kapitola 32 - Brána Mollis torrtor

8. září 2014 v 14:24 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
ahoj tak je tu poslední kapitola, pak už je jen Epilog a bude uplný konec... prvního dílu :-D


Mé srdce se rozbušilo nadšením, které ale okamžitě ustalo. Nadšení se změnilo ve směs emocí, počínaje zklamáním a končíce vztekem. Dveře jsem neotevřela já, ale Fallier, nejmladší ze tří démonů. Protáhl do vězení svou hubenou postavu a všechny si nás začal měřit pohledem. Tak jsem se nepletla, jeho vlasy byli opravdu bílé jako sníh, ale přesto nevypadal nijak staře, spíše naopak. Pohlédla jsem mu do šedých očí a ty se mu v mžiku změnily na jasně oranžové.

,, Jste připraveni na výlet?" zeptal se a ve stejnou chvíli do místnosti bez oken vtrhl i Rimmon, zamřil na mě svůj bledý pohled, vztek v něm jenom vřel. Přišel ke mně a surově mě zvedl ze země.




,, Posbírej je! Ať jsou všichni nahoře!" Přikázal Rimmon a než jsem stačila mrknout už jsem nestála v temné místnosti, ale v nějaké velké, prázdné hale.

Skrze zaprášená okna sem pronikalo nepatrné množství světla a já tak mohla pouze hádat zda se venku již stmívá, nebo zda mě takto klame prach, který se držel snad na všem co v hale bylo.


Rimmon stále pevně svíral mou paži a já cítila jak se mi po těle pomalu rozlévá bolest, nejdříve slabá, ale postupně sílila.

,, Jak si to udělala?" zeptal se.

,, Udělala co?" odsekla jsem a snažila se vykroutit z jeho sevření.

,, Víš moc dobře co myslím lovkyně.. Tam, v mém vlastním vězení. Jak si se bránila?" Nechápala jsem o čem to mluví. Hleděla jsem mu zpříma do očí a snažila se z nich vyčíst nějakou lest, ale on jen prostě chtěl znát odpověď na tuto otázku, odpověď, kterou jsem neznala.

,, Nic jsem neudělala.." odsekla jsem a on mě konečně pustil. Spíše mě od sebe odstrčil tak surově až jsem upadla na zem. V tu chvíli se v místnosti objevili i mí přátelé, Fallier a ještě nějaký démon, kterého jsem nepoznávala. Oba dva stáli u skupinky, kterou sem před chvíli přenesli.

A ještě někdo se v hale obejvil. Ale na druhé straně než jsme stáli. Byl oděný v klasických černých kalhotech a v černém kabátu do půlky stehen, jakoby se právě chystal vyjít si na podvečerní procházku. Kráčel pomalým krokem jako by to byl jediný tvor na zemi, kterého netíží rychlost času. Jakoby na vše měl celá staletí, v jeho případě to byla tak trochu pravda, byl to démon, zranitelný stejně jako my všichni, ale přesto nesmrtelný..

Nejspíš se k němu nikdy nedostal nikdo tak blízko, aby mu vrazil dýku do zad. V Nickových poznámkách bylo, že v lidské podobě jsou stejně zranitelní jako lidé, stačilo by je tedy zastřelit, probodnout a oni by nejspíš zemřeli.. Tak jak je možné, že ještě všichni tři žijí? Jistě, že za to může magie.. Jak složité pro ně může být zastavit kulku, nebo protivníka co se k ním blíží s nožem v ruce. Nejspíš vůbec, ale řekla bych, že Rimmon je silnější než jeho bratr, tak proč ho ještě nezabil? Agaresova moc nejspíš nespočívá v moci své magie, ale v síle slov, která pronáší, je to manipulátor..


,, Tak tě tu vítám maličká." pronesl Agares když došel až k nám a přátelsky rozpřáhl ruce jakoby nás chtěl všechny obejmout. ,, Jsi připravená na svou poslední cestu?" Chtěla jsem něco říct, ale místo toho jsem jen mlčela. On se ke mně sklonil a nabídl mi pomocnou ruku. Teprve až teď jsem si uvědomila, že stále sedím na zemi. Chytila jsem se jeho dlaně a nechala si pomoct vstát. Agaresův dotek.. Může zabíjet dotekem.. Rychle jsem ruku stáhla zase k sobě. Agares se zasmál.

,, Ale no tak, mám přeci rukavice.."

,, Kde je Nick?!" Zakřičela jsem na Agarese a ten jen mírně naklonil hlavu na stranu, jako štěně, které nechápe co se po něm chce.

,, Nick? Myslíš toho upíra? Tak ten.. Ten teď nejspíš umírá hlady.." řekl a bez dalšího zájmu se přesunul ke skupince, která stála opodál.

,, Naši nezvaní hosté.. Carlosi, vezmi jí stranou!" přikázal démonovi, který až do teď zůstával beze jména. Ten zaterasil prosotr mezi elis a ostatními. Pak se Agares přesunul k Albertovi. Chtěla jsem vykročit k nim, ale Rimmon mě jedním pevným stiskem zastavil. ,, Zustaň kde jsi princezno!"


,, Jak se cítíš když víš, že tvůj syn nám konečně pomohl získat tenhle svět? Sargatanas by mu byl vděčný.." řekl tiše. Albert jen mlčel a zpříma mu hleděl do bledé tváře.

,, Měl si pravdu Rimmone, je tu až příliš mnoho nezvaných hostů.." řekl a přesunul se k Aronovi.

,, Sloužil si mi dobře.. Dostaneš svou odměnu. Slíbil jsem ti život tvého otce za tvé služby. Jenže já tvé služby už nepotřebuji."

,, Říkal si, že když ti pomůžu neublížíš mu. Že když udělám co chceš necháš je jít!"

, Problém vás, mladých mebralů je v tom, že jste příliš důvěřivý.. Tehdy.. Tehdy, jsem lhal!" Poslouchala jsem Agaresův laškovný hlas, tušila jsem co příjde.


,, Soustřeď se Sam.." ozval se mi v hlavě Aronův hlas. ,, Musíš je zachránit, víš co se stane s Elis až bude brána otevřena?"

,, Nemůžu, jsem slabá, nedokážu ovládat svou moc.." odpověděla jsem mu doufajíc, že náš rozhovor nikdo neposlouchá.

Mezi tím se Agares znovu přesunul k Albertovi a začal si sundávat jednu z rukavic.

,, Musíš ho zachránit! Sam!" Snažila jsem se, snažila jsem se něco udělat, ale nevěděla jsem co.

,, Nevím co mám dělat!" křičela jsem ve své mysli.

,, Pak ti pomůžu.." Ve chvíli kdy jsem slyšela tato slova už Agares natahoval svou dlaň k Albertovi, najednou se před něj, ale postavil jeho syn a Agaresova dlaň dopadla na jeho rameno.

,, Miluji tě.." Postřehla jsem ještě ve své mysli než se Aronovo tělo sesunulo k zemi a on naposledy vydechl.


,, Nééé!!!" zakřičela jsem a mnou projela vlna velmi silné energie. Tak silné energie až se celá budova zatřásla. Rimmona ta vlna odhodila až na druhou stranu místnosti. Elis, Carlos, Fallier i všichni ostatní se zhroutili k zemi. Hala se stále třásla, jakoby se měla každou chvíli zhroutit jako domeček z karet. Carlos i ostatní se už pomalu začali zvedat. Natáhla jsem k tomu démonovi svou dlaň a představila si žár, velký žár a oheň. V té chvíli mou paži obklopil zářivý plamen, má ruka hořela, ale přesto jsem nic necítila. Hala se znovu otřásla když jsem plamen, který olizoval mou ruku poslala přímo na démona. Ten splanul jako pochodeň a začal se svíjet v bolestech. Po krátké chvilce se změnil v popel, který se rozvířil do všech světových stran.


,, Elis, Alberte! Utíkejte!" Pokusila jsem se o telekomunikaci.

Elis přikývla, ale Albert dál klečel u svého syna a plakal, nechtěl se od něj odtrhnout. Aron bezvládně ležel na zemi, oči měl zavřené, myslela bych si že odpočívá, kdybych nevěděla co se stalo. Je mrtvý, nežije. Už tu není.

,, Elis! Musíte pryč!" Zakřičela jsem když byla na cestě k Albertovi, snažila se ho zvednout, zatím co se Agares pomalu blížil ke mně. Tahle moc mi dlouho nevydrží, musí pryč!

,, Rimmone!" zakřičel Agares na bratra, který se sbíral ze země. Má moc už vyprchávala a
Elis s Albertem byli stále zde.. Už jsem pochopila o co se Albert snaží, chce ho vyléčit, ale to nejde, je mrtvý.. Zabili ho! Zabili ho!


Stála jsem na místě a dívala se jak se dva démoni blíží ke mně zatím co Fallier měl namířeno k Elis.

Zabijí je! Znělo mi v hlavě. V tu chvíli se halou začaly rozléhat další hlasy. Agares i Rimmon se zastavili na místě. V hale se objevil Torys a jeho přátelé. Dříve než jsem stihla mrknout Agares a Fallier zmizeli z místnosti, prostě se vytratili.

Konečně jsou tady, všechno je v pořádku. Pocítila jsem slabost a únavu, Otočila jsem se na Toryse. Vedle něj stál Iver, něco křičel, ale já mu nerozuměla, nedokázala jsem ho vnímat. Ještě jsem zahlédla jak se Liam mění ve vlka a míří ke mně, ale pak se znovu všude rozhostila tma a já se propadla do temnoty...

Hlava mi třeštila jako nikdy před tím, žaludek jsem měla sevřený, v ústech jsem cítila pachuť krve, chtělo se mi z toho zvracet. Pokusila jsem se otevřít oči, ale nešlo to, prostě jsem na to neměla sílu. Někdo mě nesl.

,, Dál musíme pěšky.." slyšela jsem Fallierův hlas. ,, Tam kam jdeme se nikdo kromě stínochodců nepřenese, to místo je chráněné.." jeho hlas zněl přísně, jako by všechny přítomné varoval, aby to ani nezkoušeli.

,, To víme, jdeme dál!" přikázal Agares. Znovu jsem na krátkou chvili ztratila vědomí. Když jsem se probrala obklopoval mě zvláštní pocit, něco mi svíralo hrdlo, jako bych kolem sebe slyšela hlasy, jako bych ve své mysli někoho zahlédla, ale netušila jsem koho. To tohle místo, tohle místo to způsobuje, muselo tu být tolik smrti..


,, Musíme si pospíšit, dřív než se probere. Jsem vzhůru, já jsem vzhůru! Chtělo se mi křičet, ale nevydala jsem ani hlásku.

,, Další nepovedený plán!" Promluvil Rimmon vztekle, ale tiše, to on mě nesl. ,, Jen o pár vteřin víc a byl by si mrtvý Agaresi!"

,, Ale jsem tu, všichni jsme tu a osvobodíme otce!" Agares zněl nadšeně, téměř fanaticky.

,, Ale nemuselo to tak být, nebylo moudré co si udělal!" Protestoval znovu Rimmon.

,, Aspoň teď víme jak velkou vládne magií.."

,, Magií, která by tě mohla zničit! Říkal jsem ti to, říkal jsem, co udělala, když jsem zabil to štěně!"

Štěně? To mluví o Carle? Jak se opovažuje o ní takhle mluvit?!

,, Plán ti znovu nevyšel!" pronesl Rimmon.

,, Nevyšel? Máme lovkyni a na ostatních nezáleží.. stejně všichni zemřou, všichni zaplatí drahý bratře, tenhle svět bude patřit nám a oni budou mrtví! " Prohlásil Agares a mě se v té chvíli zmocnil strach. Všichni zemřou, všichni budou mrtví díky mé krvi, díky tomu, že žiji, měla jsem zemřít už mnohem dřív, nic z toho by se nestalo, nemohli by otevřít bránu. ,,Polož jí sem!" Přikázal Agares a já tvrdě přistála na zemi. Zaskučela jsem bolestí a vysloužila si tak od Rimmona kopanec do břicha.


Pomalu jsem otevřela oči, konečně se mi to podařilo. Místo na kterém jsme se nacházeli nevypadalo vůbec tak jak jsem si ho představovala. Vypadalo to tu jako velká podzemní síň, nebo jako síň vytesaná do skály. Nad hlavou se mi tyčily klenuté stropy, které podpíraly kamenné, ozdobně tesané pilíře. Zem byla dokonale zahlazená a zdálo se, že v ní byli i nějaké rytiny, obrazce. Světlo tomuto velkému prostoru propůjčovalo několik honosných lustrů, které vypadaly jakoby hořely bledě modrým světlem. Celé to tu bylo impozantní, až jsem téměř ztratila dech. K místu kde jsem teď ležela vedlo několik schodů z hladkého kamene. Jako bych se nacházela na nějakém pódiu, jediné co scházelo byli rudé závěsy a osvětlení.


Agares, Rimmon i Fallier stáli pod schody a tiše rozmlouvali. I když Fallier se do rozhovoru moc nezapojoval, celou dobu na mě hleděl vědoucím pohledem, jako by věděl něco co ostatní ne, byl až příliš klidný. Rimmon se neustále ohlížel, pravděpodobně očekával Toryse, který sem určitě co nevidět dorazí a Agares byl až příliš zaměstnaný představou toho, že jeho otec bude již brzy volný a že konečně dostane to po čem tak pase, tenhle svět. Ale Fallier? Jako by k nim nepatřil, jako by mu to bylo jedno, až příliš se vzdaloval svým bratrům. Co když? Musím se o to pokusit.. Musím s ním zkusit promluvit.


,, Falliere?!" zeptala jsem se, ale odpovědí mi bylo jen ticho. Nejspíš sem byla příliš slabá. Pokusila jsem se soustředit. Snažila jsem mu poslat vzkaz.

,, Lovkyně..." ozvalo se najednou v mé hlavě, ale nebyl to Fallierův hlas.

,, Cože?" odpověděla jsem.

,, Musíš vstát! Musíš vstát! Lovkyně!" Teprve teď jsem poznala, že ten hlas patří dívce..

,, Kdo jsi?" zeptala jsem se.

,, Jsem část tvé duše, část tvé rodiny!" řekla dívka. ,, Musíš vstát!"

,, Kde jsi?" zeptala jsem se znovu aniž bych reagovala na její příkaz.

,, Jsem zde a nejsem zde.." odpověděla. Je to snad nějaký duch? To přeci není možné, mluvit s duchy dokáží jen vlkodlaci.

,, Jsi duch? Proč tě slyším?"

,, Říkala jsem ti to, jsem část tvé duše Samantho a teď vstávej!"

,, Nemůžu, jsem slabá!"

,, Slabá?! Nemůžeš být slabá, tvá moc je velká, máš svou moc a část mé.. Moc dvou lovkyň!"

Moc dvou lovkyň? To nemůže být pravda, pomalu mi začalo docházet s kým mám tu čest, ale to není možné..

,, Megan?"

,, Vždycky jsem věděla, že budeš chytré děvče!"

,, Co se stalo, jakto že tě slyším a jakto že tě neslyší oni?"

,, Už není mnoho času Sam! Slyšíš mě protože jsme propojené, jsi lovkyně to tohle místo mi dává moc s tebou mluvit, ale už nemohu!"

,, Cože? Proč ne? Nick.." přerušila mě.

,, Vstaň Sam, vstaň a bojuj! Musíš jinak zabíjení nezůstane jen u Carli a Arona, musíš žít a najít deník! Najdi deník Sam!"

V tu chvíli se spojení přerušilo. ,, Megan? Megan?" neodpovídala. Nic jsem nechápala, nemohla jsem s ní mluvit, Megan je přeci mrtvá, zemřela, před dávnou dobou.. Možná za to mohlo skutečně tohle místo, možná díky bráně Mollis torrtor je možná komunikace s mrtvými.. Proč mi to neřekla? Proč mi to nestihla říct a jaký deník to měla na mysli? V tu chvíli mé myšlenky přerušil Agares. Přistoupil ke mně aniž bych si ho všimla, donutil mě vstát a pak mě chytil pod krkem. Jedním plynulým pohybem mě přitiskl ke skále která se tyčila za námi. Ta už nebyla tak dokonale opracovaná jako zbytek síně a už vůbec nevypadala jako brána.


V Agaresově ruce se cosi zalesklo. Byla to dýka. Jedním rychlím mávnutím ruky mi zasáhl volnou paži a mě po ruce začala stékat rudá, horká krev. Rána mě dočista ochromila,nemohla jsem se nadechnout, nemohla jsem křičet, nemohla jsem se bránit.Ta rána musela být hluboká, protože za nedlouho už byla pod mou rukou kaluž krve. Agares pohlédl na dýku.


,, Krev poslední lovkyně.." Pronesl nepřítomně a otřel dýku do kamene.

,, A její život.." řekl poté, odhodil dýku, sundal si rukavici a jeho dlaň teď mířila k mé ruce.

Dotkl se mé paže kousek nad ránou, kterou mi způsobil dýkou.

,, Ne!" stihla jsem přidušeně zakřičet. Zavřela jsem oči a čekala na smrt. Od bodu kde se mě dotkl se mi tělem začal šířit zvláštní pocit, zvláštní energie, projížděla mi každou žílou, každým nervem, cítila jsem jí v nohou i rukách. Cítila jsem jak mi ta energie stoupá do hlavy a pak se zase vrací. Bylo to jako vlna. Jako vlna, která se snaží doplazit co nejdále po mokrém písku a pak se zase vrací do moře. Přesně takové to bylo. Všechna ta energie, kterou jsem cítila se pomalu začala vracet do místa z kterého vyšla.


Otevřela jsem oči a zrak mi utkvěl na Agaresově tváři. Stál přede mnou jako solný sloup. Nehýbal se a jeho černé oči vypadaly viděšeně jako by se stalo něco co se stát nemohlo, co nebylo možné. Zbledl, pokud se tomu ještě zblednutí dá říkat, spíš zešednul. A pak se zhroutil k zemi. Chvíli se nic nedělo. Rimmon i Fallier jen zírali na Agaresovo bezvládné tělo stejně jako já. Agares byl mrtvý, nejspíš byl skutečně mrtvý. To se potvrdilo když jeho tělo pohltily zvláštní bílé plameny.


,, Agaresi!" Zakřičel Rimmon a rozeběhl se k nám. Dřív než se však stihl dostat na schody se Agaresovo tělo proměnilo v bílý popel.. Nezůstalo z něj nic, jeho velká moc, zastrašování, jeho přesvědčení. To vše zmizelo s ním. Velký Agares zemřel, obávaný démon, nadřazený všem,jen tak, jako by ho zabil můj dotek, jako by se jeho síla obrátila proti němu. Bylo to zvláštní.


,, K čertu!" zaklel Fallier, jako by se teprve teď probral a uvědomil si, že už jsem dávno měla být mrtvá. Stejně jako Rimmon i on zamířil ke mně. Věděla jsem, že nemá cenu utíkat, nebylo kam utéct, nevěděla jsem co mám dělat. Ještě stále jsem nechápala co se to tu odehrálo. Jak mohl velký Agares jen tak zemřít? Jak je možné, že já stále ještě stále žiju? Ale to nejspíš nebude trvat dlouho.


,, Ty malá čarodějnice!" Zakřičel Rimmon a místo toho, aby použil svou moc, své vězení, uhodil mě do tváře tak silně až jsem odlétla několik metrů od nich.

,, Nechte jí být!" ozval se najednou známý hlas. Na druhém konci síně se objevil Nick, Iver, Torys a nejspíš jejich přátelé.Elis jsem nikde nezahlédla.

Rimmon i Fallier teď zaměřili svou pozornost na nově příchozí.


,, Dagone, Elathane, Mantusi! Eliseli!" Zvolal Rimmon a netrvalo dlouho a ze stínu mezi sloupy vystoupily čtyři postavy zahalené v černých kápích. Stínochodci nepochybně.

,, Zničte je!" Zakřičel a sám se rozeběhl proti mým přátelům a ti se zas rozeběhli proti démonům.snažila jsem se vsát. Všechno jsem slyšela tak vzdáleně. Vše bylo najednou jiné.. Vše dostalo nový smysl.. smysl a řád...


,,Nalezni v sobě sílu!" znělo mi v hlavě, netušila jsem zda je to má vlastní myšelnka, nebo zda ke mně někdo promlouvá. Ale musela jsem. Všechno je to pravda Sam, tak se seber! Říkala jsem si. Všechno je to skutečné, magie existuje a ty jí máš Sam.. záleží jen na tobě co s ní dokážeš..

Vstala jsem.

Strhl se krutý boj, netušila jsem zda někdo přišel o život nebo ne, přestala jsem sledovat dění.. To vše bylo kvůli jediné věci a já si uvědomila kvůli které. Moc dvou lovkyň znělo mi v uších. Netušila jsem jak to bylo možné, jak je možné, že jsem s ní mluvila jakto, že mě zná, ale pokud to byla pravda musela jsem tu moc použít.. Každý lovec má tak velkou moc jak velkou má fantazii .


Jak velkou mám fantazii? Co všechno dokážu. Co říkala Zira? Má moc je větší než Meganina.. Pokud ona dokázala zavřít bránu.. Pak já...

Otočila jsem se proti skále. Tohle, pokud se to podaří, mě nejspíš bude stát život, ale musím se o to pokusit, kvůli tomuto světu, kvůli Carle, kvůli Aronovi, musím se o to pokusit, aby už nikdo nezemřel... jen já...


Rozpřáhla jsem ruce a zavřela jsem oči. Soustředila jsem se na to co chci. Představovala jsem si jak se mi v dlaních hromadí všechna má energie, jak se všechná má přání, všechen smutek, všechen vztek, otázky, bolest, jak se to všechno přesouvá do mých rukou. Za krátkou chvíli jsem ucítila horko, zvláštní horko, které ze mě vyzařovalo a rozpínalo se do prostoru.


Otevřela jsem oči. Teď jsem si uvědomila že boj ustal. Mé dlaně zářily, stejně jako celé mé tělo, zářila jsem stejně jako zvláštní plameny v lustrech. Otočila jsem se. Všichni včetně Rimmona na mě hleděli.


,, NE!" Zakřičel. ,, Falliere zab jí! Slyšíš?! Zab jí!" Ale Fallier se ani nehnul. Chvíli stál na místě a pak se rozeběhl síní pryč a za nedlouho se ztratil ve tmě mezi mnoha sloupy.

,, Falliere! Falliere!" křičel. ,, Tak to budu muset udělat sám.. Postarejte se o ně!" Zavelel Rimmon a vydal se ke mně. Ve velké síní se znovu rozhostil boj. Všichni křičeli, volali mé jméno, ale já už je nevnímala. Otočila jsem se zpět ke skále. Napřáhla jsem obě zářící ruce před sebe.


,, Znič jí Sam, znič jí!" Opakovala jsem si. A pak jsem nechala všechnu mou energii, aby opustila mé tělo a vnikla do skály. Všechnu tu záři, pohltila brána. Velká jeskyně společně se skálou se ihned začala otřásat a skála i sín se začaly bortit. Otočila jsem se zpět k ostatním. Rimmon už byl téměř u mě. Rozpřáhla jsem ruce.


,, Sam! NE!" Křičel Nick a běžel ke mně. V tu chvíli jsem už ale jedním prudkým pohybem donutila skálu, aby se roztříštila jako sklo a aby se rozlétla po jeskyni, bylo to všechno jako jeden velký výbuch a já byla v epicentru. Kusy skály prolétaly kolem mě, narážely do sloupů a ty se hroutily, všude zavládl chaos. Jeden s kusů skály zasáhl i Rimmona a ten se zhroutil k zemi. V tu chvíli se za ním obejvil Liam, několikrát ho udeřil a Rimmon mu tu laskavost oplácel, dál a dál.Viděla jsem jak se Liam z ničeho nic zhroutil k zemi, držel se za krk, jako by se nemohl nadechnout. V tu chvíli se za Rimmonem zjevil Iver a nemilosrdněho ho zasáhl nožem do zad, tak jako to on udělal Carle. Pohlédla jsem na něj, chtěla jsem, aby trpěl.. A on trpěl, začal se svíjet v bolestech, pak stejně jako před chvílí Agarese i jeho pohltili bílé plameny.

Jestli z něj nezůstalo nic stejně jako z jeho bratra? To nevím. Síní se ozvalo mohutné zahřmění, jako by se blížil konec světa, konec všech světů. Strop se rozpadal, vše se bortilo jako jako hrad z písku. V těle mi zůstalo jen několik zbytků mé vlastní energie. Tohle místo srovnám se zemí.. Zavřela jsem oči, srdce jsem cítila až v krku a nemohla jsem se nadechnout, jako by mě někdo objal drtivým stiskem. Jako by mi někdo drtil hrudník. Ještě chvíli jsem kolem sebe slyšela hřmění, hluk, ale ten se postupně ztrácel, vše se vytrácelo, vše se najednou zdálo vzdálenější a vzdálenější, jako by už na ničem nezáleželo. Chtělo se mi jen na všechno zapomenout a zemřít a v tom okamžiku, mě už po několikáté za tento den pohltil temný svět děsivých nočních můr..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lory Lory | Web | 11. září 2014 v 18:17 | Reagovat

Je mi smutno, že už je to poslední kapitola, tuhle povídku jsem četla opravdu ráda, ale aspoň že je vydařená - to byly konec konců ale všechny. Líbí se mi strašně ten závěr, zase v tom je to napnutí... ha a dobře jim tak. Těším se na epilog, a ten musí být pěkně rychle! :)

2 Ami Ami | E-mail | Web | 13. září 2014 v 18:27 | Reagovat

Jé, to je škoda, že už to končí :( Tak si jí ale přečtu znovu. Mooc se ti povedla!
PS: Pochroumal se mi počítač a nejde mi se přihlásit k účtu na blogspot. Proto nebudu přidávat články. Pokusím se to nějak spravit, ale už se s tím mučím přes dvě hodiny a nic. Potom dám vědět, jestli bude nějaký nový blog, či jak to bude!

3 Lukáš Lukáš | Web | 13. září 2014 v 19:26 | Reagovat

[2]: třeba to už teď bude víc akčnější :)

4 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 13. září 2014 v 21:03 | Reagovat

[3]: Lukáši tohle není žádný akční film ani nějaký debilní seriál, tohle je fantasy povídka, tak nečekej, že se tam budou co kapitolu mlátit, nebo já nevím co

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama