pomalá sebevražda

27. července 2013 v 12:21 | Wiky Dream |  nespravedlivý osud
Tohle je krátký příběh o zákeřné nemoci.Na internetu je spousta pro ana blogů,na kterých působí dívky,kterým se může jednoduše stát to co hlavní postavě mého příběhu. Já tyto blogy nechápu a nepodporuji je ,ale vím,že pro ně je to jediný způsob jak se vyjádřit....


Všechno to začalo teprve nedávno,ze začátku to byla vlastně jen taková hra z nudy,jen cíl za kterým jsem šla,protože jsem neměla za čím jiným jít. Můj život byl totiž celkem jednotvárný,tedy aspoň v posledních měsících,nic se nedělo,nikam jsem nechodila,uzavírala jsem se sama do sebe.Chtěla jsem být sama,zavřená ve svém malém světě.Ale když je člověk neustále zavřený ve svém světe,začne mít pocit prázdna,potřebuje něco co by ho naplnilo,něco co by ho bavilo,co by mu dávalo vůli mít radost ze života.V tu chvíli jsem asi byla hodně hloupá,ale celé mi to přišlo jen jako hra,alespoň ze začátku,jen zábava,která se postupem času stala posedlostí.


Proč ne,proč se nezměnit a ještě když to člověka baví,jen trochu,jen malinko být jiná,měla to být zábava a byla to zábava,ale jen chvíli,jen dokud se můj cíl nezačal vzdalovat,tedy aspoň mi to tak přišlo,vzdaloval se a já se ho zoufale snažila doběhnout a v tu chvíli jsem přestala myslet na vše okolo,existoval jen můj vysněný cíl a já,bylo mi jedno jak se k tomu cíli dopracuji,bylo mi jedno co se bude dít,nevnímala jsem nic,nic jiného pro mě totiž nebylo. Vzpomínám si jak jsem dlouhé hodiny seděla před zrcadlem a plakala,protože můj cíl mi stále utíkal. Seděla jsem tam a se slzami v očích se prohlížela,stále a stále do kola. Vím jak jsem se cítila když jsem hleděla na talíř ležící na stole přede mnou,když jsem musela to sousto žvýkat a pak polykat,vím jak mi bylo když jsem trávila dny jen s jednou jedinou myšlenkou,která mě zžírala čím dál víc a postupně vytěsňovala všechny ostatní myšlenky,nemohla jsem spát,nemohla jsem se soustředit,má mysl už nebyla mou a ani já už nepatřila sama sobě,byla jsem uvězněná v kleci,ze které již nebylo úniku.Občas jsem si myslela,že toužím utéct,že se chci vrátit,občas jsem si myslela,že by bylo lepší nikdy tuhle hru nerozehrát,ale pak se v mysli ozval ten hlas,který mě nutil na tohle všechno zapomenout,ten hlas,který mě vedl stále dál a dál,až na samé dno svého žití. Pak už jsem si nechtěla uvědomovat co dělám,věřila jsem že stoupám,nechtěla jsem si připustit,že se topím v nemoci,která mě zabíjí…

Pamatuji si jak jsem pročítala spousty rad a řídila se jimi,jak jsem obdivovala ty,kteří ty rady vymysleli,ty dívky jejíž váha byla dokonalá,připadala jsem si jako nicka,když jsem pohlédla na ně a na sebe,oni byli tak dokonalé,oni a jejich diety,rady a cvičení a já,já zůstávala ve sféře nedokonalosti a to nešlo….

Nikdy jsem si neuvědomila co dělám,teprve teď, a teď už je pozdě to vše zvrátit,už nezůstalo nic,jen kost a kůže.Teprve teď si uvědomuji,že to co jsem provedla bylo velmi špatné,teprve teď vím,že mě do svého zajetí vzala zákeřná nemoc.A ty dívky co jsem dřív obdivovala?Oni a jejich weby?Teď už vím,že to bylo jen zoufalé volání o pomoc,kterou si odpírají,ale už nemám šanci jim to říct..

Kdo jsem,že rozhoduji o životě?jsem snad bůh?Anděl smrti? Ne,neměla jsem žádné právo rozhodnout o tom zda budu žít,či zemřu a přes to jsem to rozhodnutí udělala,beze strachu a bez studu,jen s jednou jedinou myšlenkou.Raději zemřít než být nedokonalá..

Bývala jsem spokojené dítě,dokud se jídlo nestalo mým nepřítelem. Jmenuji se Sofí ,Sofí Bensonová,bylo mi necelým osmnáct let, když jsem zemřela na zákeřnou nemoc jménem anorexie….

Nemoci jako anorexie jsou hodně zákeřné a dalo by se říct,že ana blogy tuto nemoc hodně podporují,nemohu říct,že ti kteří by to nečetli by anorexii neměli,to jen stěží,ale každého kdo to čte to určitě k něčemu motivuje a i z motivace se může vyvynout nemoc...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Přibyl Lukáš Přibyl | Web | 27. července 2013 v 13:18 | Reagovat

zdravím,
píšeš nemělas žádné právo rozhodovat o tom zda budeš žít nebo nebudeš.

A já říkám, že právě to tebou zmiňované právo má každý (jako sám za sebe)... koneckonců proto byla kdysi zřízena klinika "smrti" (myslím někde ve Švícarsku)

2 Simone* Simone* | Web | 27. července 2013 v 15:17 | Reagovat

Přesně! Taky občas mívám pocit, že by moje postava mohla být hezčí, že jsem oproti těm "prsatým hubeným kočičkám" nic, ale radši zdravá, než mít další zdravotní problémy! :)

3 Lory Lory | Web | 29. července 2013 v 20:51 | Reagovat

[2]: Jo, taky myslím, ale aspoň nevypadám jako šlapka nebo něco horšího :)

4 Casion Casion | Web | 1. srpna 2013 v 10:21 | Reagovat

Zrejme neexistuje človek, ktorý by bol so sebou úplne na 100% spokojný, ale vždy by malo byť prednejšie zdravie než krása :D

5 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 1. srpna 2013 v 10:31 | Reagovat

[4]: moje řeč :-)

6 Lory Lory | Web | 1. srpna 2013 v 22:08 | Reagovat

[5]: Moje taky :)

7 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 5. srpna 2013 v 9:20 | Reagovat

Máš naprostou pravdu a napsala jsi to vskutku skvěle. Člověk chce vypadat jako ty dívky..chce být dokonalý a snaží se pro to udělat všechno..a pak už je pro něj příliš pozdě..
---
Určitě si ty ostatní knížky přečti ;) jistě se ti budou líbit :) na ty tebou navrhované se taky časem vrhnu a děkuji za tipy ;)

8 Francesca Fox Francesca Fox | Web | 5. srpna 2013 v 20:10 | Reagovat

Je to i k zamyšlení docela:) Napsala jsi to dojemně :OO vážně wow a souhlasím s [4]:

btw: beru do AFFS :)

9 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 7. srpna 2013 v 18:00 | Reagovat

[4]: Úplně souhlasím :)

10 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 7. srpna 2013 v 21:23 | Reagovat

No vidíš, sprcha zdarma ! :D
Jo, tak to že bych si ten tvaroh jedině vycucala z prstu :D Za tipy děkuji :) Most a labyrint jsem viděla, tak zkusím ty další dva ;)

11 Aurelia Aurelia | E-mail | Web | 11. srpna 2013 v 11:12 | Reagovat

Souhlasím, nemáme právo si život brát. Hodně lidí dělá špatné věci ze špatného důvodu.
Hezky napsané :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama