2015 v 15:55 | Reagovat

Naprosto chápu, že nemáš čas, jak vidíš já do práce nechodím a sem jsem se dostala až s měsíčním zpožděním, za což se skutečně stydím. Tohle je moc dobrý nápad, já si píšu klasický deník, ale toto je nádhera. Ten první citát je hezký, ale úplně jsem se musela zastavit nad tím s vidoucími lidmi, kteří v dnešní době přesto nic nevidí. A ta básnička je naprosto úžasná, chvilkami jsem se musela zamyslet a jindy se zase smála, vážně povedené, máš můj obdiv x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama