Duben 2014

kapitola 24- Svět z pohádek / část třetí

30. dubna 2014 v 19:32 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
Ahoj všichni, v první řadě se chci moc omluvit za neaktivitu ale mám notebook uplně zničený takže jsem ho musela nechat opravit, teb týpek tvrdil že to bude trvat dva dny, ale pak řekl, že je totálně v háji ten můj počítač a že mi ho dá až v pondělí, takže se omlouvám, ale teď jsem u tety takže přístup mít budu, tak budu i obýhat :-)

Vítr žalostně skučel v nadcházející bouři a šeptal mi do ucha jména. ,,Agares, Rimmon, Falier.. Agares, Rimmon, Falier.". Opakoval hlas větru a já se před ním snažila schovat svůj sluch do bezpečí svých dlaní. Stála jsem před starou bránou s havrany a tupě hleděla na temnou cestu linoucí se lesem. ,, Agares, Rimmon, Falier.." slyšela jsem ta jména i přes to, že jsem měla dlaně přiložené na uších. V dálce jsem uviděla postavu. Měla jsem strach, ale zůstala jsem stát na místě. Když postava vystoupila ze stínu, poznala jsem v dlouhých havraně černých vlasech, hubené postavě a v modrozelených, konejšivě přivřených očích svou matku.
,, Mami…" zašeptala jsem a ruce jsem svěsila podél těla. ,, Agares, Rimmon, Falier.." zašeptala a zastavila se kousek ode mě.
,, Mami.." nesl se k ní můj hlas..
,, Zradil tě ten mebral…" zašeptal jiný hlas, kdesi z lesa.. Za krátkou chvíli se mezi stromy objevil mohutný vlk kráčející po boku bledého upíra s černými vlasy žíhanými šedivými prameny. Nick se postavil vedle mé matky. ,, Agares… Rimmon.. Falier…Aron…" zašeptal upír a sklonil hlavu k vlkovi.
,, Dívej se srdcem, ne očima!" tentokrát na mě promluvil Aronův hlas a za nedlouho už kráčel po asfaltové cestě. Prošel kolem Nicka a mé matky a zastavil se těsně přede mnou. ,,Dívej se srdcem, ne očima.." opakoval a odhrnul mi pramen vlasů z čela. Pak přitiskl své rty na mé.. Jen krátce mě políbil a pak se zase odtáhl jakoby dostal strach. Jeho postava se zavlnila a změnila se v černého kocoura. Kocour se protáhl kolem vlka a zmizel kdesi v temném lese.
,, Arone? Zradil si mě Arone?" křičela jsem, ale odpovědí mi byli jen prázdné pohledy mojí matky a upířího předka..
,, Arone! Neodcházej…" zašeptala jsem…
,, strach…bolest…zrada…smrt…" slyšela jsem něčí slova, zatím co se mi obraz před očima ztrácel, zahřmělo a přímo přede mě uhodil blesk a mě pohltila černočerná temnota…

kapitola 24- Svět z pohádek/ část druhá

23. dubna 2014 v 17:36 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
takže je tu druhá část světu z pohádek a ještě pak bude jedna a pak to zase budou normální jednodílný, krátký kapitoly.. Na tuhle kapitolu je toho opravdu hodně takže kdyby jste něco nechápali nebo kdyby tam něco chybělo tak se ozvěte, protože já to jaksi po sobě nečtu :-D

Najednou mi v mysli vytonuly vzpomínky na mé dětství. Na to jak matka seděla u mé postele a konejšivě mě hladila jejím teplým dotykem po čele, jak zpívala písně v jazyce, kterému jsem nerozuměla a jak vyprávěla příběhy o tvorech, kteří nepocházejí z našeho světa. Vzpomněla jsem si na příběh o bráně Mollis Torrtor, o zlu, které za tou bránou číhalo a o bratřích, kteří se to zlo snažili osvobodit. Těch příběhu byla spousta a já je milovala. Představovala jsem si ty příběhy, hrála si na ně, žila jsem jimi, věřila v ně. Jenže jak plynul čas a já vyrůstala daleko od všeho, přestala jsem postupně věřit, přestala jsem věřit ve vše co jsem neviděla na vlastní oči a vše co jsem znala, vše čím žilo mé dětské já zmizelo a zůstaly jen mlhavé vzpomínky uvězněné někde hluboko v mé mysli, vzpomínky, které nemohly být ničím jiným než jen pouhými sny a pohádkami, nebo přeci jen mohli být něco víc?

Kapitola 24- Svět z pohádek / část první

17. dubna 2014 v 9:48 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
Tak je tu další kapitola.. Tahle bude rozdělena na tři části protože je tam toho hodně, ale myslím, že se máte na co těšit, protože tu už bude všechno odhaleno :-)

Stála jsem nehnutě jako sloup a snažila se uvěřit tomu co vidím. To proto jsem nevěděla, že měla matka bratra, to proto jsem Nicka nenašla na rodokmenu, žádný Nick totiž nikdy neexistoval, celou dobu jsem měla pravdu, nebyl to můj strýc, nikdy to nebyl můj strýc.. Byl to můj předek. Musel se stát upírem už velmi dávno.. Není to Nick Mc´Fallen, ale George Mc´Fallen, je to manžel Emily a otec těch čtyř.. Přeci jen měl rodinu, ale proč mi lhal, proč mi to neřekl když jsem zjistila kdo to je.. Proč mi vlastně tolik věcí tají.. Jsem si jistá, že to má co dočinění s tím deníkem co jsem našla v katakombách. Pořád jsem to nechápala a Nick mi na mé otázky neodpovídá, ale věděla jsem kdo mi odpoví, věděla jsem kdo mi řekne pravdu.

Historie postav- démoni

13. dubna 2014 v 21:44 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
Tak jsem se rozhodla pro stručné sepsání historie každé postavy.. Jsou to jenom krátké popisy, ale lepší než nic..
Řekla jsem si, že bude dobré začít s démony, protože u nich není nic extra zajímavého co bych mohla prozradit, jelikož každý už ví, že démoni jsou prostě démoni.. Ale je dobré vědět něco málo o jejich minulosti ne..
Tak tady máte démoní brášky :-D :-D
Obrázky jsou jen tak nějak pro představu..

Agares
Datum narození- neznámo
Barva očí- černá
Barva vlasů-černá
Druh- démon třetího stupně

Agares je nejmocnější démon třetího stupně. Jeho otcem byl démon čtvrtého stupně Sargatanas a jeho matkou byla démonka třetího stupně Kara. Agares byl již jako dítě velmi průbojný a chytrý, díky čemuž se měl stát velitelem otcovy armády a jeho pobočníkem.. Agares byl vždy Sargatanasovi velmi věrný a oddaně mu sloužil.
Zatímco Sargatanas osnoval své plány a chystal armádu, Agares byl poslán do našeho světa, aby ukončil vzpouru démonky Fayle, která si nárokovala vládu nad naším světem pro sebe. Agares odešel, ale netušil, že už se nikdy nebude moct vrátit. Společně se svými bratry se snažil potlačit povstání démonky a zároveň bojovat proti rodu čarodějů. Fayle byla však velmi mocná a Agares s ní bojoval velmi dlouho. Mezi tím se čarodějům podařilo uzavřít bránu Mollis torrtor a tak Sargatanas zůstal uvězněn se svou armádou v podsvětí. A Agares se musel vypořádat s démonkou i čaroději.
Rozhodl se vyvraždit všechny čaroděje, aby mohl umožnit Sargatanasovi vpád do našeho světa.. Agaresovi se podařilo zabít téměř všechny čaroděje až na jednoho, který uprchl a nikdo ho nemohl vypátrat, stejně jako jeho potomky. V tu dobu začal také postupně potlačovat vzpouru Fayle, kterou nakonec porazil, po jeho vítězství nad démonkou však začala válka mezi ním a ostatními démony, kteří si uvědomily, že bez Sargatanase je Agares oslaben a začaly si dělat právo na vládu nad naším světem. Agaresovi a jeho bratrům se nakonec podařilo zničit všechny ostatní démony třetího stupně a Agares se znovu vrátil k hledání posledních lovců. Což se mu nakonec podařilo. Nedaleko amerického města Chicago konečně objevil poslední lovkyni.

Vlny a útesy

11. dubna 2014 v 15:55 | Wiky Dream |  básně-moje úžasné výtvory
No jelikož mi zase blbne blog a nejdou přidávat dlouhé texty , tak je tu jenom jedna básnička.. Je inspirovaná mým snem..
stála jsem na útesech u moře a byla tam nějaká hostina v pozadí hrála neustále taková krásná, středověka hudba a do toho šašek vyprávěl příběh o mořském království jenž bylo na rozkaz krále souše zavaleno kameny.. A pak tam právě ten šašek zpíval o tom, že to království už má za stráže jen útesy a mořské vny a za vládce kolo času.. Pak tam proběhl jelen, všichni se za ním rozeběhli do lesa a sen skončil.. Ale ta melodie mi zůstala v hlavě i po probuzení a tak jsem k ní také vymyslela příběh o království jako měl ten šašek ze snu..

Na útesech, se schovává,
ve vlnách, tiše čeká..
Ten příběh z pohádek,
ten příběh jenž moře leká..

V hlubinách temných spí,
nádherné království.
Mořské vlny píseň o něm pějí,
proč útesy se písní smějí?

Vždyť stejný osud jak vlny mají,
ty útesy, jenž nad královstvím bdí.
Vždyť stejný příběh přeci znají,
ty útesy jenž ho tají..

Jak smutné vyprávění hlídat má,
ta voda modravá?
Proč pláčou stráže,proč se smějí?
Jak smutně, jak vesele znějí…

Snad vlny pláčou pro tu krásu,
jenž v moři rozpadá se v prach.
Teď obrací se kolo času,
a království zanechává v tmách…

Snad útesy se tiše smějí,
že stejný osud nesdílejí,
Jak království tam v hlubinách,
na, které se zapomíná…

kapitola 23- obrazy

7. dubna 2014 v 8:07 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
Jen doufám, že mi části té kapitoly zase nezačnou mizet, jako ještě by to bylo v pohodě kdyby se mi to hned uložilo jen z poloviny, ale když se to uloží celé a třeba po hodině prostě kus zmizí, tak to doopravdy naštve.. No jestli nebude celá, tak se omlouvám a zase to doopravim :-) :-)

Seděla jsem v prázdné jídelně na jedné z mnoha židlí s ozdobně vyřezávanými opěradly a zamyšleně pozorovala zasněženou zahradu. Den už značně pokročil, ale sluneční paprsky ještě stále dopadaly na omšelý pozemek zámku a propůjčovaly bílému sněhu třpytivý lesk.
Snažila jsem se spočítat každou jednotlivou třpytku, kterou mé oči našly, ale bylo to marné, třpytky mizely a zjevovaly se kde se jim právě chtělo a vysmívaly se mému marnému pokusu je všechny sečíst. Ale mně to nevadilo, i přes jejich výsměch jsem dál skládala jedno číslo k druhému jako bych je snad někdy mohla skutečně všechny sečíst.
,, To tě mé zasněžené zahrady tak uchvátily?" ozval se ze dveří hlas mého strýce a vytrhnul mě tak z mé tolik důležité práce.

Pro lásku

3. dubna 2014 v 17:03 | Wiky Dream |  básně-moje úžasné výtvory
Asi už vám všem došlo, že můj blog má poslední dobou problém s přidáváním delších textůů, nevím co s tím je, ale pokusím se to nějak vyřešit, než to ale vyřeším přidávám zatím jen cosi, co možná původně mělo být básničkou, ale nakonec z toho vznikl tento prazvláštní výtvor :-D :-D

Nikdy se nevrátím.
Nikdy se neohlédnu.
Nikdy dvakrát nevkročím do stejné řeky,
ale vkročila bych,kdyby si chtěl,
pro lásku…

Nikdy nevyslovím tvoje jméno.
Nikdy ti nenapíšu.
Nikdy tě nepohladím po vlasech..
Pohladím,jen stačí říct,
pro lásku….

Nikdy už se neusměji.
Nikdy už ti nenapíši.
Nikdy už se neohlédnu.
Ale stačí jen zavolat a ohlédnu se,
pro lásku…

Vkročila bych do stejné řeky,
pro lásku.
Pohladila bych tě po vlasech,
pro lásku.
Ohlédla bych se ,
pro lásku…
Ale nikdy nezapomenu ,
a neodpustím…