Září 2012

Věž

1. září 2012 v 16:38 | wikac11 |  tajemství
,,Až budeš ve městě snaž se být nenápadný,nikomu se nedívej do očí,na nic se neptej a nikomu na nic neodpovídej,soustřeď se jen na svůj úkol,buď nevyditelný a neslyšný......."
Znělo Maxovi hlavou,když procházel po hlavu zahalený ve svém plášti ulicemi hlučného města.Přesně jak mu radil Arnold,snažil se splynout s okolím a ničím na sebeneupozorňovat,prozatím se mu to velmi dobře dařilo.
Proplétal se mezi davy lidíproudících z náměstí dolu do klidnějších částí města a mezi těmi kteří na náměstí přicházeli.Podle toho jak prostě byla většina z nich oblečena Max usoudil že jde jen o pouhé sedláky proudící na trh.,,Buď ostražitý a nepřestaň sledovat okolí,musíš si dobře zapamatovat cestu a ještě lépe případné nebezpečí.Zpočítej všechny stráže kolem kterých projdeš,ale dobře se jim vyhni...."Znovu znělo Maxovou hlavou.Ale zatím narazil jen na stráž u brány čítající pouhé dva vojáky v lehkém hrudním krunýři a s velmi chabou výstrojí,navíc oba vypadali že jsou myšlenkami uplně jinde.
Ve městě zatím nenarazil na nikoho,kdo by se jim alespoň z daleka podobal,ale přesto nepřestal být ostražitý a z pod kapuce svého pláště se snažil kontrolovat vše na třicet kroků od něj.Když procházel přez rozlehlé stánkami poseté náměstí plné obchodníků a zlodějů jeho podezřívavost se ještě zvíšila,zrychlil krok a snažil se co nejrychleji a nejnenápadněji vymotat ze spárů začarovaného bludiště.Konečně se stáhnul do malé dlouhé uličky,kterou hledal a s rukou stále položenou na pouzdru své dýky upevněné na koženém opasku kolem pasupomalu postupoval dál tak dlouho,že se mu chvíli zdálo že nikde nekončí.Až se konečně před ním objevila mohutná vysoká věž,ke které mířil.
Stále schovaný na konci uličky hodnotil situaci,zpočítal si všechny stráže a pozastavil se nad jejich chabou výzbrojí.Dva muži u vchodu do věže a čtyři muži ,kteří stáli každý v jednom rohu malého tichého nádvoří.Klidně by je všechny zvládnul,kdyby chtěl ppomyslel si Max ,,Neriskuj více než je potřeba,vždy si vše dvakrát rozmysli,snaž se najít to nejlepší východisko a nepřestaň myslet na důvod tvé cesty,víš přeci co je v sázce Maxi...."Znovu si připoměl Arnoldova slova.JEnže jak se tedy jinak dostat do věže.Jediný záchytný bod byla vysoká jabloň uprostřed nádvoří,neměl by se kde schovat.Rozhodl se tedy počkat do setmění,nic jiného mu nezbývalo.....
,, Udělej pro mě něco Maxi....Nenech se zabít,pak by si totiž nezemřel jen ty.....Máš na ten úkol tři dny,musíš se vrátit dříve než se čtvrtého dne slunce vyhoupne na obzor rozumíš?"Teď nastal ten okamžil.Zbývala pouhá půl hodina do výměny dalších stráží,teď byl ten pravý okamžik vyrazit v době kdy jsou stráže nejvíce unavené a nejméně ostražité.Max měl čas promyslet si svůj plán a teď nastala chvíle ho provést.Je to jen zkouška nic víc snažil se představit si Max a tím se uklidnit.Potichu vyrazil v před a snažil se využít všech stínů pro skrýš.Až se konečně dostal k jabloni.Od tud je to už jen kousek pomyslel si,,Nesmíš před cílem polevit..."Znělo mu v uších.Jakmile si byl jistý že žádná ze stráží nehledí jeho směrem vyrazil k pravé straně věže a ukryl se do stínu mezi věží a hradbou připojené k věži.Asi tři metry nad ním bylo okno,kterým se chtěl dostat dovnitř.Teď čekal na víměnu stráží.
Byla to doba kdy se všechny stráže shromáždi u vchodu do věže a provedli výměnu.Max tak mohl nepozorovaně vklouznout do vnitř.Teď nastala ta chvíle.Max měl na celou akci sotva dvě minuty.Jakmile se stráže dostali z dohledu začal šplhat po větrem ošlehaných hladkých masivních kamenech k prvnímu z oken.Bylo to těžší než si myslel.Chvílemi se dokonce zdálo že má příliš málo času.Naštěstí těsně ve chvíli kdy se stráže rozcházeli na místa Max prosoukal své tělo úzkým oknem ve věži.Ocitnul se na hrubě opracovaných kamených točitých schodech,které osvětloval jen oheň z loučí zasazených ve zdi.Max se na chvíli zastavil a naslouchal tichu,které ve věži panovalo.Potom si konečně sundal kapuci a odhalil tak světle hnědou kštici a jasně zelené oči s tvrdým výrazem.Znovu sáhl po pouzdře s dýkou,ale tentokrát nechal dýku téměř neslyšně z pouzdra vyklouznout.Čerstvě nabroušené ocelové ostří se nachvíli myhlo chlapcovi v ruce a téměř ihned zmizelo v záhybu jeho pláště.
Rozvážně začal našlapovat na schody i přez to že boty z měké kůže by i přez rychlí pohyb nedělali žádný hluk.Po dlouhé době se zase zastavil a zaposlouchal se....Tiché zakašlání,cinknutí výzbroje a další tiché zakašlání mu prozradilo,že se blíží k vrcholku věže kterou hlídají maximálně dvě osoby.Vzhledem k tomu že za celí den nevyděl do věže nikoho vejít ani odejít,tam musela být stráž již dlouho a musela být unavena,tentokrát byl střet nevyhnutelný.Pomalu se blížil po schodech dokud nezahlédl jednoho ze stráží.Max se na něj vyřítil s takovou rychlostí,že voják neměl šanci zareagovat.Dostal ránu rukojetí MAxovi dýky a sesypal se na zem.To už měl na sobě Max pověšeného druhého ze strážců věže,který se stejně jako jeho druh sesypal k zemi po ráně loktem kterou mu Max uštědřil přimo do obličeje.
Max nad nimi chvíli postával a s ironií přemýšlel jestli padli pod tíhou jeho rány nebo únavy.Na legraci ale nebyl čas.Max rozrazil dvoukřídlové dveře a zamířil k lahvičce se zvláštní šedou tekutinou.Výtězoslavně jí vzal do ruky a zvedl k nebi. ,,Pamatuj si že získáním léku úkol nekončí,musíš se ještě dostat ven Maxi..."Prvávě v tu chvíli Maxem projel pronikavý zvuk lesního rohu,jeden ze stráží se probudil a začal svolávat své druhy.Max ho jedním kopancem přinutil znovu ke spánku,ale vracet se stejnou cestou už nebylo možné,vysokou chodbou se ozíval křik a cinkot brnění,které se hnalo nahoru.Už neměl čas snažit se o další vítězství,do východu slunce zbývali jen necelé dvě hodiny.Vběhl zpět do místnosti popadl lék a rozrazil okno. Pod Maxem nebylo nic než jen temná prázdnota.,,Pamatuj že věží město končí,proto je také celá zadní částměsta obehnána vodním příkopem,nevím jak je hluboký,ale v krajní nouzy by ti mohl postačit...."Max si nebyl Arnoldovím nápadem příliš jistý,jenže možná i desítky vojáků právě míří za ním a on nemá čas na dlouhé rozhodování.Přistoupil k oknu a uděl jeden dlouhý krok do prázdna.....
Temná hladina vody byla zase klidná a tichá,konečně se ale zas rozvířila když se na hladině objevila hlava chlapce lapajícího po dechu.Jen před malou chvílí Max dopadl do vody a jako nějaký těžký kámen padající z nebe klesl až ke dnu.Max se snažil dostat co nejrychleji na břeh.Když se mu to konečně podařilo svlékl ze sebe mokrý a velmi těžký plášť který ho ve vodě neustále stahoval ke dnu a hodil jej zpět do vody stejně jako pouzdro od své dýky.Dýka!!Při zkoku z okna jí musel ztratit,ale již neměl čas ji hledat a tak mohl jen doufat že při své cestě zpět již nenastane žádné nebezpečí,kterému by musel čeli.Zkontroloval lahvičku se zvláštní šedou tekutinou a schoval ji do rukávu své košile a nechal křik vojáků a probouzející se město daleko za svími zády.

občas je to těžké,ale i tak musíme jít dál...

1. září 2012 v 10:40 | wikac11 |  úvahy
Občas si každý z nás přeje aby náš život bylo jen pouhé divadelní drama.Aby vše co se stane bylo napsáno v dlouhém silném svazku tištěného scénáře,který se prostě jen odehraje na jevišti a potom bude zase všechno dobré.....Možná bychom tomu měli věřit....Možná bychom měli věřit že vše co se stane je jen jako,že je to jen pouhá hra,hra kterou musíme hrát všichni.Ano hra kterou hrát musíme, a nejsme to mi kdo určuje kdy hra skončí......
Někdo do hry vstoupí jen na malí okamžik a hned musí zase odejít,ale i velmi malá role může být velmi významná a může změnit celý děj této hry....A pro nás je to občas velmi těžké,nezastavit se a jít dál,hrát dál svou hru,je pro nás velmi těžké uvěřit tomu že je to jen hra,že ten člověk jen odešel do zákulisí,a někde tam na baru pije horkou kávu a čeká až příjdeme za ním.....
A mi jednou příjdeme,jednou i mi dohrajeme svou roli a shledáme se s tím kdo svou hru dohrál dříve než mi,jednou se s tím člověk shledáme.....Ale musíme být trpělivý,zatím se nesmíme zastavit,zatím musíme jít dál..........

Jdeme dál.ikdyž je to těžké.......