Únor 2011

Pravda a iluze

28. února 2011 v 17:13 | wikac11 |  básně-moje úžasné výtvory
Na večer bratři dva,
U temné říčky stáli.
Nikde nikdo, všude byla tma,
Jen svíčky dvě tam pláli.

Ta první byla temná,
Ta druhá štěstím zářila,
Však která z nich byla klamná?
Hádka je dnes soudila.

Hádka dvou bratrů v rozepři,
Která že svíce je pravá.
Každý se snažil druhého pravdu odepřít,
Ale to se někdy stává.

A první bratr bránil světlo,
a druhý hájil smrt
Ale možná oba byli lháři,
Čí osud že se to zvrt?

A první slovo vzal si ten,
Kdož světlem byl tak uchvácen,
Láhev svou si odložil,
Otázku chytrou položil.

Je světlo tam kde je štěstí?
Nebo září i za noci.
Nevěř bratře hloupé zvěsti,
Neb nebude ti pomoci.

štěstí má ten kdo víru má,
Pak je štěstí všude kolem nás.
Štěstí má ten kdo na víru se dá,
Pak svět je plný kouzelných krás.

Pak druhý bratr vzal si slovo,
Svou vlastní pravdou opilý
Když slova v hrdle se bouřili,¨
Jak kázání knězovo.

Blázen je ten kdo dává,
A moudrý ten kdo bere.
Život si s nikým nepohrává,
Když shnilé jádro na povrch se dere.

život je svině,
hloupí ten kdo to neví,
neb pravda vždy neukrývá se ve víně,
a kdo to ví ,ten říct se to bojí.

Bohatství a chudoba,,
Život a smrt,to je pravda, ty bratře můj si snílek,
Věřit v čtyřlístek přináší jen další neštěstí,
A vaše hloupá víra ,přenáší se jako smrtelná choroba….

Je na čase opustit ty lživé iluze,
a vrátit se do reality....

Vzpomínka na nevěstu

15. února 2011 v 23:17 | wikac11 |  básně-moje úžasné výtvory
Mám někdy pocit že jsem sama,
A někdy že ze světa není cesty.
Hluboko v srdci zas otvírá se  bolestivá rána,
A v rukou zas držím závoj od nevěsty.

A zas oblékám ten býlí šat,
A puget růží držím v rukách.
Tou vzpomínkou mi srdce puká,
Chtěla bych se znovu smát.

Teď jako růže vprostřed zimy,
Já blednu a ztrácím naději.
Že zas budu mezi nimi,
Jenž nedali mi vybrat snadněji.

Dnes chtěla bych se vidět v hrobě,
Tak ztratí se má cesta.
Za to všechno vděčím tobě,
A já chtěla být tvá nevěsta.

Ale už vím že to není jen kvůli mně,
To ty jsi mě tehdy zradil.
Tys přál si abych klesla na dně,
A k zemi jsi mě tenkrát srazil.

Dlouho jsem se zvedala,
Dlouho slzy utírala.
Ta bolest mě svírala ,
ale po té  jsem se odhodlala.

Už utekla dlouhá doba,
Teď už mohu žít.
A nedbaje na tvá slova,
Tebe nechám v hrobě snít…..

Modlitba pro zvonek

10. února 2011 v 21:26 | wikac11,bimbule1 |  komedy
Zvonku náš jenž si na stěně naší třídy,
a vzhlížíš na nás z hůry.
Ukonči naše utrpení,skonči 45 minut hrůzy.
Spas náš život a dej nám klid na svačinu.
Vykup nás z otroctví ďáblů, jenž nás trýzní ve vědomosti.
Vrať nám sílu blbosti.
Ochrom nás svým zvukem,
zvukem ze všech nejmilejších.
Zvukem radosti,a dej nám chvíli
Blahosti .Zazvoň ,zazvoň,zazvoň.