Tohle nejsem já!

14. srpna 2014 v 14:29 | Wiky Dream |  nespravedlivý osud
Zdravím lidičky, jak se máte? Určitě se vám už stýskalo po mých psycho příbězích.. a tak tu pro vás zase jeden mám.. Upřímě řečeno, sama jsem ani nevěděla co píšu a o čem to bude a tak to dopadlo jak to dopadlo.. Ale já si myslím, že i něco podobného může být reálné..

Slyšela svůj vlastní zrychlený dech.. Slyšela jak jí srdce bije až kdesi v krku jakoby se snažilo probít si cestu na povrch jejího roztřeseného těla. Snažila se uklidnit. Snažila se sklidnit proudění krve ve svých žílách, snažila se zhluboka dýchat a logicky uvažovat. Cítila jak se v ní odehrává vnitřní boj, jak se jedna část jejího já snaží zvítězit nad tou druhou, rve se s ní, snaží se jí nahnat zpět do vězení kam patří a odkud tak ráda utíká. Slyšela jak křičí a jak se směje zároveň. Slyšela šepot, který jí sliboval, že se znovu vrátí, že není na dlouho sama sebou.




Před očima měla tmu a sem tam se jí v hlavě vybavil útržek něčeho hrozného, něčeho krvavého.. Něčeho čemu se snažila zabránit. Otevřela oči. Stála ve studené, bílé koupelně a hleděla na svůj odraz v naleštěném zrcadle. Jasně černá barva, která jí obkreslovala oči byla teď rozmazaná a v drobných kapkách stékala po bledé tváři. Její dlouhé, uměle zvlněné vlasy nabarvené na červeno byli rozcuchané, jakoby se právě vzbudila a však rozmazané líčení a jasně fialové flitrované šaty, které jí končily těsně nad polovinou stehen nasvědčovaly tomu, že byla vzhůru už dlouho, možná se dokonce někam chystala, ale nemohla si vzpomenout kam.



Najednou si přišla uplně cizí, tohle přeci nebyla ona.. Nebyla to žádná laciná děvka, která se v příliš krátkých šatech a v příliš vysokých potpatcích potuluje večer městem.. Byla jiná, usedlá.. Tak proč to měla na sobě? Proč byla rozcuchaná? Přiblížila svou tvář k zrcadlu a pečlivě se prohlížela. Na jindy čistém krku teď objevila několik kapek krve. Bez toho aby odvrátila tvář od svého odrazu nahmatala kohoutek a otočila jím. Místností se začal rozléhat zvuk tekoucí vody. Namočila si jednu ruku a přiložila jí na krk, ale místo toho, aby rudé kapky krve zmizely jich ještě přibilo, přibilo jich mnohem víc, krk měla celý zakrvácený jakoby jí někdo podřízl její útlé hrdlo. Konečně sklopila zrak. Bílé umyvadlo bylo zakrvácené stejně jako její ruce.


¨
Už věděla co se děje, i když si na to nemohla vzpomenout. Najednou si uvědomila, že koupelna, ve které se nachází není koupelnou v jejím malém bytě. Její koupelna je přeci mnohem menší a je modrá, ne bílá, ale jasně modrá.. a tak to bylo vždy. Otevřela oči a stála v cizí místnosti, se zakrváceným oblečením, v lepším případě byli od krve jen ruce.
,, To ne.." zašeptala a otočila se. Dveře byli zavřené.. Na zemi se povalovalo několik ručníků nasáklích krví. Došla ke dveřím a dávala pozor, aby se nepřiblížila k jediné krvavé stopě, která se v koupelně nacházela. Vzala za kliku a otevřela. To co viděla tam nečekala i přes to všechno čeho už byla svědkem a co už zažila. Teď se nacházela v luxusní ložnici s velkou postelí s nebesi a s krémovým kobrecem.. Vlastně už nebyl krémový... všude byli kaluže krve a uprostřed jedné z nich leželo mrtvé mužské tělo... Ještě to vlastně ani nebyl muž.. Mohlo mu být asi stejně jako jí.. Možná trochu starší, ale nemohlo mu být víc než dvacet.. Jeho černé krátké vlasy byli slepené krví a jeho blankytně modré oči se vyděšeně upíraly do stropu. Byl by krásný, kdyby nebyl mrtvý.

,, To ne.." zopakovala když na něj pohlédla. Po krku se mu táhla dlouhá řezná rána, ze které ještě stále vytékala horká krev, ale to nebylo vše. Jeho hrudník byl rozbodán, pravděpodobně kuchyňským nožem, který ležel vedle těla. Tohle nechtěla, tohle přeci nechtěla, nechtěla to udělat, to ona jí donutila.. nutí jí vždycky, zavírá jí do vězení, kam sama patří, aby mohla dělat tohle, aby se mohla bavit. A pak jí nechá procitnout, aby se na tu hrůzu musela dívat, aby po ní musela uklízet a bát se místo ní. A když už jí přestane bavit její strach, uteče znovu a ujme se vlády nad jejím tělem.
Dívka klesla k zemi a pohladila mladíka po vlasech.
,, Je mi to líto, moc mě to mrzí.." šeptala a tiše plakala. ,, Já to nebyla.. já ne..." Její hlas byl tichý jako šepot vánku. ,, Já jsem to přeci nech-" Její slova přerušilo naléhavé zaklepání na dveře. Dívka se lekla a upřela oči na před sebe.
,, Haló? Děje se něco? Slyšel jsem křik!! Je tam někdo?" Byl to mužský hlas. Slyšela jak někdo přešlapuje za dveřmi bytu. Skoro nedýchala. Nevěděla co dělat.. Je v pasti... Z tohohle se nedostane.. Nyní konečně bude platit za její hříchy.. Už nemá žádnou...


Sklopila pohled k zemi tak, že její tvář zakrývaly rudé vlasy.
,, Haló? Tak otevřete nebo zavolám policii.." Ozvalo se znovu za dveřmi.
Dívčina hlava se vrátila do původní polohy a vlasy konečně odkryli její tvář, na které se jí usídlil široký úsměv. V očích už neměla strach, ale posedlost. Odstrčila mrtvého chlapce stranou a pomalu sáhla po zakrváceném noži.

,, To není nutné, už přeci jdu!" zavolala dívka a s děsivým úsměvem vyrazila ke dveřím...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lory Lory | Web | 14. srpna 2014 v 16:12 | Reagovat

Tak nevím, jestli si to myslela v ironii, či ne, každopádně mě se po těch tvých psycho povídkách vážně stýskalo :) Ten začátek se zrcadlem mi ta trochu připomněl písničku Crawling, hlavně ta část s rozmazanými stíny. Tedy, nečekala jsem že to bude směřovat tam kam se to nakonec vyvrbilo. Dost brutální vražda, jako by nestačilo ho prostě jednou propíchnout, ale ne, ty musíš popisovat jak má probodaný hrudník :D Trochu se mi dělá z té krve špatně :D Ovšem dostal mě ten konec, očividně byla ta holka vážně posedlá, zajímalo by mě jestli zabila i toho muže za dveřmi...

2 Lukáš Lukáš | Web | 14. srpna 2014 v 17:53 | Reagovat

[1]: nemám rád ironie...

[1]: mně to zas připomnělo hororový film (nevím jak se přesně jmenuje) ale šlo tam o magické zrcadlo, které dokázalo po určité době vnutit člověku či více lidem svou vůli (a ta byla opravdu děsivá)

3 Markeet Markeet | Web | 17. srpna 2014 v 10:40 | Reagovat

Ahoj :-) už jsem ti ohledně toho jednou psala takže se omlouvám :-) mohla bych tě poprosit ještě o jeden hlásek co jsi posílala mému kocourovi? odkaz stále na blogu :-)

4 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 17. srpna 2014 v 12:40 | Reagovat

Zajímavé. Už dlouho jsem nic "psycho" nečetl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama