kapitola 27- skutečná stvoření, skutečný svět

29. června 2014 v 14:25 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně

Vím, že už bych mohla přidat nějakou básničku nebo jednorázovku, ale jsem teď u tety a tady není vůbec klid na psaní, takže můžu přidávat jen to co už mám napsané dýl, takže dnes jen další kapitola, ale do příště vymyslím nějakou básničku, přísahám :-D


Pospíchala jsem po bílé, vyšlapané cestičce směrem ke stájím.Zahalená ve svém hřejivém zimním kabátu jsem sledovala bělavou páru, která mi stoupala od úst a téměř okamžitě se ztrácela mezi sněhovými vločkami. Bylo chladno a já to pociťovala zejména na nose a a zčervenalých tvářích. Bílé střípky zimy, které se sypaly z nebes se mi zaplétaly do vlasů a na krátké okamžiky je zdobily svou běloskvoucí nádherou, pak ale jejích krása pominula a oni se proměnily v pouhé kapky vody, které mi těžkly na vlasech.



Pomalu jsem se blížila ke své Rawen. Rychle jsem strčila do pusy poslední kus jednoho z koláčů, který jsem si stačila ráno ukořistit v kuchyni, dříve než Liam snědl všechny ostatní ( Vlkodlaci mají zřejmně bezedné žaludky) a pak jsem z kapes kabátu vytáhla dvě jasně červená jablka. Vešla jsem do stájí a zamířila jsem rovnou k černé klisně, která na mě hleděla svým vědoucím pohledem. Nickův kůň, nebo spíše pegas na mě jen letmo pohlédl a pak se znovu věnoval přežvykování sena jehož vůně se linula po celých stájích. Usmála jsem se na něj a podala mu jedno z jablek. S uraženým odfrknutím si ho vzal a znovu ode mě odvrátil pohled.
,, Zdá se, že je na mě naštvaný.." prohodila jsem a druhé jablko podala Rawen.
,, Ani se mu nedivím..." ozvalo nedaleko mě a já svůj pohled zaměřila ke dveřím. Stál tam Liam. V rukou držel ještě asi tři koláče a průběžně si je cpal do pusy, jakoby měl strach, že mu je snad sním.

,, Cože?" zeptala jsem se a mírně svrástila obočí.
,, No, taky bych byl naštvaný, kdyby první co bych po ránu viděl byli tvoje neučesané vlasy..." prohodil a a začal žvýkat další, velký kus koláče.
,, Ty jsi taky naštvaný?"
,, Proč bych měl?" odpověděl nechápavě.
,, Pak si zřejmě zapoměl, že první co si dnes po ránu viděl, byli moje neučesané vlasy." poznamenala jsem.
,, Jo tohle.. No to už mě přešlo." řekl a nacpal si do pusy poslední kus koláče. Pak si oprášil ruce a přešel ke mně.
,, Takže.. Co chceš dneska dělat?" zeptal se a zhluboka se nadechl. Z úst mu přitom nevyšel ani malý obláček páry.
,, Proč tě to zajímá?"
,, no, dokud se Nick nevrátí mám tě na starosti." řekl s téměř vytahovačným tónem.
,, Opravdu?" zasmála jsem se. ,, No to mám, ale opravdu skvělého ochránce. Vrať se do školky vlče, postarám se o sebe sama!" pronesla jsem ostřeji než jsem chtěla za což mě Rawen počastovala rozlobeným odfrknutím.

,, Zřejmně si zapoměla, že jsem ti včera zachránil život!" jak rád všem připomínal své zásluhy.
,, No vidíš.." můj hlas potemněl. ,, Málem bych si myslela, že to všechno... že to byl jenom sen.." Liam vypadal jakoby chtěl něco říct, ale nakonec mlčel. Přešel až ke mně a pohladil Rawen po černé srsti.

,, Kouzelná stvoření, že, tihle pegasové.." zašeptal.
,, To ano, vypadají tak... obyčejně."
,, A přes to jsou tak tajemní a vznešení, a přes to nás chrání, jen to nevidíme.." zahleděl se mi zpříma do očí. Znovu z nich zmizela ta povýšenost. ,, Tenhle svět je skutečný a zůstane skutečným." řekl.
,, Přála bych si, aby nebyl..."
,, Ale je! Vím, není to lehké, já v tom žil od narození, znám všechno.. Všechna jeho tajemství a krásy, všechna nebezpečí a přes to jsem rád, že existuje.. Aspoň vím, že vedle povrchního a naivního světa lidí, kde se každý stará jen o sebe, o své blaho a o své sobectví, existuje ještě jiný svět. Svět kde se bojuje o to, aby ti hloupí lidé mohly dál žít své nudné a hloupé životy plné chamtivosti a válek..." odmlčel se.

,, Tak proč o něm nevědí?" zeptala jsem se.
,, Kdysi dávno o něm věděli. Lidé vždycky chtěli to co jim nepatří, to co mít nemohou a jsou ochotni za tím jít přes mrtvoly.. Občas mi příjde, že jsou krutější než démoni.. Takhle je to lepší pro všechny.." V jeho očích se zalesklo cosi jako lítost. ,,Jsou, ale ještě lidé, kteří nejsou takový, lidé, kteří tuší, že existuje další svět, že existují tvorové jenž by měli žít jen v pohádkách, lidé s jistým zrakem.. Lovci upírů, média a podobně, ale je jich velmi málo.."
,, aha.. Je škoda, že o vašem světě lidé nevědí.."
,, Je to i tvůj svět.. Nelituj lidí, nezaslouží si vědět o něm!"
,, Do teď jsem byla jen člověk... obyčejný člověk." zašeptala jsem a odhrnula si pramen neposedných vlasů z tváře."
,, To není pravda!" protestoval.
,, Tak proč jste mi takovou dobu nic neřekli? Proč mi nikdo nic neřekl? Kdybych to věděla, všechno by bylo jinak! Elis by nebyla v nebezpečí, já bych měla přívěsek a ty by si se včera nezranil! Všemu tomuhle bych věřila, ale teď to pro mě není jednoduché víš! Není pro mě jednoduché uvěřit všemu tomuhle!" ve svém vlastním hlase jsem cítila paniku.
,, Neměj to Nickovi za zlé, chtěl tě od toho držet dál, protože se bál, že tě tenhle svět zničí stejně jako jeho rodinu, stejně jako tvou matku.. stejně jako jeho." znovu se odmlčel. Jeho pohled se odvrátil ode mě a zaměřil se na Rawen. Hladil jí tak něžně jako by se bál, že jí ublíž, jakoby se snad mohla pod jeho rukama roztříštit jako porcelánová panenka.
,, Nemám jim to za zlé, jen mě mrzí, jak málo o mně vědí.." pronesla jsem tenkým hláskem a vyšla ven ze stáje.

Venku již přestalo sněžit a za bílými mraky se objevily jasně žluté paprsky, které se proplétaly mezi stromy a dopadaly na sněhovou přikrývku v zahradách. Dívala jsem se kolem sebe a přemýšlala nad tím jak je všechno obyčejné, jak všechno vypadá jako dřív, jakoby se nic nezměnilo. Můj kůň je jen kůň a Liam je prostě jen Liam. Jen ten arogantní kluk z knihovny nic víc. Zvláštní věřit tomu, že to tak není. Zvláštní, hledět do lesů a věřit, že kromě zvěři tam žijí kouzelní tvorové, které člověk nespatřil tisíce let. A oni tam skutečně jsou. Opravdu tam jsou?

,, Děje se něco?" zeptal se Liam když stanul vedle mě.
,, Jak to funguje?" zeptala jsem se.
,, A co?"
,, Jak, jak je můžu vidět.. Všechno mi to příjde tak obyčejné.. Jako by ti tvorové, o kterých se píše v deníku, ani neexistovali."
,, Není jich mnoho, ale jsou všude, všude tady kolem nás.." řekl a vzal mě za ruku. ,, Pojď, něco ti ukážu."
,, A co?"
,, uvidíš" zasmál se vedl mě ven mě směrem k řece.

U vody panoval ještvě větší chlad než u stájí. Řeka byla místy zamrzlá a led budil dojem, že by se po něm dalo pokojně přejít na druhou stranu. Přemýšlala jsem nad tím, zda bych řeku skutečně překonala, když v tom mě z mého snění vytrhl Liamův hlas.
,, A jsme tu.."prohlásil vítězoslavně a postavil se vedle mě s rukama založenýma na prsou.
,, No fajn, zamrzlá řeka, přesně to jsem potřebovala vidět.." ironicky jsem na něj mrkla a otočila se k odchodu. On mě však chytil za rameno a obrátil mě zpět.
,, Dívej se!" přikázal a sešel domu k řece. Vešel na led a došel až k místu kde končil. Dřepl si a jednu ruku vztáhl do vody jakoby k sobě cosi lákal. ,, no tak.." řekl. ,, Už se můžete ukázat!" zavolal.
,, co to děláš?" zeptala jsem se když se škrábal znovu nahoru ke mně. Podala jsem mu ruku a on jí s vděkem přijal.
,, víš, já, Iver a Nick a teď už i ty, nejsme jediní kouzelní tvorové co žijí na nickově pozemku." řekl a pohledem prozkoumával řeku.
,, No nevím, nepříjdu si moc kouzelná.."
,, Víš jak jsem to myslel.." odpověděl a letmo na mě pohlédl, pak už se jeho pohled odvrátil k místu v řece kde před chvílí stál.

Voda v místě kde končil led začala mírně vřít a pak se nad vodou objevily dvě zelené ruce. Zachytily se ledu a snažily se po něm vytáhnout ven. Ohromeně jsem na to hleděla a nebyla jsem schopná slova. Liam mě držel kolem pasu jakoby se snad bál, že omdlím, nebo, že se budu snažit utéct.


Za nedlouho už na ledu stála celá postava. Vypadala jako dívka. Měla velmi štíhlé a dlouhé tělo, které neslo barvu zeleně. Stejně zelené byli i její dlouhé vlasy, které jí sahaly až ke kolenům. Mezi prsty na nohou i rukou měla blány a její oči byli rudé jako krev.Když se na nás usmála odhalila řadu špičatých a nebezpečně vypadajích zubů, bílých jako perly. Na čele měla vytetovaný jakýsi cizí znak, který vypadal jako spojení jakési květiny a hvězdy. Vykročila k nám a kolem boků se jí zavlnila krátká sukně hnědé barvy, která vypadala jako z hadí kůže. Podobný kousek měla i na vrchní části těla jako vršek od plavek jinak na sobě neměla nic, ale nezdálo se, že jí je zima. Udělala několik kroků k nám a zastavila se na okraji řeky.

,, Liame, dlouho jsme se neviděli.."pronesla svým zvonivým hláskem a usmála se na vlkodlaka. ,, A kdo je tohle?" zeptala se a upřela svůj rudý zrak na mě.
,, To je Samantha.." řekl a mírně mě postrčil dopředu. Já stále jen mlčela a s vytřeštěným zrakem jsem si prohlížela to okouzlující stvoření přede mnou.
,, To je ta lovkyně, o které se teď tolik mluví?" zeptala se a přistoupila ještě o kousek blíže. Liam přikývl a pohlédl na mě.
,, Sam, tohle je Zira, je to-"
,, vodní víla." dokončila jsem větu za něj.
,, ano, přesně tak..." přikývl.
,, Liame.. To děvče se mě bojí.." zasmála se Zira a pohodila dlouhou zelenou hřívou.
,, Zira není jen tak obyčejná víla, dokože vycítit tvé emoce." vysvětlil Liam.
,, No jistě, že mám strach!" ohradila jsem se. ,, Měla bych se bát, každý normální člověk by se bál!"
,, Říkal si mi, že je pěkná, ale nezmínil si, že je i chytrá.." obrátila Zira svou pozornost znovu na Liama. Ten se začervenal a snažil se změnit téma.

,, Chtěl jsem jen Sam ukázat, že je náš svět skutečný.." řekl a v tom se z vody vynořila druhá postava. Nevynořila, téměř vylétla a přistála vedle Ziry. Byla jí podobná jako vejce vejci , až na to, že její kůže měla nafialovělou barvu a její vlasy byli o něco kratší a spletené do přísného copu. Stejně jako zira měla na čele cosi vytetovaného, ale její znamení bylo mnohem složitější než to Ziry.


,, Jistě, že je skutečný a ona do něj nepatří!" rozkřikla se ta víla a ukázala na mě.
,, To je má sestra Fayle" představila Zira vílu, která na mě upřeně hleděla.
,, Co tu dělá? Nejdřív jste nechtěli, abychom se jí ukazovali a teď jí sem sám přivedeš?"
,, Fayle přestaň!!" zavelel Liam.
,, Ty mi nemáš co rozkazovat! Jestli ji chytí je s naším světem konec a s jejím světem taky!"
,, Chováš se jako bych mohla za to, že jsem se narodila!" promluvila jsem ostře a zaryla se pohledem do Fayleniných rudých očí.
,, To jistě ne, ale jestli uděláš hloupost budeš moct za smrt nás všech! Měli bychom tě zabít sami!" začala ta bytost znovu křičet.
,, Cože? Fajn.." řekla jsem a byla jsem sama překvapená když jsem seskočila na led a stanula přímo proti té fialové víle. Mohla být o hlavu větší než já a působila děsivě. Byla krásná stejně jako její sestra, ale v jejím pohledu byla znát nenávist, trochu mi tím pohledem připomínala Rimmona.

,, Chceš mě zabít? Tak dobře, posluš si, jestli to dokážeš!" řekla jsem a rozpřáhla ruce.
,, Smetla bych tě z povrchu zemského jediným mávnutím ruky!" věřila si Fayle.
,, Vážně? A jsi si tím jistá?" Zeptala jsem se s úsměvem na tváři a zaťala jsem pěsti.
Fayle na mě jen chvíli hleděla a pak tichm hlasem dodala: ,, Nemysli si, že jsi nezranitelná!Oni to vědí, nenechají tě trpět jen fyzicky.." pak se otočila a tiše jako had zmizela ve vodě. Liam i Zira na mě zírali neskrývaným překvapení.

,, Omluv jí, má jen strach, nemysli si, že tě nenávidí, je jen vyděšená a neuvažuje.." Začala Zira a v jejím hlase jsem poznala smutnou lítost nad svou vlastní sestrou. Chtěla jsem něco říct, ale dříve než jsem to stihla mou pozornost upoutalo cosi jiného. Byl to šepot, zvláštní nesrozumitelný šepot, který se ozýval někde v mé hlavě. Nejdříve jsem jej nedokázala rozpoznat. Pak ale hlas zesílil a já si uvědomila komu ten hlas patří.
,, Arone?" Promluvila jsem a na kluzkém zledovatělém povrchu zamrzlé řeky jsem se otočila směrem k lesu. Slyšela jsem jak na mě mluví Liam, ale jeho hlas teď byl zastřený, jakoby byl někde v dálce, vše na co jsem se teď dokázala soustředit byl Aronův hlas, který mi cosi našeptával.
Udělala jsem několik kroků až jsem se ocitla na druhé straně řeky. Pomalu a bezmyšlenkovitě jsem mířila k lesu.
,, Pomoz jí..." šeptal jeho hlas v mé hlavě. ,, Našli ji Samantho, musíš jí pomoct, , mají Elisabeth, mají i tvého strýce... zemřou, pomoz jim!"

V té chvíli už jsem stála na okraji lesa.
,, Samantho!" zakřičel někdo za mnou a rychle mě strhl zpět na ledovou plochu. Liam se mnou třásl a něco křičel. Po chvíli jsem konečně začala vnímat jeho rozčílený hlas.
,, Zbláznila si se? Ten les není chráněný, nemůžeš se tam jen tak vydat! Co to s tebou sakra bylo?!" Jen jsem na něj hleděla a snažila se pochopit co se vlastně stalo..
,, Oni jí našli.." zašeptala jsem.
,, Kdo? Koho?" nechápal Liam.
,, Mají Elis.." odpověděla jsem a ve stejnou chvíli se zahradami začal ozývat další hlas.

,, Sam! Liame!" volal Iver zatím co se řítil k řece. ,, Před chvíli volal Nick" řekl udýchaně a já v jeho hlase poznala, že se stalo něco zlého....
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cathy Cathy | Web | 29. června 2014 v 22:20 | Reagovat

Ahoj, nechceš se přihlásit do soutěže? :)

2 Lukáš Lukáš | Web | 3. července 2014 v 13:31 | Reagovat

Zdlouhavé, ale přesto působivé psaní. Mimochodem

[1]: a to soutěž není špatná (škoda že se nemůžu zapojit já )

3 Verča.. Verča.. | Web | 3. července 2014 v 20:31 | Reagovat

Pěkné, líbí se mi jak dokážeš zpracovat konverzace. :)

PS: důležité info na mém blogu!

4 Eamane Eamane | Web | 5. července 2014 v 9:41 | Reagovat

A básnička? :D Ne chápu, už tě s nimi nebudu otravovat :) ...

I když je tento díl trochu delší, je pěkný, působivý a zajímavý :) Jen tak dál Wiky

5 Ami Ami | E-mail | Web | 6. července 2014 v 9:53 | Reagovat

Díl je sice trošku delší, ale to vůbec nevadí! Je to naprostá krásně napsané, s lehkostí!

6 fuckedmia fuckedmia | Web | 11. července 2014 v 21:44 | Reagovat

Krásně napsané! :) Určitě si přečtu i předchozí kapitoly, možná jsem se trochu vyspoilerovala, ale to mi nevadí :D

PS: Já chci básničku!! :)

7 Lory Lory | Web | 12. července 2014 v 11:26 | Reagovat

Tak je pravda že něco méně náročného na čtení by nevadlo, ale některé věci se vyplatí si přečíst :) Mně už opravdu docházejí slova, já nevím co k tomu říct, tahle kapitola se ti strašně povedla, a strašně moc tě obdivuju za ty tvoje zakončení... co se stalo pro boha? :D Měla bys to jednou vydat jako knihu, určitě bych si jí koupila :)

8 fuckedmia fuckedmia | Web | 12. července 2014 v 19:30 | Reagovat

Děkuji, myslím si že takovéto věci by se dít neměly, ale bohužel tomu tak je. Dnešní společnost má ideály hlavně v kráse a dokonalosti a mnoho lidí, mezi které jsem patřila  i já, tomu podlehnou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama