Pro lepší zítřek...

13. července 2014 v 17:34 | Wiky Dream |  nespravedlivý osud
sice jsem slibovala básničku, ale žádná mě nenapadla.. a tak přidávám povídku jenž jsem před nějakou dobou napsala na papír a od té doby jí nosím v kabelce.. Je to asi docela smutný příběh a mně osobně to příjde hodně drsný a realistický.. teda asi až na ten konec je to realistický... No nevim, nejdřív jsem to nechtěla přidávat, ale i takovéhle věci se ve světě dějou a dějou se až příliš často.. bohužel...


Jasně modré oči dívky sedící u jednoho z mála stolů nepříliš rušné, ale za to útulné kavárny se upíraly na bílý šálek plný temně černé, horké tekutiny jejíž vůně se linula celým prostorem. Vypadala nepřítomně. Pohrávala si se lžičkou vnořenou do kávy zatím co jí krůpěje horkých slz skrápěly smutnou, alabastrově bledou tvář. Přemýšlela, vzpomínala.


Hlavou se jí honily až příliš nedávné vzpomínky. Vzpomínky na doteky, které ještě nyní cítila na své kůži. Vzpomínky na hrubý hlas, který jí cosi šeptal do ucha. Vzpomínky na muže jenž jí ukradl a roztříštil její dokonalý život, vzpomínky na večery kdy přestala snít.




Přemýšlela, vzpomínala dál a dál, zatímco tiše plakala, zatímco si přála vrátit to zpět, vrátit zpět vše co se stalo. Přála si vzít zpět svou nenávist, nenávist k němu, nenávist k sobě, nenávist k bohu za to, že dovolil, aby se jí toto stalo, za to, že tomu nezabránil a za to, že jí nedal sílu, aby se zachránila sama.. Chtěla to všechno vrátit, chtěla zapomenout, ale nešlo to, nemohla. Čím více se snažila nevzpomínat, tím více jí vzpomínky vtahovaly zpět a nutili jí prožít si každý okamžik znovu. Cítit každý dotyk znovu. Slyšet znovu každé slovo, které vycházelo z úst té odporné zrůdy. Cítit bolest každé modřiny, každého šrámu... Znovu a znovu prožívala ten strach a zoufalství.. zoufalství.. to je to zprávné slovo.. Zoufalství z toho, že je sama... Kolem ní jsou tisíce lidí a přes to všechno zůstala sama.. Už to nemohla dál snášet, nemohla, nechtěla..


Zacinkání cizí lžičky v šálku jí konečně vytrhlo z přemýšlení.. Párkrát zamrkala a rozhlédla se kolem sebe. Před dívkou stál číšník s účtem, jeho tvář vypadala ustaraně. Modrooká dívka si rychle otřela slzy a podala číšníkovi drobné, poté bez rozloučení vyrazila ven z kavárny.


Utíkala přeplněnou ulicí a vrážela do lidí, kteří jí stáli v cestě. Přes příval slaných slz sotva viděla na cestu , ale to jí nemohlo zastavit, teď už ne. V hlavě stále slyšela ten hlas. Jak jí hrozí, vysmívá se jí, utěšuje jí, jak se snaží být přátelský a nebezpečný zároveň. Už ho nechtěla slyšet. Stále viděla tvář toho jenž jí trýznil, jenž jí hladil po vlasech a po tváři. Už tu tvář nechtěla vidět. Toužila se už konečně osvobodit, zbavit se toho strachu a zoufalství.. Kéž by jí netrvalo tak dlouho se rozhodnout. Kéž by si dříve uvědomila, že už nic nebude jako dříve, že ať udělá cokoliv, dělá to pro svou budoucnost a ne minulost. Kéž by si dříve uvědomila, že minulost jsou vzpomínky, ale že může změnit svou budoucnost..


Konečně doběhla na místo, ke kterému mířila. Před dívkou s dlouhými kaštanovými vlasy stanul bíle natřený dům, který tu nemohl být příliš dlouho. Jeho zdi byli ještě uplně čisté, stejně jako okna a dubové vchodové dveře. Dívka se před nimi zastavila a znovu si otřela slzy z tváře. Snažila se zklidnit dech, teprve pak vzala za kliku a vkradla se do domu. Neslyšně za sebou zavřela a tichými kroky pokračovala do kuchyně. Na kuchyňské lince ležel nůž, jakoby tam byl připravený pro ní. Jakoby bůh slyšel její myšlenky a konečně se rozhodl jí pomoct. Pevně jej sevřela v ruce a odhodlaným krokem se vydala po schodech do patra.


Dveře do jejího pokoje byli zavřené, ale dveře do pracovny jež se nacházela přímo vedle jejího pokoje byli pootevřené. Pokradmu se vplížila dovnitř a její pohled spočinul na muži jenž seděl v křesle otočen k ní zády. Hlavu skláněl nad hromadou papírů a téměř neslyšně si něco šeptal zatím co podepisoval papír za papírem. Dívka se doplížila až k němu. Dříve než si muž stačil dívky všimnout ucítil na krku ledovou čepel nože, který ráno zapoměl vrátit do zásuvky. Neříkal nic. Strnul a propiska, kterou ještě před chvíli držel v ruce teď nehybně ležela na desce stolu. Modrooká dívka se hlavou přiblížila až k jeho hlavě.

,, Taky tě mám ráda bratříčku..." zašeptala mu do ucha a nechala ostří nože sklouznout po jeho krku. Dívala se jak se její bratr pomalu sune k zemi a jak se na podlaze rozpíjí rudá skvrna. Rudá skvrna jenž byla vzpomínkou na minulost a příslibem lepšího zítřka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Lukáš | Web | 14. července 2014 v 16:52 | Reagovat

Zdravím,

á stále půvabná jako ostatní snílci, že Vlasto ? :) Mimochodem jak si zmínila o kabelce, už máš zase nějakou novou jo ? Jen se ptám... jak vypadá ?

S pozdravem, Lukáš.

2 Ami Ami | E-mail | Web | 15. července 2014 v 10:48 | Reagovat

Panebože!
Je to nádherné, ano, drsné a realistické, ale přestou kouzelně napsané. Nemám snad nic vytknout.
Úchvatně popisuješ dívčiny pocity.

3 Eamane Eamane | Web | 15. července 2014 v 20:49 | Reagovat

Já už dnes padám doslova na hubu, takže si ji přečtu příště. Ale aspoň se tě zeptám, jak si vedeš a jaké jsou prázdniny?

4 FuckedMia FuckedMia | Web | 16. července 2014 v 13:25 | Reagovat

Drsně a bez okolků napsané, ale čekala jsem že na konci TO udělá spíše sobě :)

5 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 16. července 2014 v 17:35 | Reagovat

[3]: tak tenhle měsíc nic moc, ale už se nemůžu dočkat srpna, jak to jde u tebe?

[4]: no já si myslím, že by to sebevraždou asi ve většině případů dopadlo, ale mně jí bylo líto a tak jsem zabila jeho

6 Eamane Eamane | Web | 17. července 2014 v 19:53 | Reagovat

[5]: No chodím pracovat, tak aspoň něco. Co se bude dít v srpnu, jestli to není tajemství? :)

7 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 17. července 2014 v 20:00 | Reagovat

[6]: plánuju jet na chatu, kde se budu učit střílet, hrozně se na to těším :-D :-)

8 Lory Lory | Web | 18. července 2014 v 15:29 | Reagovat

Teď ti opravdu nebudu lhát, když tu napíšu, že jsem to četla jedním dechem a s otevřenou pusou, přísahám. Tohle je už druhá smutná povídka, co jsem dnes četla, ještě jsem si ani neutřela oči z té minulé, a ty už tady... no, nečekala jsem, že to je její bratr. Myslela jsem nějaká láska nebo tak něco. Každopádně krásně napsané, procítěné, četlo se to moc hezky :)

9 Eamane Eamane | Web | 18. července 2014 v 20:46 | Reagovat

[7]: Jé tak to ti závidím, doufám, že střílet z luku? :D

10 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 19. července 2014 v 19:34 | Reagovat

[9]: to by mě taky bavilo, ale tohle bude o něco těžší kalibr :-D

11 Eamane Eamane | Web | 23. července 2014 v 22:53 | Reagovat

[10]: Bazuka? o_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama