Říjen 2013

Liebster Blog Award

23. října 2013 v 16:21 | Wiky Dream

Takže, také jsem se stala nominovanou na Liebster Blog Award
Za nominaci chci moc poděkovat Lory a Lili Marks
Takže co je to vlastně Liebster Blog Award? Vlastně sama uplně nevím, je to projekt, který je rozšířený po blogách a to je asi tak všechno co vím a to jen díky spřáteleným blogům.
Co jsem tak pobrala, tak nominujete nějaký svůj oblíbený blog a pravděpodobně můžete nominovat i mezi sebou..

Co musíte udělat aby jste se mohli zúčastnit projektu:

1) musíte být někým nominováni
2) řekněte o sobě deset věcí
3) Odpovědět na 10 otázek, které vám položil/a bloger/ka, jíž jste byli nominováni
4) Vymyslet deset otázek pro ty, které nominujete
5) Nominovat 5 blogerů, kteří mají méně jak 200 pravidelných čtenářů
6) Informovat blogery o tom, že jste je nominovali


Kapitola 4- Nový příbuzný

21. října 2013 v 17:13 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
Tuhle kapitolu jsem chtěla napsat už o víkendu,ale nebyl čas jelikož jsem byla v sobotu na kadeřnickém veletrhu a na školení od samotného Saveria Palmy..To je ten nejůžasnější kadeřník na celém světě, je prostě dokonalý a nejlepší..Ukazoval nám nové střihy z kolekce čakra a taky účesy a tak dál a taky jsme všichni dostali dárky od kadeřnické značky BES, no prostě jsem z toho unešená,ale to už jsem se zas rozkecala o něčem jiném.. Takže to je jen důvod proč nová kapitola je až dnes, tak doufám, že se nikdo nezlobí a přeji příjemné čtení :-)


,,Cože? Od mého strýce? To není možné, nemám strýce!" Zírala jsem na ředitelku a snažila se z jejího pohledu vyčíst alespoň malý náznak ironie, který ale nepřišel. Její pohled byl vyrovnaný a vážný. ,,Evidentně máš strýce." ,,To není možné, kdybych měla strýce matka by mi o něm řekla!" Řekla by mi o něm? Udělala by to? Nikdy mi neřekla téměř nic ani o mém otci, řekla by mi o strýci? Řekla by mi vůbec někdy něco o mé rodině?Kdo jsem, odkud pocházím, kdo byli její rodiče? Nejspíš ne, nikdy by mi neřekla nic.. ,,Ale jak je to možné, určitě je to můj strýc? Nespletla jste se?" Netušila jsem jak se mám zachovat, mám plakat, nebo se smát?Je to skutečně můj strýc, nebo jen někdo kdo to tvrdí, jak mohu vědět, zda jsem skutečně ze stejné rodiny jako on, když za celý můj život se nenašel nikdo kdo by mi o něm pověděl. ,,Samozřejmě že jsem se nespletla! Na dopisu je jasně napsáno Nick Mc´Fallen a v dopisu se píše, že jsi jeho neteř!" ,,Ale proč se tedy ozval až teď a co vlastně chce?" ředitelčiny oči se na krátkou chvíli upřely na složený dopis a pak se zaměřily na mě. ,, Má u sebe závěť tvojí matky, ve které je určen jako tvůj opatrovník." ,,To jsou lži!" vykřikla jsem a vyskočila z křesla. ,,To není pravda!" ,,Sam, Sam uklidni se!" ,,Jestli to je opravdu můj strýc, proč se neozval už dřív, proč jsem nevěděla že matka měla bratra,proč nevím,že žije ve Skotsku?" ,, To nevím, ale na to se ho budeš moci zeptat sama, za týden přijede!" ,,Cože?Co? A to ho jen tak necháte aby přijel a odvezl mě někam pryč? Docela cizí člověk?" ,,Není to cizí člověk a pokud se prokáže, že je to skutečně bratr tvé matky a pokud bude závěť tvé matky ověřená , nemám důvod bránit mu aby tě vzal k sobě." ,,Ale to nemůžete!" křikla jsem a zamířila ke dveřím. ,,Sam vrať se, nechceš se na ten dopis aspoň podívat, je přeci jen od tvého strýce!" Volala na mě. U otevřených dveří jsem se naposledy zastavila a zakřičela tak, že se můj hlas rozléhal po celém patře. ,,Já nemám strýce!" s prásknutím jsem za sebou zavřela dveře a co nejrychleji jsem zamířila do svého pokoje za doprovodu zvědavých očí, které vykukovaly z místností a téměř zděšeně si mě prohlížely. Jedna starší dáma, zřejmě vychovatelka se mě snažila zastavit,ale já ji nevnímala a dál pokračovala v cestě do posledního patra. Došla jsem ke svému pokoji a ještě než jsem stihla za sebou zavřít dveře jsem se porozhlédla po tvářích na chodbě, které mě bedlivě sledovaly. Těžko říct zda mě sledovaly protože slyšeli můj výstup v ředitelně nebo proto, že už každý věděl co se včera večer stalo v koupelně, v tu chvíli mě to ani nezajímalo. Zavřela jsem za sebou dveře a nechala až příliš zvědavé obličeje za nimi.

kapitola 3- setkání s včelí královnou

17. října 2013 v 17:34 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně

Už je tu třetí kapitola, možná by vás mohlo zajímat, že tuhle kapitolu už jsem psala bez předlohy a tak to bude také pokračovat, protože teď už vážně sama nevím co se bude dít dopředu, teda vím podle anotace, ale detailně to nemám tak trochu promyšlené, takže se už sama těším co bude dál :-D :-D , no tak přejí příjemné počtení :-)

Konečně jsem našla co jsem hledala. Po zdlouhavém bloudění po ztichlých, studených chodbách posledního patra smutného paláce jsem narazila na prázdnotou zející koupelnu. Byla to prostorná, ale obyčejná místnost se čtyřmi sprchami a šesti perlově běloskvoucími umyvadly. Zvláštní modrá barva kachnovitého obložení, které obklopovalo celou místnost jí dodávaly na ještě větším chladu, který mi teď protivně prostupoval celým tělem. Zatřásla jsem se zimou, vešla do koupelny a s bouchnutím za sebou zavřela dveře. Došla jsem k jednomu z umyvadel a se vzdychnutím se zadívala do velkého vyleštěného zrcadla přede mnou. Mé šedozelené oči vypadaly unaveně, jakoby už skoro spaly bez mého vědomí. Černé dlouhé vlasy vypadaly zcuchaně, ale na to už jsem byla po těch letech zvyklá. Má až nezdravě bledá pokožka byla teď pokrytá husinou jak jsem se třásla od zimy, která zde velmi jasně dávala najevo svou vládu. Znovu jsem vzdychla a uvědomila si jaké ticho mě obklopuje, tíživé ticho.. Zdálo se mi jako bych v tom tichu najednou zaslechla hlasy, které se mi vysmívají, jakoby snad šeptaly. ,, Jsi sama, už tě nikdo neochrání, jsi sama!" Ty hlasy mi zněly v hlavě jakoby je snad někdo šeptal přímo za mými zády. Nebyla jsem vyděšená. Ve chvílích jako byla tato, když mě obklopovalo kruté ticho a samota, jsem ty hlasy slýchávala, pokaždé se vysmívaly, zastrašovaly, nechtěla jsem se jimi zabývat, byl to přeci jen výplod mé smutné a osamocené mysli, nic víc..

Zápisky z katakomb

15. října 2013 v 16:21 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
Jsou tu první zápisky z katakomb. V těchto zápiskách budou hlavně takové zajímavosti k rasám, rodokmenu a prostě všeho možného co by vás mohlo zajímat a čím bychom v příběhu ztráceli čas. Příspěvky se budou lišit takže někdy dám třeba pár ras,pak třeba napíšu něco k nějakému démovi a tak různě jak se mi bude chtít a pokud budete chtít můžete si sami do komentářů napsat co by podle vás měli zápisky obsahovat, podotýkám zápisky z katakomb je starý deník jednoho lovce démonů, který Samantha objeví na sídle svého strýce ve skotsku :-)



Dva světy

Existují dva světy, náš svět a podsvětí. Mezi těmito dvěma světy existuje brána nazývaná Mollis torrtor. Tato brána bývala kdysi dávno otevřená a z druhého světa k nám pronikaly bytosti,které se snažili podmanit si náš svět. Země lidí, ale nebyla bez ochrany, existoval zvláštní rod lovců démonů. Tito lovci byli mágové s velkou silou,kteří bojovali proti démonům a chránili tak náš svět. Nikdo však neví jak tento rod vzniknul a zda vůbec pochází z našeho světa. Nejsilnějším z lovců démonů byla Dívka jménem Megan , která neprodyšně uzavřela bránu a zapřísáhla se, že dokud bude poslední z lovců na živu, žádný démon bránu neotevře. K otevření Mollis torrtor je navíc potřeba krev posledního z lovců…

Rasy- existuje spousta nadpřirozených bytostí,které pocházejí jak z podsvětí tak z našeho světa. Většina nadpřirozených bytostí pocházejících z našeho světa už,ale dávno vymizela. Démoni je násilím vytlačili a většinu bytostí vyhladili.Ještě,ale zůstávají přeživší, kteří se skrývají v lesích,potocích a na podobných místech…


kapitola 2- Resmort

12. října 2013 v 21:22 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
Tak je tu druhá kapitola,vím asi se vám bude zdát trochu nudná,ale potřebuje to nějaký úvod nebo tak něco, jestli se vám zdálo,že moc hlavní hrdinka nemluví, tak už se trochu rozkecá a můžu vám prozradit,že se v další kapitole dokonce i popere :-D
Nonic tak přeji příjemné čtení :-)



Vstoupili jsme do dveří kde se před námi tyčily dlouhé, kamenné schody. Přejela jsem po nich pohledem a zastavila se až u postavy stojící na samém vrcholu schodiště. V pouzdrové tmavé sukni nad kolena a ve slušivé halence tam postávala asi čtyřicetiletá dáma s po ramena dlouhými světlými vlasy sčesanými do hladkého culíku. Stála tam a hleděla na nás jako vznešená královna. Boty na vysokém podpatku jí ještě dodávaly na důležitosti, ale temně nalíčené oči působily až příliš unaveně. ,,Tak ty budeš asi Samantha, vítej!" řekla a podala mi ruku, když jsme došli až k ní. ,,Prosím jen Sam.." ,,Dobře.." unaveně se usmála a na jejím obličeji šla rozpoznat únava z práce,kterou zastávala. ,,Jmenuji se Anna, Anna Hawkinsonová, jsem ředitelkou Resmortu, nejdříve půjdeme do mé kanceláře a vyřídíme formality, pak tě zde provedu a ukáži ti tvůj pokoj." ,,Tak jo.." Odvětila jsem a odhrnula si černé prameny vlasů z obličeje. ,,Charlotto? Jdeš s námi?" zeptala se ředitelka zrzavé dámy, která přijela se mnou. ,,zajisté.." usmála se a vydala se za mnou a ředitelkou.

Kapitola 1- Nový osud

9. října 2013 v 15:28 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
Konečně je tu první kapitola k novému příběhu, snad se vám bude torchu líbit. Chtěla bych ještě připomenout to, že občas budu psát v Er formě, jen aby ste si pak nemysleli, že mi najednou cvaklo, prostě většinou to bude z jejího pohledu, ale aby to do sebe zapadalo tak tam bude občas nějaký krátký úsek psaný tou Er formou. Jinak budu ještě postupně přidávat zápisky z katakomb a nějaké zajímavosti tak se máte na co těšit..
Přeji příjemné počtení :-)


Zeleně natřené dveře starého domu se za mnou se skřípěním zavřely a já naposledy otočila klíčem v téměř starožitném zámku. Pak jsem klíč předala elegantně ustrojenému muži s téměř lysou lebkou a smaragdově zelenýma očima, a s posledním svým zavazadlem došla k černě se lesknoucímu autu, které postávalo na prašné cestě před malou kamennou kašnou, ve které jsem si jako malá tak ráda hrávala. Podala jsem své zavazadlo řidiči, který stál u otevřeného kufru a ten jej pečlivě urovnal mezi mé ostatní věci již narovnané v zavazadlovém prostoru. Pak jsem pomalými kroky přešla k fontánce a sedla si na hladce opracovaný, chladný kámen. Chlad mi projel celým tělem a já zavzpomínala na dny, kdy sluneční paprsky kámen zahřívaly na tolik, že se ho nedalo ani dotknout. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla čerstvého podzimního vzduchu načichlého od spadaného listí, kterého v okolí bylo nespočet. Ovanul mě chladný vítr a rozcuchal mi dlouhé černé vlasy, které jsem obvykle nosila spletené do copu, dnes ale ne. Zatřásla jsem se zimou a zachumlala se do dlouhé šedé šály, která mi patřila jen krátkou chvíli, vlastně mi ani tak nepatřila, přivlastnila jsem si jí. Ta šála patřila mé matce.

Epilog

7. října 2013 v 12:05 | Wiky Dream |  Orisalova legenda
Tak uplný konec téhle povídky... i když jak se to vezme... Trápim vás co? No ne,ale tady už by to měli pochopit všichni,
když to,ale nepochopíte, tak stačí napsat do komentářů a já to celé osvětlím,ale myslím,že je to už uplně jasný..
Přeji příjemné čtení


Mlčky jsme pozorovali jak se k nám z druhé strany blíží osoba,která vystřelila. Jeho černé vlasy a temně zbarvené oči mi připomínaly muže,kterého jsem dříve znala a ,který díky mně přišel o život,jak by mi ho nepřipomínal,byl to jeho bratr. Došel až k Lence a opatrně jí pomohl na nohy zatímco Matheo byl už připravený k možnému útoku. ,,Vrátil si se?" zeptala jsem se a on na mě jen smutně pohlédl,přešel k Benovi a klekl si k jeho bezvládnému a ztěžklému tělu. ,,Je mrtvý.." konstatoval a pohlédl na mě. Dříve než jsem se stačila vzpamatovat už se jeho mrtvé tělo řítilo do horké lávy. ,,Co to děláš?" křikla jsem. ,,Nic jiného si nezasloužil.." řekl jen. ,,Proč si se vrátil? ,,Zabili mi bratra.." Cítila jsem jak mi začínají červenat tváře a jak se mi do očí derou malé perly křišťálových slz. ,, To já mohu za jeho smrt.." zašeptala jsem téměř neslyšně. ,,Ty za nic nemůžeš, můj bratr poznal pravdu a byl natolik moudrý,aby ji pochopil a za to musel zemřít,byl jsem hlupák,že jsem si to neuvědomil dřív…" Odmlčel se. Zvláštní jak byl svému bratrovi podobný,měl jeho vlasy,jeho oči a dokonce i jeho dobrotu v srdci, vrátil se, aby nás zachránil…

Kapitola 32 - zlato

6. října 2013 v 15:20 | Wiky Dream |  Orisalova legenda
Tak možná tomu nebudete věřit,ale je tu závěrečná kapitola Orisalovi legendy,pak už bude jen epilog a ten je teda extrémně krátký..
Vůbec to není podle mých představ,chtěla jsem to mít uplně jiné,není to akční,spíš je to takové nudné,jo a tahle kapitola je delší než obyvkle,ale tak to je jen vyjímka...Moc od toho nečekejte...dneska mi umřel křeček,takže mi nejde se moc soustředit,protože je to pro mě prostě hrozná rána,říkala jsem si,že se z toho vypíšu,no ale můžete posoudit sami jak to dopadlo :-( :-(


Zdálo se mi jakoby cesta,kterou jsme se vydali klesala stále níž. Jako bychom snad šli z kopce.Vedla jsem své přátelé tou klesající pěšinou a jen doufala,že si stále pamatuji to co jsem viděla ve své mysli. Medailon neustále zářil jasným světlem a osvětloval tak, jinak potemnělé chladné chodby, kterými jsme se plížili tiše jako stíny.

Museli jsme být na cestě dlouho.Odpočítávala jsem každou uplynulou vteřinu a snažila se v duchu spočítat kolik času jsme už strávili v tomto zvláštním prastarém labyrintu,který byl pastí pro všechny jenž nebyli zasvěceni. Zapřemýšlela jsem o tom kolik lidí už tu přišlo o svůj život,byl někdo takový? Toužila jsem se na to Mathea zeptat,ale vládlo tak tíživé ticho,že jsem neměla odvahu vyslovit jediné slovo, zbylo mi jen hádat zda je nebo není toto bludiště hrobem pro naivní dobrodruhy. Kam vlastně vedou ostatní cesty?Je jich tu tolik,tolik chodeb,tolik odboček,jsou všechny slepé?Co když se v nich skrývá něco děsivého a když udělám jedno špatné rozhodnutí a my se vydáme nesprávnou cestou staneme se oběťmi děsivých tvorů z hlubokého podsvětí. Rychle jsem zaplašila tyto myšlenky a raději se vrátila k odpočítávání vteřin. Těmito chodbami jsme se museli proplétat již necelou hodinu..

Anotace

5. října 2013 v 10:33 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
Tak konečně je tu krátká anotace k příběhu.. Od pondělí už bych mohla začít přidávat nové kapitoly..Možná dřív ještě uvidím...


Mladá Sam,která žila uzavřeným životem daleko ode všeho se po náhlé smrti své matky ocitá v sirotčinci.Matčina závěť se nemůže najít a Sam neví o žádných příbuzných a tak žije ve vědomí,že v Resmortu zůstane dokud nedospěje. Ovšem záhy se na scéně objevuje tajemný Nick Mc´Fallen , údajný bratr její matky, s ověřenou závětí ve,které je určen jako opatrovník Sam. Po domluvě jí sebou odváží na své sídlo do Skotska kde Sam začne pomalu odhalovat pravdu o své rodině a o jejím strýci. Kam se každou noc vytrácí? Proč jí zakázal opustit pozemky jeho sídla?Co se skrývá v tajemných katakombách?Sam pomalu přichází na to,že není vše jak se zdá a že v tomto světě nežijeme jen my lidé,ale i bytosti z temných hlubin podsvětí,které se snaží ovládnout svět a Sam se ocitá ve velkém nebezpečí.Podaří se démonům ovládnout svět? Přijde Sam na to kdo vlastně je?Dokáže najít své místo ve světě,který odhalila? To vše a ještě mnohem více se dozvíte v mém novém příběhu Krev poslední lovkyně..

Kapitola 31- labyrint

3. října 2013 v 23:13 | Wiky Dream |  Orisalova legenda
Dneska je to trochu kratší,ale už se vážně musím dokopat ke konci :-D



Naše záda se znovu choulila do stínů vysokých stromů.Muselo být velké horko,ale v hustém lese,který obklopoval celou horu bylo teď celkem příjemně a sluneční paprsky,které čas od času prosvítaly skrze bojovnou armádu větví a listí,nás jen občas pohladily po tvářích nebo po rukách.

Jak jsme se blížili k hoře napjetí rostlo.Matheo nás střídavě zastavoval,aby se ujistil,že nikdo není v naší blízkosti a pak nás zase popoháněl,abychom byli co nejdříve v našem cíli.
Chvílemi jsem měla pocit jako bych za sebou slyšela rychle kroky,které nás sledují a snaží se nás zastavit,přikládala jsem to jen svému strachu z neúspěchu,který mi kradl ještě poslední zbytky klidu a vyrovnanosti,které ve mně zůstávaly.Co by se stalo kdybychom neuspěli?Co bude pokud neotevřu vchod?Dokáži ho vůbec otevřít?Jak mám vědět co mám dělat?Co znamená,že mě povede medailon?Tyto otázky se mi honily hlavou a já se na ně snažila najít odpovědi,které mi neustále unikaly.Kdybych neuspěla vyplnil by se můj sen?Stalo by se to co předpověděl Adjatay? Všichni mí přátelé by byli mrtví,já bych byla mrtvá a vše co jsem znala by se změnilo a na konec by se to ztratilo úplně.A pak,na konci světa jak ho známe by si Gerald uvědomil co vlastně učinil,teprve až kdyby jeho samotného posedla smrt a Orisal by konečně získal tento svět pro sebe.Ale takhle daleko to nesmí dojít, nemůžeme to dopustit, ale co když se nikdy nedostaneme tam kam míříme,co když Gerald zvítězí? Začala jsem přemýšlet právě nad mužem,který nás nepochybně pronásledoval a do, kterého jsem se málem zamilovala. Přemýšlela jsem nad tím kdo vlastně doopravdy je ten muž od ,kterého jsem slýchala historky o jeho dobrodružných cestách, co za nimi vlastně stojí? Byl vždy takový, nebo ho změnilo až to zlato? Zabil už někoho,byl by toho doopravdy schopen?Připravil by mé přátelé o život,jen kvůli něčemu co by nakonec připravilo o život jeho?

Co chystám:

3. října 2013 v 11:12 | Wiky Dream

Včera jsem slíbila článek,ale bohužel jsem nestíhala takže bude až dnes večer a bude to rovnou další kapitola k Orisalově legendě..Protože se tento můj příběh pomalu chýlí ke konci,už jen maximálně dvě kapitoly a možná epilog,rozhodla jsem se začít psát nový příběh.Také bude fantasy,ale bude z naší doby,můžete se těšit na démony,upíry,vlkodlaky a spousty dalších nadpřirozených postav..Příběh se mně samotné zdá trochu zamotaný,takže i když budu vyprávět v ich formě tak tam čas od času bude nějaký úsek v Er formě,aby to do sebe lépe zapadalo… Taky přidám k tomuto příběhu zápisky z tajné knihovny a přemýšlela jsem,že bych napsala něco málo ke každému z rodu čarodějů,ano mám už i fiktivní rodokmen od roku 1652,ale pochybuji,že by se někomu chtělo číst něco o někom kdo v příběhu vlastně vůbec nebude,jako zmínky o rodokmenu budou,ale asi jen celkově a ne o každé osobě.
Anotaci přidám ještě asi o víkendu a pak už se můžete těšit na nový příběh,jako obvykle budou k hlavním postavám krátké životopisy,ale tady budou opravdu krátké,protože všechno důležité bude až v příběhu..

Tak to by byla jedna věc.Před časem jsem slíbila doplňující příběhy k Orisalově legendě,ty budou,ale nevím kdy.Už je sice píšu,ale na zveřejnění si budete muset nějakou chvíli počkat,nevím kolik jich bude,ale něco málo ano.

Jak jsem řekla příběh se už blíží ke konci a na ty,kteří ještě stále dumají nad tím proč na scéně ještě není Liliin otec tak na ty čeká menší překvapení,ale nechci nic prozrazovat,takže to bude asi zatím všechno..

A na závěr jedna otázka: Je nějaká postava,kterou jste si v Orisalově legendě oblíbili?Jestli ano tak jaká?

smrt ve válce

1. října 2013 v 21:09 | Wiky Dream |  básně-moje úžasné výtvory
Takže dlouho jsem tu nebyla,já vím,taky bych se chtěla omluvit všem SB že jsem nenavštěvovala,ale opravdu přes mobil jsem se neměla šanci dostat na blog,nechtělo se mi to vůbec načíst,ale už mám počítač v pořádku tak to napravím..Na dnešek teda přidávám jen krátkou básničku,ale zítra už bych mohla přidat další kapitolu a možná ještě něco...no tak přeji příjemné počtení :-)


Procházím městem sám,
jen se svojí zbraní.
Na srdci ránu mám,
a rudou skvrnu na ní.

Procházím městem sám,
v zeleném mundůru.
Poslední chvíle mám,
než vzlétnu nahoru..

Procházím městem zlým,
kolem mrtvých těl.
Na nebi hromy hřmí,
a berou vše co pán bůh chtěl.