kapitola 26- les

27. července 2013 v 11:35 | Wiky Dream |  Orisalova legenda
Až na poslední odstavec jsem tohle psala ještě u tety,kam mimochodem musím i příští týden.Takže tahle kapitola taky nic moc,vlastně jen okecávání aby to trochu dávalo smysl,taky je hodně krátká,ale snad to v další kapitole napravím a něco se tam bude dít :-)
Tak přeji příjemné čtení :-)


Běželi jsme dlouho,vzdalující se hlasy pomalu slábly až nakonec utichly úplně.Už jsem neslyšela křik,volání ani výstřely.Jediné co jsem vnímala byl můj dech a Matheovi rychlé kroky kdesi přede mnou.Obklopovala mě tma a jen stěží jsem se vyhýbala vysokým,mohutným stromům,které se přede mnou vynořovali z ničeho nic,jakoby na tom místě právě vyrostly.Matheův matný stín se mi začal ztrácet až se na konec vytratil stejně jako všechno ostatní.Zůstala jsem sama v temnotě tohoto světa,obklopená ničím.Zpomalila jsem krok a po chvíli jsem se zastavila a opřela se o jeden ze stromů,který se tu objevil jako by ho tu snad někdo vyčaroval.Snažila jsem se zpomalit dech a naslouchat tichu,které tu vládlo.Chvíli jsem se rozhlížela po temnotě lesa,ale nezahlédla jsem nic,kromě tmy a temných stínů.Otočila jsem se směrem,kterým jsem přiběhla,na chvíli jsem cítila nutkaní rozeběhnout se zpět,vrátit se pro Dannyho,ale věděla jsem,že je to zbytečné,nikomu bych tím nepomohla,nic by se nezměnilo,Danny by byl stále mrtvý a já bych akorát přivedla do záhuby ty jejíž životy díky mně už bez tak vysely na vlásku,ale přes to jsem toužila seběhnout zpět,přes to jsem se chtěla vrátit,ale nemohla jsem,už to nešlo vrátit…


Na chvíli jsem zaváhala,ale na konec jsem zůstala stát na místě,otočila jsem se od minulosti a zahleděla se do tmy,která se rozprostírala přede mnou. ,,Matheo!" zakřičela jsem a poslouchala svou vlastní ozvěnu.Pak jsem se svezla na kolena a čekala přikrčená u kmene vysokého stromu.Po krátké době jsem uslyšela praskání větví a rychlé kroky,které se hbitě přibližovaly.Za nedlouho již přede mnou stál vysoký chlapec,jehož tvář byla zahalena temnou kápí noci. ,,Ztratila ses?" řekl a natáhl ke mně ruku,já jí přijala a postavila jsem se na nohy. ,,Nic nevidím.." prohodila jsem směrem k němu. ,,Tak se mě drž a pojď,rychle než nás doženou!" řekl a znovu se rozeběhl lesem,já jsem v tichosti běžela za ním doufaje,že se co nejrychleji dostaneme z tohoto temného místa.

Vběhli jsme na malou mýtinu a na jejím okraji jsme se zastavili.Měsíc sem vrhal dostatečné množství svého světla,tak jsme celý palouk viděli téměř jasně.Matheo se rozhlížel po všech stranách,dokud mu zrak nespočinul na dvou postavách krčících se na druhé straně mýtiny ve vysoké trávě.Chvíli je pozoroval,pak mě znovu chytil za ruku a co nejrychleji mě táhl na druhou stranu.Když jsme se k postavám přiblížili,rozpoznala jsem v nich Lenku a Agátu,Lenka na chvíli vstala a zamávala na nás poté se znovu skrčila do trávy a tiše čekala.Konečně jsme se dostali až k nim,Matheo mě pustil a sedl si do trávy vedle Agáty,já jsem zaujala místo vedle Lenky. ,,Jsi v pořádku?" zeptala se a zkoumala mě pátravým pohledem. ,,Ano…já ano.." Lenčiny oči se zužily do malých škvírek. ,,Kde je Danny?!" Chvíli jsem na ní jen hleděla. ,,Je mrtvý…" pronesla jsem tiše. Lenka i Agáta na mě jen beze slov zírali. ,,mrtvý?" opakovala Agáta. ,,To ne…" zašeptala a sklonila hlavu k zemi. ,,A co…co teď budeme dělat?" zeptala se koktavě plavovláska. Já jsem jen seděla a mlčky na ní hleděla. ,,Nejdříve se musíme dostat z tohoto místa!" Řekl Matheo velitelským tónem. ,,Nebude trvat dlouho než nás tu objeví,je jen otázka času,kdy nám budou v patách.Musíme co nejdříve pryč!" Agáta přikývla a chystala se vstát,stejně tak i Lenka už se chystala k odchodu. ,,Ale co Danny?!" Nemohla jsem přestat myslet na muže,který nás nechal utéct. ,,Měli bychom se pro něj vrátit,nemůžeme ho tam jen tak nechat!" Černý mladík se ke mně sklonil. ,,Je mrtvý Lili,to už nevrátíme,je pryč,teď mu my už nijak nepomůžeme…" ,,Ale co když ne,co když žije!" ,,Sama si ho viděla umírat…" ,,Měli bychom se ujistit…" Místo Mathea teď promluvila Agáta. ,,Jestli se teď vrátíme,připravíš nás všechny o život!Uvědom si laskavě následky svého jednání!" Vzhlédla jsem k ní a zpozorovala ten známý tvrdý pohled,který jasně naznačoval nadřazenost,ale i když jsem si to nechtěla připustit,měla pravdu,nemůžeme se vrátit,cena by byla moc vysoká. ,,Tak dobrá…A kam teď půjdeme?" Matheo se znovu vzpřímil a ukázal prstem do lesa. ,,Musíme se dostat za tento les,potom nás čekají kopce,ty překročíme a za nedlouho se dostaneme k hoře..Budeme muset být rychlí,nemůžeme si dovolit zastávky,nemůžeme si dovolit zpomalit,protože oni nám budu v patách jako stín,musíme se co nejrychleji dostat k hoře!" ,,A nebylo by lepší zůstat zde v lese a vyčkat na pomoc?" zeptala se s nadějí v očích vysoká a i v této situaci dokonale vypadající černovláska. ,,Žádná pomoc nepřijde…" odvětil suše Matheo a dodal. ,,Jestli chcete přežít nezbývá vám nic jiného než jít za mnou.." pak se otočil a rychlím krokem zamířil k lesu. Agáta vytřeštila oči a stejně rychlím krokem se vydala za ním. Já s Lenkou jsme zůstávali stát na mýtině a bez výrazu jsme sledovali jak ti dva mizí mezi stromy. ,,No, tak snad abychom také vyrazili…" řekla Lenka a pohlédla na mě. Ve stejnou chvíli se daleko za námi začaly ozývat hlasy. Byli hrubé a nám dvěma dosti známe. Otočili jsme se směrem za hlasy a v dáli jsme zpozorovali slabé světlo,zřejmě od nějaké od nějaké lampy. Hlasy se blížili. Otočila jsem se zpět k Lence. ,,Dobrý nápad,jdeme!" zašeptala jsem a pak jsme se obě rozeběhli směrem k lesu.


Vřítili jsme se mezi stromy a v neprostupné tmě jsme začali pátrat po dvou postavách,které jsme ztratili z dohledu již na mýtině. ,,Támhle jsou!" zašeptala Lenka ukázala někam před sebe na míhající se stíny daleko před námi. ,,Poběž!" řekla,chytla mě za ruku a rozeběhla se tmou.Znovu se před námi začali objevovat stromy z ničeho nic a my se jim z těží vyhýbali,nevyhnuli jsme se ani několika srážkám. ,,Myslím.." zaskučela Lenka když ramenem narazila do jednoho stromu, ,,že na tuhle výpravu budeme dlouho vzpomínat…" ,,raději bych hned zapomněla!" odpověděla jsem jí a pak jsme pokračovali v cestě. Nemohli jsme běžet dlouho,ani daleko,ale nám to tak připadalo,jako bychom běželi snad celý dlouhý věk života a zastavili se až v posledním dnu našeho žití… Znovu přede se přede mnou z nenadání něco objevilo a já neměla nejmenší šanci vyhnout se srážce,ale nebyl to strom.V plné rychlosti jsem narazila do Mathea a shodila ho na zem.Ten zaskučel když jsem na něj dopadla i já a hlavou ho udeřila do čela. ,,Promiň.." zašeptala jsem a snažila se vstát. Znovu vydal skučivý zvuk,když se můj loket zabořil do jeho břicha. ,,Nehýbej se!" zavelel a já strnula jako socha. ,,nebo mě zabiješ.." dodal a zaměřil se na Lenku. ,,Lenko mohla by si prosím…" Usměvavá dívka kývla hlavou a došla k němu.Chytla mě za paži a opatrně mě zvedla.Po krátké chvíli se,se zaskuhráním zvedl i Matheo a zaměřil na nás svůj přísný pohled. ,,Kde jste byli?!" ,,Trochu jsme se zarazili…" odpověděla Lenka a sklonila hlavu k zemi. ,,Už jsou blízko! Musíme si pospíšit,s Lili jsme je viděli!" ,,dobrá.." Matheo na nás pohlédl. ,,Tak jdeme!" Chytil Agátu stojící vedle něj za ruku a otočil se k nám zády. ,,Už se nezastavujte!" Prohodil směrem k nám a pak se i s Agátou znovu rozeběhl tmou.My jsme nečekali ani chvíli a ruku v ruce jsme se rozeběhli černočerným hávem noci za našimi přáteli..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama