Duben 2011

Různorodost

11. dubna 2011 v 18:51 | J.S. |  úvahy
Když sliším slovo barva ,vybavím si škálu různých věcí ,lidí ,zvířat,vlastností a kytek... Barvy o nás často hodně vypoví aniž by jsme si to něják uvědomovali.. Stejně jako je každá barva jiná i my sme jiný , na světě se nenajdou dvě schodné exsistence ,což je naprosto výborné. Odlištnosti by sme si měli vážit, a né se za ní stydět. Proč chodit jako šedá myš a tiše proplouvat světem? Proč se stydět za to jací sme? Proč mít předcudky vůči barvě pleti ? Proč si o každém v růžové barvě myslet že je namyšlenej??

Soukromé peklo

6. dubna 2011 v 22:36 | J.S. |  úvahy
Každý z nás má svojí noční můru , něco co nás dopravdy děsí , je to takové naše soukromé peklo. Věčina našich obav je ,ale naprosto nepodložená. Lidé si často dělají trápení uplně sami ,tím že se cítí méně cení , odlišní , špatní no prostě jiní než ostatní lidé nebo protože moc fylozofují. Touhla lidí se dobrat k jádru věci a překopat je tak že nakonec nemají hlavu ani patu čím si akorát zavaří hlavu a udělaj další trápení je ohromná.

Dlouho jsme uvažovala co je promě moje soukromé peklo , patřím mezi lidi co si nedělaj moc zbytečných starostí. Ale přeci jenom mam své slabiny a věci co mě trápí. Pro mě to jsou zvířata a postoj lidí ,kteří v nich vydí jen peníze a řízek ,či hloupého mazla kterého mohou kdykoli odhodit. Trapí mě jejich bezmoc a tím i moje bezmoc proto že já stim nikdy nic nezmůžu, ikdyž nejím maso ,je to jako boj s větrnými mlýny. Představa toho jak musí žít mě opravdu děsí a když představa že bych tak měla žít já ,je pro mě opravdu nestravitelná.

Bledulkový háj

2. dubna 2011 v 11:55 | wikac11 |  básně-moje úžasné výtvory
Tou prašnou cestou šlapu dál,
tak jako minulé jaro,
kam jdu já tam nebil ani král,
jemu zdálo by se to málo.

tou prašnou cestou musím jít,
a neztrácet odvahy.
V kapse hlavně radost mít,
a nevzdat se přísahy.

Té přísahy o mlčení,
nikdo o tom místě neví.
možná že se jednou o něm dozví svět,
a každý uvidí ten krásný bílí květ.

Tou prašnou cestou šlapu dál,
k vzácnému místu mířím.
Tím místem je bledulkový háj,
a už se k němu blížím.

a přede mnou je bílá louka,
ale ne to není sníh.
A každá bledulka už na mě kouká ,
a já slyším jejich smích.

Tak je tu zase ten den ,
vzácnější než který koli jiný.
Může to vypadat jako sen,
ale už nastal konec zimy.