Červen 2011

Nekonečno

15. června 2011 v 18:45 | J.S.
Vesmír je pro mě něco uplně fascinujcího ,dá se nad ním přemejšlet hodiny a stejně nejde dojít k jistýmu závěru..Každý znás určitě někdy snil o tom co tam na nás číhá.. (Jinej svět ,jiná civilizace,jiná dimenze a nebo taky zkáza a smrt či uplně nic..?) Uplně mě fascinuje představa ,že budem někdy schopni cestovat s planety na planetu ,kolonizovat nové planety až jednou ta naše bude zničená ať už námi nebo třeba meteoritem atp.. Ikdyž se té doby nedožiju ,a možná ani k žádnýmu přesídlování nedojde ,ráda nad tím uvažiju představa uplně nové šance pro celé lidstvo je užasná a asi taky jediné východisko proto aby přežil zázrak života naši země ...

Vzpomínka

14. června 2011 v 20:20 | wikac11 |  básně-moje úžasné výtvory
Každý den sedává na skále,
a jakoby hleděl za hory do té velké dále.
A nikdo neví proč a nač,
a nikdo neví co ten muž je zač.

Ten slepý muž,i když zrak nemá,
na to co měl, co ztratil a na svůj domov vzpomíná.

Vzpomínám na ty dětské sny,
a slyším smích maminky.
Vzpomínám na mé bláhové sny,
a jak dům provoněly konvalinky.

A po pokoji se nese hrdý hlas páva,
to tatínek zas četl v dějepravě.
A když k němu vzhlédla moje hlava,
povídal mi o křížové výpravě.

A když jsem večer chodíval spát,
přišla mi maminka pusu dát.
A ten maminčin polibek,
mi na tváři zůstal na vždy,až do teď.

Už starý jsem,
a skoro slepý.
Přec svůj domov vydím každý den.
Vždy když v noci usínám,
vím že už nic nemám a že umírám,
rád na svůj domov vzpomínám.

Potrestaný Král

13. června 2011 v 21:12 | wikac11 |  básně-moje úžasné výtvory
Jak mohl jsem se splést,
jak mohl jsem své vojáky zavést až sem.
Já toužil vítěznou armádu vést,
zatím se naší krví barví den.

Myslel jsem,že já jsem hrdina,
že jen já mohu vyhrát.
Když večer mě opíjela sklenka vína.
Měl jsem svou hloupost znát.

Sebral jsem syny,muže našich žen,
a zbroj do rukou jsem jim dal.
Pak do polí,do luk, vytáhli jsme s vojskem ven,
né dnes,již tehdy jsem jim život vzal.

Dnes,až dnes jsem poznal co je pýcha,
dřív jsem jí radši neviděl.
Teď poslední voják co ještě dýcha,
sedí v cele smrti,teď a tady končí můj úděl.

Tak tu sedím prostý a bez koruny,
a žádám,Bože odpusť mi.
Už vše se chystá,slyším zvony,
chystají se poslední mé dny.

A přez to nejsem já mučedník a oni nejsou vrazi.
To já ač beze zbraně,
jsem vlastním vojákům hlavu srazil.
Jen já krví mám zbarvené dlaně.

Už povedou mně k popraviští,
už na špalku mi hlavu upraví.
A ostří sekery teď vzduchem sviští,
už mě popraví.

Než se však toto stane,
o jedno tě prosím Pane.
Netrestej vojáky za moje hříchy,
a zbav Svět té zlé pýchy,
co jsem do něj vlil

Otrokyně

6. června 2011 v 12:55 | wikac11 |  básně-moje úžasné výtvory
Proč byla jsem zotročena?
Z vlasti odvlečena?
Proč já otrokem měla se stát?

Chci se vrátit na zpět,
chci zas svůj slavný svět.
Chci zas vrátit se domů.

Tam chci žít mimo v čase,
mít se dobře zase,
mít se dobře zas jak dřív.
a snít.

Snít si o počasí,
teď moc chci už asi.
Snít si o tom co chci mít.
Svobodná chci být.

Získat slávu Říma.
Poznat z kapky vína,
kdy mám zemřít a kdy žít.

Chci noc nocí vláčet,
chci znát důvod pláče,
proč a nač já mám tu být???