Tajemství ztracené knihy

4. ledna 2011 v 12:49 | wikac11 |  tajemství
Tajuplným kamenným hradem prostupoval nesmlouvaví chlad ,plížil se chodbami a vnikl i do těch nejmenších škvír ve zdech a ochladil je.Na starém ohořelém schodišti v přízemí byly slyšet něčí kroky ,které se rozléhali po hradě.Ty kroky patřili Ailin ,která prozkoumávala neznámí hrad.Chlad který se šířil po hradu nejspíše z nějakého otevřeného okna se proplížil až k Ailin a ovanul jí .Ailin naskočila husí kůže a dostala trochu strach,ale přesto stoupala dál po částečně kamenných a částečně dřevěných schodech nahoru.Poslouchala každý svůj krok ,každé zavrzání  a i každý poryv větru.Ohlédla se pokaždé když si nebyla jistá jestli za ní jsou opravdu schody po kterých stoupá na horu a pokaždé je za sebou viděla.Další a tentokrát ještě chladnější poryv větru jí prošel tělem a ona se zachvěla a zastavila se.Pomalu se začala otáčet a jakoby se snažila zaslechnout něco hodně tichého ,jakoby snad poslouchala hrad šeptat,ale ve skutečnosti poslouchala něco úplně jiného.Zase se zastavila a úplně se přestala hýbat zvuk zesiloval až ho bylo slyšet docela zřetelně ,ale přesto potichu bylo to bouchání okenice z nějakého z vyšších pater.Ailin na nic nečekala a rozběhla se po schodech na horu až vyběhla do prvního patra .Bouchání zase zesláblo,ale stále bylo slyšet že nevychází z prvního patra,proto vyběhla do dalšího a do dalšího až jí zbylo poslední poschodí .
           Ve skutečnosti jí nešlo o bouchání okenice ,ale o jejího bratrance Maxe .Pamatovala si jen jak šli spolu v tom rozpadlém domě na půdu a on tam našel jakousi knihu za těmi trámy v té ohořelé knihovně,a byla psaná opravdu zvláštním písmem a i přes její varování jí začal číst,potom se něco stalo ale nevěděla co jen to že se probudila v přízemí tohohle strašidelného hradu a bratranec nikde  klidně jí tam nechal ležet samotnou a ona ho teď musela jít hledat aby mu mohla vynadat.Ale čím déle byla sama tím méně si myslela že jí tam nechal.
Ailin hleděla ze schodů  na poslední patro,které  téměř  po  padesáti metrech zatáčelo do leva .Ailin znovu uslyšela to bouchnutí a viděla zavlát starou zažloutlou záclonu kousek od ní .Ailin se pomalu vydala chodbou k otevřenému oknu.3la tiše a dávala si pozor aby nohy kladla tiše jednu za druhou před sebe až došla až k oknu,,Maxi??!!!"zavolala Ailin a zavřela okno.Odpovědí jí byla jen její vlastní ozvěna.Ailin se rozhodla jít dál ,ale něco u vnitř ní jí všemožně prosilo aby dál nechodila ale ona i přes svůj strach to neposlouchala a šla dál starou kamennou chodbou kterou osvětlovala jen záře z měsíce.Jakoby se v tom hradě zastavil čas okna byla zaprášená a záclony byli úplně zažloutlé a závěsy ohořelé,na starých zrezivělých svícnech ,které byli na stěnách byli pavučiny ,doslova je zahalovali jakoby přes ně někdo kdysi hodil bílé plátno ,které vlálo ve směru větru.Ailin se na chvíli zastavila a srdce se jí rozbušilo jako nikdy před tím.Za sebou slyšela kroky které se zrychlovali a blížili ,Ailin se prudce otočila ale nikoho neviděla.Kroky se ozývali ze schodů a už byli blízko ,,Maxi ???!Tohle není legrace!Maxi?!!"Ale brzy poznala že to není Max ze schodů se pomalu začala vynořovat vysoká mužská postava.Ailin o dva kroky ucouvla a dál zírala na tajemného muže v dlouhém nejspíš koženém kabátě.Na posledním schodu se zastavil a stále ještě zahalen ve stínu zíral na Ailin potom vyšel poslední kok a zamířil k dívce.3el rychleji a rychleji až téměř běžel.Alin se otočila a rozběhla  chodbou muž ještě chvíli šel rychlím krokem a pak se rozběhl také. Dívka konečně dorazila k zatáčce a ponořila se do úplné tmy nevěděla proč ,ale věděla že ten muž je zlí a že jí rozhodně nechce pomoct najít bratrance třebaže mu i ublížil.Ailin neustále běžela tou tmou až před sebou viděla obloukovitý obrys ,myslela že je to jen okrasný sloup a tak do něj bez přemýšlení vběhla,ale na místo sloupu tam stáli veliké dřevěné dveře Ailin do nich v plné rychlosti narazila a surově dopadla zas na zem.chvíli ležela na zemi s ruce si držela jednu na boku a druhou na čele a sténala .Po chvíli se ještě se sténáním zvedla a začala si ve tmě prohlížet dveře.Nahmatávala kliku.V zatáčce se objevil muž a šel pomalu k ní.Ailin nemohla dveře  nijak otevřít a muž se pomalu blížil až po ní začal natahovat ruku.Ailin se konečně podařilo otevřít dveře,proklouzla do velké zašpiněné haly a dveře  za sebou zabouchla.Vzala tyč kterou našla poblíž sebe a dveře tyčí zablokovala.Chvíli ještě zůstala opřená o dveře ,protože čekala že muž se je bude snažit otevřít.Ale nic se nestalo.Na dveřích nebylo slyšet ani škrábnutí .Dívka dveře pustila a začala hlasitě oddechovat.Porozhlížela se po velké zaprášené hale a uchvátil jí velký prosklený strop přes který do místnosti pronikala záře měsíce a hvězd,dívku strop doslova uchvátil,ale strop musel počkat hledala přeci bratrance .Ailin se narovnala naposledy si oddechla a začala volat ,,Maxi??!!"a překvapilo jí že ve velké hale neslyšela svou ozvěnu ,,Maxi!"Ale nikdo se jí neozval ,otočila se nedůvěřivě k dveřím a bylo jí divné proč se muž nesnaží dostat dovnitř.Chvíli tam stála v tichosti a naslouchala zda uslyší svého bratrance.Znovu zavolala,,Maxi!"chvíli ještě zůstalo v místnosti ticho než se konečně ozval Maxův hlas z římsi až téměř u stropu,,Ailin" Ailin zvedla hlavu nad sebe a nevěřícně kroutila hlavou,,Maxi ,co tam děláš?",,Ailin pozor!",,Maxi jak si se tam dostal ,a co se to tady děje?",,AILIN pozor!Za tebou!"Než se Ailin stačila otočit ucítila ostrou bolest v temeni hlavy a upadla na zem .Pomalu začala upadat do bezvědomí ,ale stále před sebou viděla muže se zakrytou tváří jak se k ní sklání a ještě stále slyšela hlas svého bratrance ,,AILIN!!!!!"Uslyšela a pak omdlela .Všechno kolem ní na krátkou dobu utichlo .Ale pak zase všude kolem sebe slyšela příšerný šum ,hlava jí začala bolet a slyšela jak někdo přešlapuje u její hlavy ,nebyla mrtvá všechno slyšela a přála si aby to utichlo ,každý zvuk jí v hlavě bolel víc a víc až se jí zdálo že jí hlava bolestí praskne.Slyšela někoho hlasitě mluvit ,ale nerozuměla jim.Potom zase všechno utichlo a ona zůstala v naprosté tmě ,zdálo se jí jakoby padala nekonečnou tmou ,jakoby už nikdy neměla dopadnout na zem .Všude bylo ticho ,pak před sebou uviděla zem a dopadla na ní.
    V tom otevřela oči  a probudila se na své posteli, chvíli koukala do zdi a potom se posadila,,Snad se mi to jen zdálo"Potom si šáhla na hlavu která jí stále ještě bolela,,Nebo ne?"......

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama