Srpen 2012

Podzimní krajina

27. srpna 2012 v 11:37 | google.com

zvířátka

27. srpna 2012 v 11:32 | google.com |  obrázky

Tma...

22. srpna 2012 v 15:45 | Wikac11 |  básně-moje úžasné výtvory
Schovávám se do svých snů,
ztrácím se v bezvědomí....
Už se blíží konec dnů,
v tichém ,smutném vědomí...

Skrývám,co skrýt mám,
jak měsíční svit na svět se dívám.
V stínech co vládnou,
smrt kdo chtějí ji najdou.

Ztrácím své vlastní tělo,
a nevím kam mám jít.
To co dříve bdělo,
teď dokáže jen snít.

A v temném nočním tichu,
mne vzbouzí krutý chlad.
A dávám průchod hříchu,
co do duše se vkrad.

Skrývám co skrýt mám,
jak měsíční svit na svět se dívám.
A v chladných temných zdích,
už není slyšet lidský smích.

Až zas tu bude světlo,
až zas svět bude hrát.
To co kdysi kvetlo,
už bude dávno spát.

A v chladných temných koutech,
kde ticho tichu zpívá.
Mne cosi drží v poutech,
mne cosi do tmy skrývá......

Prsten

22. srpna 2012 v 15:36 | Wikac11 |  básně-moje úžasné výtvory
V té chladné síni na chladné zemi,
prsten tam leží,leží a sní.
Tiché jsou stěny,
už nic nešeptají ,
a starý zámek už dávno spí.

Na chladné zemi, prstýnek zlatý,
leží, tam leží, on se sám ztratil.
Kdysi měl druha, dnes už ho nemá,
však stále ho, stále prsten hledá.

Kolik leží tam dnů?
Kolik ztratil už snů?
Prsten tam leží, jen leží,
a venku už sneží,
už dávno je sám.

V chodbách jen vítr pláče a sténá,
a v pokojích jen krutý mráz.
A prstýnek v tom zámku hledá,
hledý svého druha hlas.

Tak kdo uslyší jeho pláč,
kdo tu zůstal s ním?
Každý má v srdci zášť,
nikdo tu není a prsten je sám.

Kolik leží tam dnů?
Kolik ztratil už snů?
Prsten tam leží, jen leží,
a venku už sneží,
už dávno je sám.......

Roční období

22. srpna 2012 v 15:28 | wikac11 |  básně-moje úžasné výtvory
Jak zatřpytí se první rosa,
když slunko zlatem zalije nás.
Vyběhnu ven a v rose bosa,
užívám si těch krás.

Pak lehnu si někde pod strom,
to svěží jaro už je tu.
už stromy kvetou a ten zvon,
ten zvoní,zvoní jarní hru.

Pletem věnce ze zvonečku,...
A jarní úklid-úklid spíží.
Už spousty máme věnečků,
a už léto,léto se k nám blíží...

Už u řeky se koupeme,
ať žijí letní radovánky.
A na loďkách se houpeme,
ale už otáčíme stránky.

Slunko hřeje stále méně,
dny se nám krátí.
Les barvami se na nás směje.
A jezevci?Ti chystají se spáti.

Vítr chladněji už věje,
ptáci odlétají na jih.
Slunko-to už nehřeje,
už napadl nám první sníh.

Dlouho sněží,
sníh se stále sype z nebe,
jako jemné bílé peří.
A v rukou nás kouzelně zebe.

Zimou tou to vlastně všechno končí,
zas čekají nás překvapení jiná.
Starý rok se s námi loučí,
a nový příběh začíná.....

Ztracený

22. srpna 2012 v 15:15 | wikac11 |  básně-moje úžasné výtvory
Jak žít jako dřív?
Čas už se nevrátí....
Co mám se ztratí,
já chci zpět to mít,
a zase si snít.

Létat si v oblacích,
zase mít tě u sebe.
Ale ty se ztrácíš,
zas černé je nebe.

Znovu jsem jen stín,
schovaný v zákoutích.
Zas sama v noci musím snít,
zas sama ve dne musím bdít.

A kdxyž tě výdám,
jen tiše projdeš kolem mě.
To když se skrývám,
v temných zákoutích toho dne.

Tak žít,jako dřív,
se snažím dál.
Já už to vím,
to že si se mnou osud hrál......