Poslední úplněk

13. září 2013 v 21:21 | Wiky Dream |  tajemství
Já vím,dlouho jsem nic nepřidávala,tak tady je aspoň taková malá povídečka,rozepsala jsem jí už včera večer,ale vzhledem k tomu ,že mi asi od devíti nebylo dobře a zbytek večera jsem prozvracela,tak jsem to nechala na dnešek,dneska mi sice taky ještě není nejlíp,ale už je to o dost lepší..Takže jsem to tak nějak dokončila...No není to nic moc,ale aspoň něco po té době :-)


Všude bylo ticho. Na palouku, na kterém jsem postával se nepohnulo ani smítko, nezaševelil vítr, nezašuměly stromy. Obklopovaly mě jen tiché stíny velikánů ,kteří tu postávaly vedle sebe jako spící vojsko dávno ztracené říše. Na potemnělé obloze vysoko na de mnou se pohupoval zakulacený měsíc, který se naparoval svou bělavou září, stejně jako se páv naparuje svým barevným peřím. Plavil se po obloze jako vznešený král noci a vysmíval se mi. Vzhlédl jsem k němu a ironicky se usmál ,,Dnes naposledy se ti klaním.." pronesl jsem a znovu odvrátil pohled k lesu, který mě obklopoval a svíral ze všech stran..




Spící palouk osvětlovaný jen svitem měsíce, vypadal tajemně.Mlha , která se pomalu plíží z lesa se líně převalila přes okraj palouku a zahalovala spící květiny do bledě hedvábných cárů své vlečky, kterou ztěžka táhla za sebou. Vypadala jako lstivý bojovník, kterého vyslal sám měsíc, jak se ke mně tiše plížila s úmyslem zahalit mě do svého běloskvoucího těla. Klekl jsem si a rozfoukl první cár mlhy, který se doplazil až ke mně. Jeho bílé roucho se rozvířilo a následně padlo k zemi. Zasmál jsem se a znovu vstal. Za nedlouho se mlha znovu dostala až ke mně a spoutala mé nohy v mrazivém chladu. Znovu jsem vzhlédl k měsíci a nervózně se ošil. " Tak kde vězí?" Ptal jsem se sám sebe když jsem zpozoroval měsíc, který putoval dál ztemnělou oblohou. Začal jsem pohledem propátrávat okraj lesa, který byl stejně tichý a nehybný jako celý palouk. Zdálo se,že jsem tu sám.


Těkal jsem svým vlčím zrakem z jednoho konce palouku na druhý a snažil se zpozorovat cokoliv co si nepřálo být viděno, zoufale jsem se pohledem prodíral skrze husté větve stromů, které se skláněly k zemi jako by se stejně jako já klaněly králi noci, ale v tichých stínech jsem zpozoroval jen neprostupnou tmu, která ukolébávala les ke spánku. Zdálo se, že kromě mě, tu není živá duše,ale já věděl , že to tak není, ale najít toho kdo se tu skrývá, bylo i nad mé síly.

Otáčel jsem se kolem své osy a svůj pátravý pohled jsem zužil do malých škvírek v niž se třpytily jasně modré oči. Na kraji lesa se cosi pohnulo, spíše se to jen mihlo a pak se to znovu ponořilo zpět do stínu jako se ryba noří zpátky do vody . Krátkou dobu jsem to místo pozoroval a ve chvíli kdy jsem se chystal vykročit směrem ke stínu, se za mnou ozval známý hlas. ,,Zdá se že si mě očekával…" řekl muž a já se prudce otočil, ale nezpozoroval jsem nic víc než stín. ,,Tvůj zrak už není co býval…stárneš.." Konstatoval a ze stínů přede mnou se vynořil vysoký muž s krátce střiženými vlasy barvy noci, zahalený v dlouhém kabátu. ,,Možná…" odpověděl jsem a změřil si ho pohledem. ,,Možná stárneš, nebo možná si mě očekával?" Žasnul jsem nad jeho ledovým klidem , který ho provázel i v mé přítomnosti. ,,Asi obojí.." řekl jsem a stále pozoroval toho muže. ,,Upřímně řečeno, nečekal jsem, že tě tu dnes v noci najdu. Když jsi zjistil kdo jsem, jako jediný si se nesnažil utéct a teď mi čelíš tváří v tvář.." zasmál se a popošel trochu blíž.

Teď jsem mu konečně viděl i do jeho tváře na, které se leskla dlouhá jizva, která ho už musela provázet celá léta. ,,Nemám důvod utíkat, to ty by si měl mít strach.." Znovu jsem zaslechl jeho jízlivý smích. ,,Opravdu?Tví přátelé jsou mrtví, zbyl si tu sám.." ,,Nebyli to mí přátelé! Byli to vrazí!" ,,Stejní jako ty?"
,,Já jsem horší!" Tomu zvláštnímu muži zmizel ze rtů pobavený úsměv a jeho zjizvená tvář zvážněla.
,,To proto neutíkáš?I když víš co tě čeká.."
,,Vše jednou končí…nic není věčné, dokonce ani nesmrtelnost není věčná.." Muž na mě pohlédl s jistým pochopením a uznáním v očích.
,,Jsi moudrý. Jsi jiný než ostatní tvého druhu, neušetřím tě. .Přišel si na smrt vlku!"
,,Já vím a žádám tě o tu smrt…" zašeptal jsem. Podíval se na mě jakoby nevěděl co říct, zdálo se, že se v něm mísí pocity, v tom člověku, který měl svůj úkol, v tom nelítostném lovci, který neznal soucit, v příteli, kterého jsem znal dlouhá léta ,ale který mi teď byl stejně cizí jako nepřátelský voják uprostřed bojiště. ,, Kdysi jsme bývali přátelé…" začal a sklonil pohled k zemi. ,,Ještě před chvíli si byl mou kořistí.. teď jsme si však rovni.." dopověděl a přišel až ke mně. V rukou se mu zaleskla malá dýka ze stříbra, které mě protivně pálilo v očích a v nose. ,,Chceš zemřít?" Zeptal se. ,,Ano.." Neváhal jsem s odpovědí. ,,Nikdo nemůže žít dva životy, jsem vyčerpaný.. Strávil jsem tu dost dlouhou dobu lovče, na to abych poznal kdy je ta pravá chvíle odejít. Teď, nebo nikdy.." Zvedl jsem hlavu ke kulatému měsíci. ,,Už nezbývá moc času…dnes je úplněk.."

Vysoký lovec došel až ke mně a stejně jako já, zaklonil i on hlavu. ,,Tvůj poslední úplněk...." zašeptal. ,,Ty hvězdy si budu pamatovat.." řekl jsem. V tu chvíli jsem ve svém hrudníku ucítil palčivou bolest , která se postupně rozlévala po celém mém těle , které zaplavovala nesnesitelná horkost, ještě dříve než jsem stihnul klesnout k zemi, mě ten muž zachytil a opatrně mě položil do orosené trávy. Znovu jsem ucítil štiplavou bolest , když dýka vyjela z mého hrudníku. ,,Ne, nebudeš..příteli…" zašeptal dříve než se mé oči zavřely a já se ponořil do nekonečné temnoty smrti...

na závěr menší citátek,který jsem viděla u kamarádky a který mě dost zaujal :
,,Nejhorší samota není když jsme sami,ale když jsme s jinými lidmi...S lidmi co se na nás dívají,ale nevidí nás.
Co nás slyší,aniž nás poslouchají.
A co je nejhorší,posuzují nás,aniž by nás znali..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verča.. Verča.. | Web | 14. září 2013 v 14:12 | Reagovat

Smrt vlkodlala, skvěle napsané,s mnoha básnickými prostředky :)
Jinak brzy se uzdrav

2 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 14. září 2013 v 14:32 | Reagovat

[1]: děkuju..
jinak myslim si ,že se jen tak neuzdravim,včera večer mi bylo taky zle a dneska ráno ještě hůř,ani pořádně najíst se nemůžu,tak snad to do pondělí přejde...

3 Verča.. Verča.. | Web | 14. září 2013 v 15:18 | Reagovat

[2]: Ocemocnět na výkend, to je nepříjemé. Tak odpočívej, to vyležíš :)

4 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 14. září 2013 v 15:41 | Reagovat

[3]: pokusim se,děkuju :-)

5 Lukáš Lukáš | Web | 14. září 2013 v 20:25 | Reagovat

další povídka jako dobré procvičování imaginace :) Jen tak dál...

6 Lukáš Lukáš | Web | 14. září 2013 v 20:26 | Reagovat

[2]: dobře ti tak aspoň si uvědomujíš že máš jest normálně a ne jenom hubnout (už tak seš hubená jak kost) :) )

7 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 14. září 2013 v 21:04 | Reagovat

[6]:no víš já jim normálně,prostě mám nějakou střevní chřipku,to se občas stává..

8 Lukáš Lukáš | Web | 14. září 2013 v 21:44 | Reagovat

[7]: to může být na základě i takového tvýho uvažování moje milá :)

9 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 15. září 2013 v 13:29 | Reagovat

Originální nápad, prokreslená atmosféra.
Jediné, co mi trochu vadilo, byla skutečnost, že za mnoha čárkami a tečkami chybí mezery. Jinak moc pěkné.

10 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 15. září 2013 v 16:08 | Reagovat

Naše úžasná spisovatelka se zase předvedla :3 Doufám, že se nám brzy uzdravíš :)
---
No my teď bereme už savce, tak je to o ničem jiném :D A na burze jsem nic nesehnala, tak snad ještě tenhle pátek x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama