Březen 2014

Kapitola 22- Tajemství

28. března 2014 v 7:29 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
Tak a já tu zase jedna kapitola.. Jen aby jste se nelekli, je psaná skoro celá v Er formě.. Jednou se baví Nick s Iverem a podruhé je to o Aronovi :-) tak si užíjte čtení :-)

,, Mně Sam! Jen mně…" Znělo mi v uších ještě dlouho po té co se mi Aron ztratil z dohledu. Sluneční paprsky už se nenápadně mihotaly nad korunami stromů když jsem stála před stájí a schoulená ve svém kabátu jsem sledovala ve sněhu vyšlapanou pěšinku vedoucí k zámku, po které před chvílí odpochodoval Aron. Hleděla jsem na pěšinku a představovala si jak po ní jde. Nevzdaluje se, ale kráčí směrem ke mně. Temně hnědé kadeře mu vlají v mírném raním větru a přivřené, zelené oči ostražitě pozorují vše kolem sebe. Jeden z jeho úsměvů se mu rozlévá po tváři, když mě spatří, ano, míří ke mně.. Opravdu míří ke mně? Podivím se a zamrkám, abych lépe zaostřila vzdálenou postavu směřující ke stájím, to jsem snad dokázala oživit svou představu?

Zápisky z katakomb

22. března 2014 v 22:14 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
Po hodně dlouhé době jsou tu zase jednou zápisky :-)

Lesní víly

Lesní víly jsou stvoření pocházející z našeho světa. Obývají všechny lesy a žijí v korunách a kořenech stromů, kde mívají skrytá celá svá města. Jako jeden z mála druhů pocházejících z našeho světa přežili až do dnešní doby. Pokud chtějí jsou pro lidské i zvířecí oko neviditelné. Dokáží obývat vyšší sféry tohoto světa, proto do dnes démonům unikají. Ti nejsou schopni je vidět, ani je nalézt.
Dříve víly žili v našem světě bez skrývání, sdíleli s lidmi své vědomosti a dovednosti a učili je laskavosti, porozumění a soucitu. Ale ne jen démoni, ale i někteří lidé, dokáží být krutí a neohleduplní. Proto se víly stáhli zpět do lesů a žádný člověk, už nikdy vílu nespatřil.

Lesních víl už není tolik jako dříve, ale přes to stále žijí. Dýchají nám na záda a pozorují naše kroky když procházíme lesem i když je nevidíme. Starají se o veškerý lesní život, chrání jej a opečovávají. Jsou popisovány jako nesmírně krásné a laskavé bytosti s velkou silou a jsou velmi moudré, mohou být malé jako hlavička špendlíku, ale i velké jako lidé, nebo stromy.
Říká se, že s každým zrozeným stromem, se zrodí jedna víla a s každým mrtvým stromem jedna víla umírá. Dlouhověkých víl existuje jen málo.

Poslední bouře

21. března 2014 v 19:07 | Wiky Dream |  básně-moje úžasné výtvory
Jak jsem Eamane slíbila, dnes přidávám básničku :-D :-D
Je to básnička podle mého snu. Byla o zániku světa. Stála jsem uprostřed města které bylo celé jenom z továren a ten kouř postupně zahalil celé nebe a začala velká bouřka a padal černý déšť a všechno ten déšť zabíjel, lidi, zvířata a všechny rostliny.. Byl to krutý sen... Docela by se na něj dala napsat i povídka co?



Nebe burácí,
bouře se krade k nám.
Den se vytrácí,
Kdy přijde zpět, se ptám.

Nebe se halí tmou,
však noc ještě spí.
Kde všechna světla jsou?
Kdo o nich ví?

Jen déšť tu zůstal sám,
jen déšť a hřmění.
Teď vládne bouře pán,
světlo už tu není..

Sluneční paprsky,
schovaly se také.
Teď zpívají si bratrsky,
déšť se soumrakem.

A kouř se valí ven,
s děsivých továren.
A ničí dávný sen,
svět je popálen.

Slunce už nevrátí se zpět,
nebe je zahaleno kouřem.
My zničili jsme svět,
jako ta nejstrašnější bouře…

Kapitola 21 - Věř mi.

17. března 2014 v 10:07 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
Omlouvám se, že jsem tu teď dlouho nebyla, měla jsem moc práce, ale teď už to bude v pohodě.. Jo mám odpolední praxi, takže vás oběhnu až večer, protože už za chvíli musím jít.. No nic tak tady je další kapitola, užíjte si čtení a zatím ahoj :-)
Rawen byla neklidná. Stála jsem u ní a objímala jí kolem jejího mohutného krku ve snaze uklidnit sama sebe a i svého koně. Celou noc jsem nespala a teď, nad ránem, kdy ještě po obloze pluly hvězdy společně s měsícem, ale vláda noci měla již brzy skončit, jsem stála ve stájích a hladila svou temně černou klisnu zmrzlými dlaněmi. Hned jak jsem se tu objevila poznala, že je něco špatně, teď bych tu být přeci neměla, ale byla jsem tam a tiskla se k ní jako se tonoucí tiskne k záchrannému kruhu. Byla jsem na dně. V průběhu noci na mě vše dolehlo, úplně všechno a já cítila jak pomalu ztrácím kontrolu nad svými myšlenkami a pocity. Potřebovala jsem něčí podporu a co jiného mě mohlo uklidnit víc než hřejivá srst mojí Rawen a tiché, konejšivé podupávání jejich kopyt.
Rawen se ke mně tiskla po mém vzoru jakoby snad věděla co vše cítím a jakoby se mě doopravdy pokoušela utěšit. Sem tam si odfrkla načež jí ze sousedního boxu stejným způsobem odpověděl kůň mého strýce. Chvílemi to dokonce vypadalo jakoby mezi sebou vedli vážný rozhovor.

kapitola 20 - Upíři a vlkodlaci - část druhá

10. března 2014 v 20:10 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
Tak je tu druhá část.. Psala jsem jí tak trochu hystericky řekla bych, asi abych se vžila do pocitů té hlavní hrdinky.. No tak nějak bych se asi chovala i já zjistit, že můj strejc je upír :-D :-D
Jinak hrozně by mě zajímalo proč se mi vždycky usekne část textu :-D


Zůstala jsem v úžasu sedět přišpendlená k židli jako bych snad byla její součástí. Oči jsem nevěřícně upírala před sebe na strýcovi černě se lesknoucí vlasy v niž se mihotaly drobné stříbrné pramínky. Nepletla jsem se, byl to upír, ale jak může být něco takového možné?
,, Upír? Nedělej si ze mě legraci! Nic takového přeci neexistuje!" snažila jsem se přesvědčit jak jeho tak sebe.
,, Že ne? Před chvílí jsi byla ochotná uvěřit tomu, že jsem démon, ale upír se ti zdá příliš nereálný?" pronesl s hraným smíchem.
,, Byla jsem vyděšená.. Promiň, ale to co se stalo v tom lese, to se mi prostě nestává každý den!" Vyštěkla jsem víc nahlas než jsem měla v plánu.
,, No vidíš a i přes to, co se tam stalo tomu nejsi ochotná uvěřit? Řekl bych, že sis myslela, že jsem démon ještě před tím incidentem v lese!" strýcův hlas zněl čím dál rozčileněji.
,, Ale to přeci.." Než jsem stihla říci cokoliv jiného můj strýc držel v ruce nůž.
,, Co to děláš?!" Vyděsila jsem se, když lesklou čepel nože namířil proti svému srdci.
,, Možná, že teď mi uvěříš.." řekl a bodl. Jasně jsem slyšela jak mu nůž projel kůží a narazil do žebra, které se pravděpodobně zlomilo, ale Nick byl stále na nohou a jen se usmíval.
,, Pane bože! Neboj se, to bude v pořádku! Já seženu doktora!" začala jsem zmatkovat a rozeběhla se k telefonu.
,, To nebude třeba.." odpověděl Nick klidným tónem když jsem do něj znovu narazila. Nůž opět držel v ruce a po ráně nebylo ani stopy.
,, T jsi upír?" zeptala jsem se stroze, protože v tu chvíli jsem nemohla udělat nic jiného, nevěřila jsem svým očím, ale to co se tu dělo bylo skutečné.
,, Ano, to jsem.." Nickův hlas zněl téměř pobaveně , i když jsem poznala, že to co mi říká, mi neprozrazuje rád.

Kapitán na lodi snů

8. března 2014 v 9:50 | Wiky Dream |  básně-moje úžasné výtvory
Tak je tu zase jedna básnička, aby Eamane nestrádala :-D :-D :-D
Vlastně to ani není básnička.. Enn říkala, že je to volný rým, tak jsem to nechala ve verších, ale že by se tam něco rýmovalo to ne no, ale snad se bude i tak líbit :-)

Přicházíš,
otvíráš okno,
a podáváš mi ruku…

Nastupuji na tvou loď,
z hvězdného prachu,
a mávám bdění.

Vidím tvůj kouzelný úsměv,
když se přes okraj lodi natahuješ pro hvězdu,
a podáváš mi jí..

Jsem ztracená v její záři.
Jak krásně hřeje v mých rukách,
když jí schovávám do dlaní..

To aby ostatní hvězdy,
jí nechtěli jít hledat,
a já se jí nemusela vzdát..

Znovu natahuješ ruku přes okraj,
víříš vesmírný prach,
a chytáš jednu hvězdu i pro sebe.

Schováváš jí do kapsy.
přejdeš na příď lodi,
předkloníš se a hledíš do oceánu hvězd..

Cítíš se volný,
nespoutaný realitou,
když cestuješ vodami snů..

Otáčíš svůj pohled od hvězd,
a vzrušeně ukazuješ na měsíc,
který tě celou noc doprovází.

Kolébá se nad tvou lodí,
jako tvá stráž ,
a dává znamení k návratu do kotviště.

Ztrácí se,
a nad obzorem se mihotají první paprsky.
Den se k nám vrací…

I já se musím vrátit,
do nelítostného bdění,
ale setkáme se znovu večer..

Neměj strach,
najdeš mě!
Vždyť jsi můj sen…

kapitola 20- Upíři a vlkodlaci- část první

3. března 2014 v 18:55 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
tak je tu konečně dvacátá kapitola příběhu.. A musí být rozdělena na dvě části, bohužel je to prostě dlouhé no, tak se omlouvám, ale myslím, že se konečně dostáváme z místa :-)


Popadla jsem ten deník, který jsem našla na stole a rozeběhla se ke dveřím. Když jsem vcházela neuvědomila jsem si, že se za mnou dveře zavřely a teď nešly otevřít. Snažila jsem se jak jsem jen mohla, ale dveře se ani nepohnuly. Otočila jsem se a rozhlížela se po pokoji. V tu chvíli můj zrak upoutaly druhé dveře. Rozeběhla jsem se k nim a doufala, že tu nezůstanu uvězněná, stiskla jsem kliku a dveře se otevřely. Vřítila jsem se do nich jako smyslů zbavená a postupovala jsem dál temnou uličkou podobné té, kterou jsem se dostala do katakomb. Za chvíli se přede mnou vynořily schody, které jsem brala po dvou. Netušila jsem kde se právě nacházím, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Měla jsem teď více důkazů než jsem potřebovala a toužila jsem je tomu muži vpálit do obličeje, teď nebo nikdy. Celé to nedávalo smysl, proč by někdo cizí tvrdil, že je můj strýc? Chci vědět co se tu hraje za hru a dozvím se to dnes v noci, i když to znamená, že budu muset vkročit do toho lesa.

Pozvánka do Magoniteris

2. března 2014 v 18:42 | Wiky Dream |  básně-moje úžasné výtvory
Já už přes rok hraju jednu takovou RPG hru.. i když se musím přiznat, že jsem to poslední dobou dost flákala kvůli škole, ale už se od příštího týdne napravím..
No a jak jsem tak hrála a hrála a tak mě napadlo něco jako taková pozvánka do naší hry. Je to velmi krátká básnička a příjde mi taková dětská a najivní, ale přes to si myslím, že z toho to pozvání do hry jde velmi jasně vyčíst :-D :-D

Když tvá víčka,unaveně klesnou,
tvé sny do Magoniteris tě zvou.
Nech se vést do školy tajemné,
přidej se mezi vyvolené.

Když v prázdné samotě bloudíš,
přijdi k nám a poznej naši říš.
Ta kouzla září jen pro tebe,
neboj se a poznej nové přátelé.

Poznej svět,skrytý za oponou,
nauč se magii pradávnou.
Ve světle tajemna září náš svět,
tak neváhej a přidej se k nám hned..

Jak jsem řekla, krátké, dětské, trapné, ale přesto pozvánkové :-D :-D :-D A také bohužel teď jinou básničku v zásobě nemám :-D