Srpen 2014

kapitola 30 -Vlčí mládě

22. srpna 2014 v 21:25 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
Tak, na svoje narozeniny přináším už třicátou kapitolu, už jen asi dvě kapitoly a je konec.. Tahle kapitola je hodně taková zlomová, protože v ní Sam konečně objeví svou moc, i když je hodně smutné, jak a díky čemu jí odhalí.. Mám rozmazané líčení.. na konci téhle kapitoly jsem vážně moc brečela, vůbec se mi nechtělo do toho co jsem psala, ale někdy si jde příběh vlastní cestou, ale hrozně moc mě to mrzí... Já si myslím, že i vám to bude hodně líto.. No nic, nebudu dál zdržovat, tak jen čtěte a uvidíte :-) :-(



Starou, chladnou místností prostupovala jen nicota a tma. Dřív možná byla obyvatelná, ale dnes by se nehodila ani jako sklad, bouda pro psa či hrob.. Okna byla zazděná, jestli tu někdy nějaká byla. Dveře byli z těžkého kovu, které nepropustilo ani nepatrný proužek světla.. Jako by uvnitř měly udržet monstrum.. A přes to v mísnosti nebyl nikdo nebezpečný. Žádné divé zvíře, žádný drak, či nebezpečný démon z podsvětí. V rohu, na studené zemi, seděla mladá dívka a šeptala jakoby do prázdna, ale přicházely k ní odpovědi.. Nejdříve myslela, že si druhý hlas jen vybájila, že blouzní, ale teď už věděla, že v místnosti není sama.. Že je tam někdo další, jehož tvář zatím nespatřila, ale to jí nevadilo. Byl to někdo komu mohla důvěřovat. Někdo kdo jí řekl co se děje a kde je.

Kapitola 29 - Sněhová víla

18. srpna 2014 v 20:19 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
Tak a je tu další kapitola.. Možná v ní bude sto tisíc chyb, protože když jsem jí psala tak jsem byla totálně naštvaná, jelikož jsem jí musela celou přepisovat, protože mi počítač jaksi smazal všechny dokumenty na flešce a tak jsem přes slzy vzteku ani neviděla na písmenka, tak se kdyžtak omlouvám, protože se mi to ani nechtělo kontrolovat jak jsem byla naštvaná :-D



Seděla jsem u toaletního stolku a tupě zírala do naleštěného zrcadla. Moje oči byli napuchlé a tváře začervenalé od pláče. Vypadala jsem jako bych právě vstala z mrtvých. Má nateklá tvář byla bez výrazu a vlasy stažené do dlouhého copu působyli i tak rozcuchaně.. Vypadala jsem jako živoucí mrtvola, dokonce jsem se tak i cítila..
Přede mnou ležel rozevřený Nickův deník, ale já už jsem nebyla schopná se do něho podívat, stejně mi nic z toho co jsem z něho vyčetla nedávalo smysl.. Bylo to tak zmatené...Jen poznámky někoho kdo o tomto světě věděl už vše, kdo se do toho světa narodil... Nebyla to žádná příručka pro nováčka klubu.. A tak, ať jsem hledala jak jsem hledala, jsem se nedozvěděla nic co by mi pomohlo se v tom zorientovat... Takže co zatím vím? Můj strýc, není můj strýc, je to upír a Liam s Iverem jsou vlkodlaci... No co, o nic nejde, tohle znám z knížek a seriálů.. Aron je mebral, dokáže se proměnit na jakékoliv zvíře a navíc má podle tohohle deníku také léčitelské schopnosti.. Ti tři rádoby gotici jsou démoni.. s neuvěřitelnou silou.. a proti těmto tvorům z podsvětí, což je asi něco jako jiná dimenze stojím já.. Kdo jsem já? Jsem poslední lovkyně, prostě čarodějka, jenže jaksi nemám žádnou moc... Jak je to možné?
Z přemýšlení mě vytrhlo tiché zaklepání na dveře.


Tohle nejsem já!

14. srpna 2014 v 14:29 | Wiky Dream |  nespravedlivý osud
Zdravím lidičky, jak se máte? Určitě se vám už stýskalo po mých psycho příbězích.. a tak tu pro vás zase jeden mám.. Upřímě řečeno, sama jsem ani nevěděla co píšu a o čem to bude a tak to dopadlo jak to dopadlo.. Ale já si myslím, že i něco podobného může být reálné..

Slyšela svůj vlastní zrychlený dech.. Slyšela jak jí srdce bije až kdesi v krku jakoby se snažilo probít si cestu na povrch jejího roztřeseného těla. Snažila se uklidnit. Snažila se sklidnit proudění krve ve svých žílách, snažila se zhluboka dýchat a logicky uvažovat. Cítila jak se v ní odehrává vnitřní boj, jak se jedna část jejího já snaží zvítězit nad tou druhou, rve se s ní, snaží se jí nahnat zpět do vězení kam patří a odkud tak ráda utíká. Slyšela jak křičí a jak se směje zároveň. Slyšela šepot, který jí sliboval, že se znovu vrátí, že není na dlouho sama sebou.

kapitola 28 - Hosté

8. srpna 2014 v 16:57 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
ahojky lidičky jak se máte? Vím, že jsem tu teď celkem dlouho nebyla, omlouvám se, ale mám dost prácce, vlastně právě ode dneška až do příštího týdne žádnou práci nemám.. super :-D :-D takže konečně můžu trochu psát... A vzhledem k tomu, že už tu dlouho nebyla žádná kapitola tak jsem se rozhodla to napravit.. Už se pomalu blížím s touhle povídkou ke konci, docela mě chytla tak jsem se rozhodla pro další díl.. vím, že jsem slíbila i další díl Orisalovy legendy a věřte že jsem další díl chtěla začít dávat na blog.. jenže je doma.. a já doma nejsem.. Tak uvídím, třeba až domu pojedu tak ho tam nezapomenu :-D :-D no už končím.. užíjte si další díl :-)

,, Zmizela?! Jak, jak to myslíš, že zmizela?!" křičela jsem na Ivera zatím co jsem stoupala po zasněžených schodech k zámku. Za mnou pospíchal Liam a v jeho těsném závěsu pochodovala Zira. ,, Byly tam nejméně tři vychovatelky, jak jim mohla jen tak zmizet? Nemají ty děti chránit? Jak se to mohlo stát?!" Iver mlčel a jen tiše šel vedle mě.

Vklouzli jsme do zámku a všichni jsme zamířili do jídelny. Usadila jsem se na jednu z dřevěných, zdobně vyřezávaných židlí a položila si obličej do dlaní.
,, Je mi to líto, ale Nick jí najde.. Nestihl mi toho říct zrovna mnoho, ale říkal, že ví kam má jít." hrohlásil Iver a posadil se vedle mě.
,, Nenajde..!"začala jsem znovu histericky křičet. ,, Mají i jeho.. Dostanou ho. Oni ho zabijí!"
,, No.. To vlastně není možné.." Ozvala se Zira. ,, Bez dýk z podsvětí upíra nezabiješ.." dodala.
,, Promiň, tebe zval kdo?" zeptala jsem se a utřela si slzy z tváře.
,, Jde tu také o Nicka.. Zachránil mě a mou sestru a jestli je v nebezpečí chci být nápomocná." řekla a uraženě se posadila na židli, její dlouhé nohy se při tom nepřirozeně skřivily když je pokoušela nasoukat pod stůl.