Sny se probouzí..

20. července 2014 v 19:06 | Wiky Dream
Tak jsem tu zase s jednou krátkou povídkou... Poslední dobou jsem nějak moc zaměřená na hnusný témata.. nevím proč.. asi moc sleduju televizní noviny...
Upřímně řečeno nevím jak moc tahle povídka bude dávat smysl, protože jsem nad ní ani trochu nepřemýšlela.. chtěla jsem prostě jen psát a tak jsem psala... tak snad se bude aspoň trochu líbit :-)

Na malém palouku zalitém posledními zlatavými paprsky letního slunce ležela dívka a sledovala načervenalé mraky plující po obloze. Na holých nohou jí občas zašimralo stéblo trávy, které se zavlnilo v lehkém podvečerním větru a vytrhlo jí tak z přemýšlení nad narudlou barvou nadýchaných polštářků, které již brzy měli uložit slunce ke spánku. Brzy bude tma a ona se bude muset vrátit domu... Bude muset poslouchat urážky svého otce a s pláčem se choulit v rohu pokoje. Kéž by den nikdy neskončil, kéž by se už nemusela vracet, ona ani její bratr.. Všechno by bylo lepší..


Usmála se když jí znovu cosi zašimralo na lítku a upřela své smaragdově zelené oči před sebe. Nebyl to dotek stébla, byl to dotek dlaně. Před dívkou se objevil mladík a zakryl tak slunce, které bylo již z poloviny zapadlé za nedalekými kopci. Jeho černé kučeravé vlasy mu trčely do všech světových stran a jeho uličnické stejně smaragdové oči jako dívčiny se zamřily někam do dály. Na jeho tvářích se skvělo několik nafialovělých podlitin z niž některé jeho tvář zdobily již několik dnů a některé vypadaly docela čerstvě. Jeho ruce byli podrápané a potřísněné krví, netušila zda krev patří jemu nebo ne, ale bolelo jí srdce když ho viděla v takovémto stavu, vždy jí bolelo srdce když ho viděla takto, i když dnes vypadal ještě mnohem hůř než obvykle, něco bylo jinak, ale dlouho si neuvědomovala co.



Mladík se usmál a ze rtů mu při tom vytrisklo několik kapek krve.. Lehnul si vedle dívky a na okamžik jí pevně stiskl ruku. V dívčiných očích se objevily slzy, stékaly jí po bledých tvářích a dopadaly na její temně černé kudrnaté vlasy. Odvrátila pohled od nebe a otočila se na hocha vedle sebe. Jeho dech byl klidný, ale jeho oči těkaly ze strany na stranu a na mrtvolně bledém čele byli znatelné krůpěje potu. Něco mu dělalo starosti.
,, Vzpomínáš co nám kdysi říkávala matka?" zeptal se najednou tichým, třesoucím se hlasem. ,, Když jsme usínali?" dodal.
,, Svět snů je místo kde vám nemůže ublížit.." zašeptala dívka.. a zahleděla se na chlapcovo bílé tričko s rudými fleky. Chvíli jí trvalo než si uvědomila že rudá barva nemá na jeho oblečení co dělat... Nebyla to barva, byla to krev.
,, Svět snů...." opakoval chlapec... ,, Už jsme v bezpečí.." řekl a odmlčel se.


Dlouho nikdo nic neříkal. Sourozenci leželi vedle sebe a čekali než je pohltí tma přicházejíci společně s nocí. Slunce už dávno zmizelo a nyní obloze kraloval měsíc a jeho dvořané, zlaté hvězdy. Palouk usínal a tichl. V až příliš klidné noci se nepohnulo ani stéblo trávy. Palouk vypadal stejně mrtvý jako dvě osoby ležící v trávě. Jejich oči se nepřítomně upíraly kamsi do noci, kamsi do nekonečna hvězd, které svítily na obloze jako majáky pro ztracené duše, které se touží znovu naleznout. Tu noc jim připadalo jako by tam hvězdy byli jen a jen pro ně, jako by je chránily a dávali jim novou šanci.

Mladík se najednou usmál a posadil se. Jeho sestra stále ležela v trávě jakoby snad ani nezpozorovala, že se její bratr pohnul. On jí pohladil po vlasech a zahleděl se na její tvář, i v té tmě byla na pravé straně její tváře patrná velká modřina, která tam nemohla být příliš dlouho. I její ruce byli poseté modřinami stejně jako jeho ruce, stejně jako jeho tvář. Vždy si přál, aby je mohl jednou zachránit,vzpomínal na dny kdy je matka schovávala do jejich pokoje a sama čelila útokům jejich otce , chtěl jí pomoct, chtěl zachránit i jí, ale ona mu to nedovolila, nedovolila mu to a pak už bylo pozdě.. Byla to jejich matka a on jí nedokázal zachránit, nemohl pro ní udělat nic, musel zachránit aspoň je, musel zachránit aspoň svou sestru, vždycky se snažil najít způsob jak to udělat, dnes ho našel. Dnes našel to co postrádal celá léta, našel odvahu, kterou mu otec vzal už když byl dítě a on jí dnes našel...

,, Je pozdě... už padla rosa..." řekl chlapec a vstal...
,, Proč padá rosa?" zeptala se jeho sestra a konečně odvrátila pohled od hvězd.
,, Rosa padá, abychom o ní věděli.. Chce být viděna, chce ukázat svou krásu..Dříve než příjde den a ona zase pomine.." odpověděl..
,, Ale večer se zase vrátí..." zašeptala dívka a posadila se.
,, Ano, to aby nám mohla slíbit, že příjde další den.. že příjde další ráno, lepší než to včerejší..."
,, A tak už to bude napořád..." odpověděla dívka a její bratr se jen pousmál... Nechápal proč se jeho sestra ptá na rosu a zřejmě to nikdy nepochopí, jeho sestra byla vždy zvláštní, viděla svět jinýma očima, viděla ho lepší a o tenhle její pohled nemohl přijít, to proto musel udělat co udělal. To aby zachránil její svět...
,, Měli bychom jít..." řekl a pomohl své sestře vstát.
,, A kam půjdeme?"
,, Pryč.. Už nemusíme jen snít sestřičko.. Náš svět už není jen ve snech.. už se probouzí.."
Co budeme dělat?" zeptala se jeho sestra roztřeseným hlasem.

,, Budeme žít.." odpověděl černovlasý hoch vzal svou sestru za ruku a vykročil do lepšího zítřka...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Arielle Arielle | E-mail | Web | 20. července 2014 v 19:35 | Reagovat

Jé, tak to je nádherný :) moc se mi to líbí, fakt, pěkně se to čte

2 Lukáš Lukáš | Web | 21. července 2014 v 18:11 | Reagovat

[1]: s tím musím jenom souhlasit. Je to vážně pěkné. A nejen to. :)

3 Lory Lory | Web | 25. července 2014 v 14:13 | Reagovat

Jakoby se na mě dneska pořád lepila krev... v prvním odstavci mi to trochu, ale fakt trochu připomnělo současnou situaci... ale pak. Obdivuju tvůj styl psaní, že na něco takového přijdeš a jak to pak zhmotníš. Je to krásné a procítěné.  Hlavně to s tou rosou se mi líbilo... a zakončení :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama