Srpen 2013

Kapitola 29 -Jed

27. srpna 2013 v 19:28 | Wiky Dream |  Orisalova legenda
No jo,trvalo to sice dlouho,ale je tu další kapitola..po sto letech,no nevadí..Vytvořit mi jí trvalo skoro celý odpoledne a stejně se mi zamlouvá jen ten konec..No co nadělám :-D tak přeji příjemné čtení :-)



Do nového,ještě stále temného dne mě probudila zvláštní bodavá bolest v kotníku.S námahou jsem se posadila a rozhlédla se kolem sebe.V tichém šeru jsem zpozorovala spokojeně oddychující Lenku a těsně vedle ní Agátu,která se ze snu usmívala.Porozhlédla jsem se kolem,ale našeho průvodce jsem nikde nezpozorovala.I skrze tmu,která vládla tady dole jsem věděla,že se pomalu,ale jistě blíží nové ráno,které nás během následující hodiny zalije světlem.Zvedla jsem hlavu nad sebe a pozorovala měnící se oblohu.Temnota nad korunami stromů pomalu ustupovala a vystřídala jí kouzelně nafialovělá barva,ve které se ještě třpytili poslední zbytky hvězd,které se zoufale toužily střetnout se sluncem.Znovu jsem ucítila tu zvláštní bolest,sklonila jsem hlavu od čarovného nebe a zaměřila se na svůj kotník.Cítila jsem jak mi v něm zvláštně tepe a jak mi nohu pomalu zaplavuje horkost.Opatrně jsem po kotníku přejela a na ruce mi ulpělo pár kapek krve.Zmateně jsem na krev hleděla a přitáhla si nohu blíže k tělu.Těsně pod kotníkem jsem teď zahlédla dvě malé skvrny,ze kterých pomalu stékali kapičky krve.Kotník bolel čím dál víc,ale zranění nevypadalo vážně,myslela jsem si,že jsem si nohu odřela ve spánku,konec konců větví a kamení tu bylo tolik,že už jsem je přestala vnímat.

ticho

21. srpna 2013 v 19:19 básně-moje úžasné výtvory
Tak tuhle básničku jsem našla v rozepsaných,byla tam už fakt dlouho,dopsala jsem jí a aspoň trochu upravila,i tak není nic moc,ale to nevadí :-)

Ticho,jen ticho slyším,
ticho,jen ticho mě obklopuje.
ticho,jen ticho i když křičím,
ticho,jen ticho mě oslovuje.

tiše sedím,a v tichosti přemýšlím,
na svět hledím a zvuky si domýšlím.
srdce bolestí tiše buší,
řasenka stéká mi po tváři,
tichý pláč jen ticho ruší,
ani vítr co venku skučí,
tohle ticho neozvučí....

V tichosti hledím na ševelící stromy,
ticho je tu i když hřmí hromy.
Mlčím i když přeci mluvím,
křičím i když tiše jsem,
hlasem nikdy nepromluvím,
zvuky odešli,kam?To nevím,
jen pouhý šepot,to je to o čem sním...

Ticho,jen ticho mě doprovází,
ticho,jen ticho je mým rádcem v nesnázích.
Ticho,jen ticho i když louka kvete,
ticho,,jen to slyším v tomto světě…

Dívka ze snu

20. srpna 2013 v 11:46 | Wiky Dream |  tajemství




Postával jsem u líně proudící řeky a s nepřítomným pohledem jsem sledoval druhý břeh.Mrazivý vítr mě objímal svými chladnými pažemi a líbal mě svými ledovými rty na tváře až mi krutou zimou začali červenat.Ruce jsem měl promrzlé stejně jako zbytek těla,ale bylo mi to jedno.Musel jsem tam zůstat dokud to šlo,musel jsem čekat dokud se neobjeví.Nevěděl jsem jak je to možné,ale nějak jsem tušil že to vše je skutečné,že ta dívka o ,které jsem kdysi dávno snil existuje,musí existovat, ,vím že žije,ano je skutečná a přijde,vím to.Krutý mráz mi nevadí,ani samota,kterou jsem podstoupil,ani déšť,který pálí do očí,musím vytrvat,neboť se tu jednoho dne ukáže a já ji spatřím.Její dlouhé,kaštanově hnědé vlasy,její jasně modré oči a úsměv,který mají snad jen andělé….

kapitola 28-Poslední večer

18. srpna 2013 v 12:05 | Wiky Dream |  Orisalova legenda
tak tahle kapitola je opravdu extrémě odfláklá,trochu víc jsem jí osekala a narážka na název kapitoly je tam v podstatě jen v jedné větě,tuhle kapitolu jsem psala ve spěchu,takže je i krátká a pravděpodobně v ní bude extrémní počet chyb a možná to vůbec v některých částích nebude dávat smysl,ale nějak jsem líná to pročíst a opravit tak se předem omlouvám..


Den se pomalu chýlil ke konci a my se stále prodírali hustým porostem Afrického lesa.Slunce,které se již pomalu,ale jistě chystalo ke spánku už ukolébávalo své paprsky,které nás ještě před chvílí i přes listy stromů nepříjemně pálili po celém těle,ale teď už jen předstíraly svou sílu a jen slabě nás svým stále méně hřejivým dotykem hladili po ramenou.Matheo nás hnal stále dál a dál bez možnosti odpočinku a my jen rychle klopýtali přes spadané klacky a kameny skryté pod jasně zeleným listím.Nikdo z nás si nebyl jistý jakou dálku jsme ušli,nebo jak jsme vzdálení od našich pronásledovatelů,kteří nám byli jistojistě na stopě,snad jen Matheo měl v hlavě přesný obraz toho kde se nacházíme a jak jsou od nás oni vzdálení,z jeho pohledů bylo patrné,že nejsme dost daleko,ale jediné co jsme věděli jistě bylo,že musíme pokračovat dál jak jen to půjde.

Smlouva

15. srpna 2013 v 16:32 | Wiky Dream |  nespravedlivý osud

Seděla jsem na neustlané posteli s pohledem upřeným do zrcadla rozprostírajícího se po celé jedné stěně malého pokoje.Zahleděla jsem se na své dlouhé černé vlasy,které teď byli úhledně sčesané na stranu a ozdobeny čelenkou,pohledem jsem sjela na šedé elegantní tričko a na krátkou černou sukni,která odhalovala dlouhé mrtvolně bledé nohy,které se třásli zimou.Poté jsem zrakem přejela zas vzhůru a zahleděla se do své vlastní tváře.I přes to,že byla nalíčená vypadala velmi unaveně a vystrašeně.Černá tužka,kterou jsem měla orámované jasně zelené oči se pomalu začala rozmazávat a v temných perlách stékala po tvářích až nakonec upadala na mou sukni a vpíjela se do ní.Už jsem nebyla jako dříve.Změnila jsem se,víc než jsem si připouštěla a nemohla jsem s tím nic udělat,teď mi zbývalo posledních pár chvil a já začala litovat,ale teď už bylo na lítost pozdě.Mohla jsem se pokusit utéct,ale ani ten nejrychlejší běžec by neutekl,mohla jsem se pokusit skrýt,ale i v té nejtemnější temnotě mě najde,protože je všude a na vždy a tak mi zbývalo jen sedět a čekat.

kapitola 27 - Agátina zpověď

13. srpna 2013 v 20:21 | Wiky Dream |  Orisalova legenda
Tak po dlouhé době je tu další kapitola,není to nic moc,ale poslední dobou mi to psaní prostě nějak nejde,tak snad se nebudete zlobit :-)

,,Nemohly bychom na chvíli zastavit?" žadonila Agáta,která se už jen s těží vlekla za chlapcem,jenž jí pevně svíral ruku.Matheo jen zakroutil hlavou a dál pokračoval v cestě.Stromy,které se před námi ještě před chvílí zjevovali jako mávnutím kouzelného proutku jsme teď viděli téměř jasně.Přes vysoké a husté koruny králů tohoto lesa,se k nám začaly prodírat cáry prvního ranního svitu,které byli stejně nestálé jako vše okolo nás.Chvílemi nás hřáli teplé paprsky právě probuzeného slunce a než jsme se nadáli stály jsme již oběma nohama v neprostupné a temné síní stromů jejíž koruny tvořili pro slunce nedobytný strop.Znovu jsme proběhli jednou takovou síní a po krátké chvíli jsem zase na těle ucítila hřejivé teplo. Lenka se zastavila a zahleděla se na jeden proužek světla,který jí teď dopadal na tvář. ,,Svítá…" pronesla spokojeně a svým průzračně modrým zrakem vzhlédla vzhůru. Matheo se zastavil a otočil se na ní.Jakmile to udělal Agáta se zhroutila k zemi a zůstala sedět mezi trouchnivějícími větvemi a starými kameny,jako zapomenutá socha posledního z padlých andělů. Náš průvodce se na ní ani nepodíval a zamířil rovnou k plavovlasé dívce. ,,Já vím!" otočil se a chystal se znovu vyrazit. ,,Možná bychom mohli na chvíli zastavit…" řekla. ,,To nejde!" ,,Tak jsme měli zastavit v noci!" přidala jsem se. ,,Byli nám v patách!" ,,Ale teď už nejsou!" dodala Lenka. ,,Stíny nás schovají.." zašeptala jsem prosebným tónem,když jsem hleděla na černovlasou dámu,která upírala zrak k zemi. Matheo na ní také pohlédl a poté přikývl. ,,Deset minut…víc si dovolit nemůžeme…" Lenka se usmála a stejně jako před tím Agáta,se i ona zhroutila k zemi. ,,Díky.." řekla jsem a vděčně se na Mathea usmála,pak jsem zamířila k hubené černovlásce,která se teď soustředěně zabývala svými vlasy.

Zajímavosti-Orisalova legenda

10. srpna 2013 v 10:36 | Wiky Dream |  Orisalova legenda
V prvé řadě bych se chtěla omluvit,že jsem teď dlouho nepřidávala žádné články,ale nějak jsem na to vůbec neměla náladu,v Orisalově legendě samozřejmě budu pokračovat,mimochodem už se s ní pomalu,ale jistě blížím ke konci,ale další kapitolu přidám až příští týden.
Protože se mi teď nechce nijak extra nic psát,tak jsem vám chtěla aspoň říct,co vás čeká až dokončím tento příběh.
Všimla jsem si,teda věděla jsem to už od začátku,že Orisalova legenda není vůbec rozpracovaná,hodně věcí nemusí dávat smysl,špatná návaznost a mnoho dalších chyb,proto jsem se rozhodla,příběh trochu rozšířit.Takže až se Orisalova legenda dostane ke konci budou následovat doplňující příběhy,chtěla bych,aby byli krátké,protože jich možná bude hodně,ale nic neslibuji.
Takže co si představit pod doplňujícími příběhy...
Určitě tam bude příběh O Savierovi a o tom co se dělo v hotelu,když zmizela Lenka,Lili a Matheo a následně i Agáta a celá Geraldova družina.
Jeden z dalších příběhů bude o Geraldovi a o tom jak unesl Agátu a také o tom co se dělo než dostihli Lili.
Přemýšlím,že bych přidala i Adjataiův příběh,ale to ještě opravdu nevim.
Potom přidám několik příběhů z minulosti postav,než vstoupili do děje příběhu.
Bude tam Jedno Geraldovo dobrodružství.Dozvíte se také proč se musel Matheo odstěhovat do města a co se stalo jeho rodičům..Také přidám Jedno menší Lenčino dobrodružství...A budete vědět,kde a jak vlastně william našel medailon...
Také napíšu jeden kratší příběh o Agátině minulosti a možná něco o Lili,ale s tou to bude těžké,protože i když je to hlavní postava,má zatím nejnudnější minulost..
A jako poslední přídám Zápisky Williama Wellera. bude to vlastně takový jeho deník,co dělal,našel a tak dále..
A uplně na konec Orisalovy legendy chystám něco jako překvapení,no,ale na to si budete muset počkat...vlastně i na ty doplňující příběhy,protože vážně nevím kdy je začnu psát..
No to bude asi tak všechno,tak přeji pěkný den a užívejte prázdiny,dokud ještě můžete :-)