Cesta do tajemné akademie

22. července 2013 v 21:12 | Wiky Dream |  tajemství
Tak tohle je jen okecávání,okecávání a okecávání,ale jako opravdu,když se nad tím tak zamyslím,tak tento velmi krátký příběh je v podstatě o ničem,alespoň si můžete udělat představu jak vypadají moje školní testy :-D :-D


Postávala jsem u brány malého,ale malebného městečka.Všude kolem mě procházeli lidé,někteří se na mě vesele usmívali,jiní si mě zvědavě prohlíželi,ale většina lidí mě nepostřehla. Vstoupila jsem do města a proplétala se různými ulicemi.Z některých byla cítit vůně koření a z jiných zase pečeného masa.Vnímala jsem všechny tyto vůně,které se proplétaly mezi sebou a pozoruhodně se mísili a prozkoumávala jsem jejich původ.Pomalu jsem pokračovala dál,až jsem se dostala k velké ulici zaplněné různými stánky,ta ulice vedla na náměstí.Pomalu jsem procházela kolem všech stánků a zkoumavě si prohlížela zboží,které se tu prodávalo,něco mi bylo povědomé z místa od kud jsem pocházela,ale některé věci jsem viděla poprvé v životě.U stánků s těmito věcmi jsem zůstávala stát nejdéle.


Konečně jsem se dostala na dosah velkého,ale příjemně vypadajícího náměstí uprostřed nějž postávala prostě vypadající,ale i tak překrásná kašna.Došla jsem až k ní a posadila se na její okraj.Pohodlně jsem se uvelebila a sledovala děj na náměstí.Pod stinným podloubím a na rozpálených kamenných kostkách náměstí se neprocházeli jen obyčejní lidé. Někteří z nich,měli na sobě podivuhodné pláště a jiní vlastně vůbec nevypadali jako lidé.Zahlédla jsem ne jednoho malého tvora,který se velmi podobal skřítkům z knih,které jsem četla jako malá.Čas od času kolem mne prolétla malá víla s křídly jako z pohádek a přísahala bych že daleko nad městem proletěl kůň s křídly. Dříve by mi to připadalo zvláštní,možná,že bych si myslela ,že jsem blázen,ale dnes ne…Toto místo bylo skutečné, stejně jako já,nebo ten list,který tak dlouho držím v ruce.Znovu jsem ho rozložila,jako dnes již několikrát a začala jsem si ho číst.Když jsem dopis složila zkoumavě jsem se rozhlédla kolem sebe.

Ve stejnou chvíli si vedle mě sedla vrána černá jako noc a zvědavě si mě prohlížela. ,,Ahoj.." řekla jsem z legrace. ,,Nevíš kde tu najdu kostel?" Vrána pootočila hlavou ke straně,vznesla se do vzduchu a zamířila z náměstí pryč. ,,tak asi ne.." uchechtla jsem se a znovu se zabrala do prozkoumávání náměstí.Po chvíli mi něco přistálo na rameni.Byla to ta vrána.Znovu se vznesla a začala mi kroužit nad hlavou. ,,dobrá…už jdu.." sebrala jsem všechny své věci a zamířila za ptákem. ,,kam mě vedeš?" nad tou otázkou jsem se pozastavila. ,,Teď,už jsem se,ale určitě zbláznila…" Pronesla jsem když jsem pohlédla na vránu,s peřím stejně černým jako uhel. Konečně jsme dorazili na místo.Přede mnou stanul velký,ale zvláštně vypadající kostel nad jehož vstupními dveřmi byli sluneční hodiny,zvláštní na nich bylo to,že se modře třpytili.Vrána si sedla vedle dveří a zakrákala. ,,Díky.." pošeptala jsem zmateně a vydala se uličkou,která vedla mezi kostelem a sousedním domem.


Za nedlouho jsem se objevila za městem,kde se rozprostíral rozsáhlý pozemek,který obepínala masivní zeď.Přímo naproti mně teď byla cesta vedoucí až k železné bráně,ozdobené zlatými písmeny M a malými,zlatě vyvedenými růžemi.Chvíli jsem před tou bránou postávala než jsem se konečně odvážila vstoupit dovnitř. Za branou na mě čekalo hned několik budov a já zamířila k té,která vypadala jako zámek.. Před touto budovou stála další kašna,dost podobná té,která byla ve městě.Na proti kašně se tyčilo několik schodů,které vedly ke vstupním dveřím do zámku. ,,takže tohle je má nová škola.." promluvila jsem sama k sobě,když jsem stoupala po schodech nahoru.Stanula jsem před velkými dřevěnými dveřmi a se dvěmi křídli.Ještě jednou jsem se podívala na papír a pak jsem jej už schovala do kapsy kalhot.Opatrně jsem do dveří zatlačila a ty se,se skřípěním otevřely.Naskytl se mi pohled do krásné,prostorné haly s velkým křišťálovým lustrem,který vypadal jako by se snad vznášel.Nakoukla jsem do vnitř,ale nikde nikdo nebyl.Po krátkém rozmýšlení jsem vstoupila do haly a naposledy se otočila zpět. ,,Magoniteris…takže zde začíná nová kapitola mého života…"zašeptala jsem když se za mnou zdobené dveře z masivu sami zavřely..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lory Lory | Web | 22. července 2013 v 22:13 | Reagovat

Páni to bylo úžasné!
Bylo to tak dobře napsané, že jsem ani nepochopila, jestli je to realita nebo jestli tam ten kůň s křídly vážně letěl! xD
Takové městečko by se mi líbilo..
Mno asi takle jsem se cítila, když jsem já kdysi nastoupila na novou školu, začíná nová kapitola mého života :)

2 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 23. července 2013 v 21:59 | Reagovat

Děkuji za pochvalu :D Tak mamča říkala, že babičky dříve takové nosily, ale že ted se to zase vrátilo do mody no :D
No ten lapač zní dost dobře :) Také by se mi hodil :D Akorát nevím, kde bych ho mohla sehnat :))

3 Casion Casion | Web | 25. července 2013 v 15:01 | Reagovat

Veľmi pekne ti ďakujem za pochvalu designu, hoci som ho nerobila ja :-) Hraničiarov učeň je naozaj skvelá knižná séria :D :D

4 Thalia Contostavlos Thalia Contostavlos | E-mail | Web | 25. července 2013 v 21:39 | Reagovat

Je to opravdu krásný popis, člověk si celou scénu hezky představuje. Jediné, co mě trochu dráždilo, bylo, že za čárkami a tečkami neděláš mezeru :)

5 K K | Web | 26. července 2013 v 10:35 | Reagovat

Velmi pěkný příběh!
Ještě k těm pro ana blogům, pokud někdo zažije anorexii nebo někdo z jeho okolí, teprve tehdy si většina lidí uvědomí, jak hrozná nemoc to je. I já jsem měla období, kdy jsem odmítala jídlo. Snad už je tvá sestra v pořádku! Máš pravdu, že pro ana blogerky se vlastně tímto způsobem vyjadřují. Rozumím tomu, ale na druhou stranu mi to přijde hloupé. Třeba je někdo díky jejich blogu najde a pomůže jim. :)

6 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 26. července 2013 v 11:08 | Reagovat

[5]: v tu pomoc můžeme jen doufat,ono to je totiž většinou tak,že nechtějí žádnou pomoc,bohužel...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama