Listopad 2013

Zápisky z katakomb

30. listopadu 2013 v 18:37 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
Jsou tu další zápisky z katakomb, docela jsem se na nich nadřela, tak přeji příjemné čtení :-)


Démoni druhého stupně

Páni osudu-

Dříve existovalo mnoho démonu druhého stupně, kteří se ještě dále dělili.. Tito silní démoni bojovali mezi sebou o moc a vládu, až na konec zůstali jen tři bratři Agares, Rimmon a Falier.Ti se ze strachu o svou moc poklonili a podmanili nejsilnějšímu a nejkrutějšímu z trojice démonů v našem světě Agaresovi . Těmto třem bratrům se začalo říkat páni osudu

Agares- Nejmocnější a nejstarší ze tří bratrů. Zavraždil a ukradl moc ostatním démonům druhého stupně a podmanil si démony prvního stupně a stíny. Býval Sargatanasovím pobočníkem a rádcem a byl velitelem jeho armády, dokud Sargatanas nezůstal uvězněn se svou armádou v podsvětí. Poté se ujal vlády Agares, který se ale stále snaží osvobodit svého pána.
V lidské podobě je popisován jako vysoký nevýrazný muž se štíhlou postavou a tajemnýma černýma očima.
Další jména- Pán temnoty, král smrti.
Zvláštní schopnost- zabíjení dotykem

Krev poslední lovkyně- obrázky

30. listopadu 2013 v 12:59 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
Dnes mám pro vás dva obrázky, i když dalo by se říct, že jeden protože ten zámek se nedá počítat, jelikož mi trval asi dvě minuty a vážně hodně jsem ho odflákla... Je to asi poprvé a naposledy co na mém blogu uvidítě něco co jsem nakreslila já sama, teď pochopíte proč jsem se npouštěla do kreslení těch postav :-D, ale buďte prosím ohleduplní, já vážně kreslit neumím :-D :-D :-D

Erb Mc´Fallenů

náčrt zámku Mc´Fallenů
Já vím, je to hrůza, jenže ani erb ani zámek jaksi nemůžu někomu ukradnout, protože by to byl pořád zámek a erb někoho jiného, ale slibuju, že už kreslit nebudu

Krev poslední lovkyně- Postavy

27. listopadu 2013 v 22:35 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
Právě jsem zjistila, že když někam napíšu komentář tak se i prostě neukáže jestli jsem ho napsala, nevím čím to je, jestli zas blbne blog nebo jestli prohlížečem, ale jestli vám ode mě chodí komentáře tak mi napište ať je nepíšu stokrát jak blbec jo, díky :-)
Tak jsem udělala to samé co s Orisalovou legendou.. Zase jsem vybrala herce, kteří jsou trochu podobní mým postavám, protože kreslit si fakt netroufám..
Možná časem ještě nějaké přidám, protože to ještě nemám uplně promyšlený, takže třeba nějaké postavy ještě budou,ale fakt nevim...
Nebudu sem dávat datum narození, jen Samanthy a Elis, nechce se mi to totiž zatím moc rozepisovat...

Samantha Sophia Mc´Fallen

datum narození- 10.11 1997
Barva očí- zelenomodrá
barva vlasů- černá

Kapitola 7- otázky bez odpovědí

24. listopadu 2013 v 14:03 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
A je tu další kapitola, psala jsem jí hodně na rychlo, chtěla jsem jí delší, ale říkala jsem si že tím čím tahle kapitola měla končit, bude začínat ta další... pravda je že se mi nechtělo psát :-D tak přeji příjemné čtení...


V místnosti se rozhostilo nepřirozené ticho, které přerušilo až nervózní odkašlání mladého muže v uniformě, konečně jsem se vzpamatovala. ,,Je mrtvý?" zeptala jsem se, abych se ujistila, že jsem slyšela správně. ,,Ano, vypadá to na vraždu" odpověděl muž a odvrátil pohled na vyděšenou ředitelku, zatímco já jsem pozorovala zadumaného Nicka. ,, A opravdu to byl Gilbert Normon?" ,,Proč se ptáš Sam?" Nickův temný pohled se na mě upřel a pozorně mě sledoval. ,,Já ho znám, tedy znala jsem ho, pracoval na úřadě ve městě, u kterého jsem žila, to jemu jsem musela dát klíče od našeho domu, to právě on přijel s policií k našemu domu, když moje matka zemřela, ale co dělal v našem domě?" ,, říkáš, že on přijel s policií? Ale proč?" Nickův pohled byl stále zadumanější, zdálo se jakoby znervózněl. ,, To nevím…" odpověděla jsem. ,, Pane Mc´Fallene, pokud by to bylo možné, mohl byste s námi jet na stanici? Bude to jen na krátkou dobu." ,,jistě že." ,,Můžu jet taky?" ,,Ne!" ,,Proč ne? Přeci jsem v tom domě bydlela já a toho muže jsem znala také já, co když se tam něco ztratilo?" ,, ,,Sam, pokud vím, už se tam nemělo co ztratit, všechno už je z domu pryč, byl tam jen prázdný nábytek!" vložila se do hovoru ředitelka. ,,Ale já.." ,,To stačí! Jdi do pokoje a přichystej si věci, zítra odjíždíme!" ,, A neměli bychom tu zůstat, v mém domě zabili člověka, cítím potřebu tu zůstat, dokud se všechno nevyřeší!" ,, V tvém domě Sam? Ten dům patří mně!" Nickův hlas zněl teď mnohem děsivěji. ,,Cože? O čem to mluvíš?" ,, Dokud nebudeš plnoletá jsem správce domu tvé matky a já necítím potřebu tu zůstávat, naopak si myslím, že bychom měli co nejrychleji odcestovat, někdo byl v domě, ve kterém si žila a zabil tam člověka, proč Sam? Ten někdo může chtít ublížit i tobě!" ,,Ale proč by mi chtěl někdo ublížit?" zeptala jsem se vzdorovitě, ale v mé mysli už se začínal rodit strach, znovu mi hlavou probíhalo tisíc otázek, na které jsem neznala odpověď. ,, To nevím, ale jak jsem řekl, zítra odjíždíme a nechci slyšet žádná další slova, teď jdi do pokoje, tohle vyřeším sám!"

kapitola 6- stará kniha a nový plán

18. listopadu 2013 v 19:33 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
Tak je tu další kapitola, tentokrát je v Er formě a je kraťoučká tak se nelekejte.. Nechtělo se mi nic moc psát, dneska na to nemám náladu, ale říkala jsem si, že bych tento týden udělala to co s Orisalovou legendou, dala bych sem hlavní postavy, sestavené z herců, kteří se jim podobají, protože na kresbu si fakt netroufnu, ale dám to sem jen pokud budete chtít, tak kdyžtak napiště do komentářů, děkuju :-) a přeji příjemné, krátké čtení :-)



Před staře vypadajícím domem na jehož vrcholu byla umístěná malá věžička, postával vysoký muž a s temně modrozeleným, zúženým pohledem hleděl před sebe. Dlouhý černý kabát ho halil do své náruče a odkrýval jen nepřirozeně bledou tvář s přísným a povýšeným výrazem.Vítr, který si pohrával se všudypřítomným, barevným listím, které zaplnilo i malou kašnu z hladce opracovaného kamene, se teď zvedl a pocuchal muži jeho temně černé vlasy, ve kterých se sem tam objevili drobné stříbrně zbarvené pramínky. Muž cosi zaklel a rukou si vlasy znovu uhladil. Pak se přiblížil pod dřevěné schody a chvíli tiše naslouchal, zvukům, kterých v tomto pustém lese bylo jen málo. Zdálo se, že dům je opuštěný. Nikde nebylo slyšet jediný hlas, jediný zvuk. Jen dřevěné trámy stářím dýchajícího domu čas od času šeptaly do větru své tiché příběhy a ten je našeptával ševelícímu listí v korunách vysokých stromů. Nikdo jiný tu nebyl. Jen ten muž, opuštěný dům, vítr a staré stromy..

Orisalova legenda- Hlavní postavy

17. listopadu 2013 v 12:59 | Wiky Dream
Říkala jsem si, že by bylo dobré vám trochu přiblížit vzhled postav z mého příběhu, nejdříve jsem ty postavy chtěla nakreslit sama, ale jelikož je moje kreslířské umění na bodu mrazu tak by to nebyl dobrý nápad, proto jsem vybrala různé herce, kteří jsou postavám aspoň trochu podobní, samozřejmě nejsou stejní, ale pro představu to stačí



Lilien Wellerová
Datum narození-22.9 1894
Barva očí-zelenomodré.
Barva a délka vlasů-dlouhé oříškově hnědé.


kapitola 5- Nick Mc´Fallen

10. listopadu 2013 v 12:55 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
Po dlouhé době je tu dlaší kapitola a na dlouhou dobu taky jediná, další přidám asi tak koncem týdne, možná o víkendu, protože nevím, kdy přesně se zas dostanu na net, pokusím se co nejdřív, ale radši tu přednastavím aspoň jeden článek navíc, protože fakt netuším, tak se nezlobte a ppřeji příjemné čtení :-)


Stála jsem u čerstvě vyleštěného okna kuchyně a opřená o starou mahagonovou skříň jsem sledovala hlouček dětí hrajících si na schovávanou na dvoře Resmortu. Jeden malý světlovlasý kluk se teď vydal hledat své přátelé zatímco se zpoza rohu tiše plížila malá černovlasá dívka s lišáckým výrazem ve tváři. Děvče ty zas sníš.." ozval se zvučný a příjemný hlas obtloustlé kuchařky, která mi v kuchyni dělala společnost. Týden ubíhal pomalu a já si každý den odpykávala svůj trest za to co jsem provedla Emily.

Uvadlé růže

8. listopadu 2013 v 20:12 | Wiky Dream |  básně-moje úžasné výtvory
Ahoj tak jsem po dlouhé době tady a tentokrát s krátkou básničkou, o víkendu přidám ještě jednu kapitolu aspoň a taky asi nějaký příběh, ale pak tu asi ještě nebudu do dalšího víkendu, protože ještě není dostěhováno, vím je to teď se mnou hrozný, ale co můžu dělat, prostě musím počkat... No tak je tu zatím aspoň ta básnička :-) :-)


S poslední rudou růží v koutě sedím,
Se smutkem palčivým na ní hledím.
Loučím se s okvětními lístky uvadlými,
Šeptám jim slovy strnulými,
,, Chystám se spát"

Mé prsty pláčou krvavě,
To jak hladí nelítostné trny růže.
Ty zarývají se bodavě
Hluboko, až do mé duše.

Tak jen zlehka přivoním si k ní,
Jak smutně hledí k zemi.
Ona už také dávno spí,
Už nečeká na to co tu není.

Tak přikládám k ní tiše slova,
,, I mě spánek už dávno volá.."
Ještě naposledy jí pohladím,
A pak už také spím…

Tak jako šípková Růženka v růžovém zámku,
Zavírám oči v stoletém spánku.
A obklopená zvadlými květy na celý věk,
Marně budu čekat na polibek….