Leden 2011

Poslední plavba

31. ledna 2011 v 14:35 | wikac11 |  básně-moje úžasné výtvory
Když večer zvednu hlavu vzhůru,
a oči mé se rozzáří.
Když snažím se zahnat noční můru,
co každou noc hledím jí do tváři.

Však dnes jsem přišla na obranu,
už vím jak se ji zbavit.
Když hledím večer na oblohu,
v tom černém moři hvězd, já toužím se dnes naposledy plavit.

Tak zahnat strach ze všeho zlého,
tou čarovnou noční oblohou.
Zbavit se už boje svého,
snad hvězdy v boji mi pomohou.

Pak odplout po obloze v dál,
a nikdy nevrátit se zpět,
do země kde hvězdám je měsíc král,
Noční obloha,tak jmenuje se můj noví svět...

Prokletá růže

28. ledna 2011 v 16:36 | wikac11 |  básně-moje úžasné výtvory
Je jako zvadlí květ,
Je jako ukradený skvost.
Tuhle růži zaklel svět,
Neb byla pyšná a na vše měla zlost.

Trny měla krvavé,
A tělo se jí chvělo.
Srdce bylo váhavé,
Pak zemřít se jí chtělo.

Ona je teď prokletá,
A nemůže zemřít.
Už tak žije dlouhá léta,
Ta růže musí věčně žít.

I když trny krváceli,
I když všeho litovala,
I když slzy prolévala.
Zem se nad ní neslituje,
Zem jí totiž zaklela.

Vločky

28. ledna 2011 v 16:31 | wikac11 |  básně-moje úžasné výtvory
Jak bílá paní na věži,
Jak baletka tančící.
Tak dnes vločky z nebe zasněží,
Tak padají z nebe vločky skotačící.

každá vločka má svůj příběh,
a každá má svůj sen.
Zas podzim velmi rychle uběh,
A barvi podzimu změnili se v bílí den.

Pak začalo sněžit více,
A já tu krásu sledovala.
Za oknem má mysl sníce,
Tiše , tajně se radovala.

Pak skončilo to zimní hraní,
A já přestala snít.
Vločkám nastal teď čas spaní,
Ale já je budu na vždy v srdci mít.

Být vílou...

22. ledna 2011 v 14:20 | wikac11 |  básně-moje úžasné výtvory
Vílou být ,
Létat mohla bych celí den,
Křídla mít ,
Létat ze stromu na strom jen.

Přála bych si být vílou ,
Pohádkovou postavou pro děti.
I duši měla bych bílou ,
Ale i tenhle sen jednou odletí.

Odletím s ním snad i já ,
Do té krásné pohádkové říše.
Kam chodívám každou noc,ve svých snech,
A mě se tam líbí moc.

Připomíná motýla,
Co milí je prý moc.
Prý že ho někdo posílá,
letěl k nám celou noc.

Přála bych si být v pohádkové říši,
Přála bych si být pohádkovou vílou pro děti.
A sledovala bych z výší ,
Ten sen co jednou odletí.

Je kouzelná bez smutku,
Je otevřenou knihou.
Nikdy neznali zármutku,
Přála bych si být vílou.

Přála bych si být vílou,
Pohádkovou postavou pro děti,
I duši měla bych bílou ,
Ale i tenhle sen jednou odletí

Už odletěl a já letěla s ním ,
Do té krásné pohádkové říše,
Kam jsem chodila každou noc ve svých snech
A mě se tu líbí moc……

Jsou skuteční?

16. ledna 2011 v 0:32 | wikac11 |  špatné konce
Každý rychlí stín projíždějících aut mě ruší ze spánku.Ne už nemůžu spát ,oni mě vidí ,jsou tu slyším je říkají ,,pomoz nám jen ty nám můžeš pomoc jen ty máš tu sílu ".Ale jak ,jak jim mám pomoc nemůžu já nechci.Moje mysl dříve bývala klidná a smála se,ale to už je dávno tet´má strach bojí se všeho co je nezvyklé já se bojím za zamčenými dveřmi pořád někdo chodí ,kontrolují mě myslí si že jsem blázen ,matka si to myslí a otec......ten mě už dávno zavrhl ,ale oni tu jsou slyším je pláčou.Chtějí abych jim pomohla ,ale já nevím jak ,nemohu jim pomoct ,proč mně nenechají být?? Proč??Slyším je už tu zas jsou  nechci je slyšet ne!Jsou na chodbě ,oni dokážou projít těmi dveřmi  ,jdou si pro mě.Mám z nich strach ,ale v jejích očích je vidět ještě větší strach,,pomoz nám ,pomoz,jenom ty to zvládneš,pojď´k nám"Proč na mě mluví já už je  nechci slyšet!!Třeští mi z nich hlava!.Slyším je už jsou za dveřmi.O ano jdou si pro mě jak jim mám pomoc??Proč vstávám ?Stojí na konci pokoje a pobízejí mne,já nechci tak proč k nim jdu??Někam mě odvádějí ale kam?Ta chodba je dlouhá kam asi vede?Nechci s nimi jít ,ale přesto jdu a pořád slyším ten jejich úlisný hlas,,pomoz nám ty to dokážeš jenom ty nám pomůžeš,ty nám musíš pomoct"Ale jak,jak vám mám pomoci já to nevím řekněte mi to.Nejspíš jsme na místě  ta místnost je tak temná,mám z ní strach jako z nich a zase,,pomoz nám pomoz"Něco mi vložili do ruky nevím co to je ,protože mi jí pevně sevřeli ,ale bolí to teče mi z ní krev.Proč mě nenechají být všechno jsem kvůli nim ztratila,táhnou mně spět chodbou a zamykají mě v pokoji.Mám slzy v očích .Už nemám nic nemám rodinu žiji v bílém pokoji s postelí .Zblázním se !Nikdo mi nevěří a to mi rve srdce.Jsou skuteční?Proč je nikdo nevidí?Tolik otázek,tolik otázek a příliš málo odpovědí.Už mě nikdy nepřijmou mezi sebe ,pořád pro ně budu blázen ,už nemám nikoho!Otevírám ruku leží v ní ostrý nůž,ale počkat mám ,mám přece je oni mě chápou ,oni mně potřebují jsou tu se mnou.Musím jím pomoct mám už jen je ,já jím musím pomoct ,jsou tak zoufalí.Ale abych jim mohla pomoct musím se nejdříve  zbavit tohohle těla.Beru nůž a přikládám ho k ruce pomalu mi projíždí rukou ,kácím se k zemi cítím chlad ,ale pořád žiji oni stojí na de mnou a usmívají se ,ale jen chvíli.Kam to jdou rozplývají se ,kam mizí?Ne nechávejte mně tu samotnou,ne já nechci zemřít všechno to ....byli jen představy,Jsou vůbec skuteční? Ne to ne .Teprve tet´to vím,,ale už to nezastavím, já nechci zemřít ,ale už je pozdě oči se mi zavírají,a tento svět mi mizí v dáli,a oni ?Oni zmizeli stejně jako všechno ostatní.Tet´si to teprve uvědomuji já ....umírám.....


Vesmír

15. ledna 2011 v 12:17 | wikac11 |  básně-moje úžasné výtvory
Vesmír je jako kapka rosy,
vesmír je jako hnízdo vosí.
Vesmír je zlaté hvězdy výběh,
Vesmír je jeden nekonečný příběh.

Vesmír je plný hvězdných drah,
planet,hvězd,komet snad.
A hvězdy v něm jsou stejné jako naše žití,
jednou zhasnou a už se nerozsvítí.

a planety co krouží kolem hvězd,
jsou pro nás magií.
My necháváme se jimi vést,
když kouzlo své po obloze rozlijí.

A i když nevíme jak daleko vlastně jsou,
vždy nám rádi posvítí.
když procházíme černou tmou.
pokaždé se rozsvítí.

Vesmír je jako louka ,a hvězdy jsou zlatavé kvítí

Tajemství ztracené knihy

4. ledna 2011 v 12:49 | wikac11 |  tajemství
Tajuplným kamenným hradem prostupoval nesmlouvaví chlad ,plížil se chodbami a vnikl i do těch nejmenších škvír ve zdech a ochladil je.Na starém ohořelém schodišti v přízemí byly slyšet něčí kroky ,které se rozléhali po hradě.Ty kroky patřili Ailin ,která prozkoumávala neznámí hrad.Chlad který se šířil po hradu nejspíše z nějakého otevřeného okna se proplížil až k Ailin a ovanul jí .Ailin naskočila husí kůže a dostala trochu strach,ale přesto stoupala dál po částečně kamenných a částečně dřevěných schodech nahoru.Poslouchala každý svůj krok ,každé zavrzání  a i každý poryv větru.Ohlédla se pokaždé když si nebyla jistá jestli za ní jsou opravdu schody po kterých stoupá na horu a pokaždé je za sebou viděla.Další a tentokrát ještě chladnější poryv větru jí prošel tělem a ona se zachvěla a zastavila se.Pomalu se začala otáčet a jakoby se snažila zaslechnout něco hodně tichého ,jakoby snad poslouchala hrad šeptat,ale ve skutečnosti poslouchala něco úplně jiného.Zase se zastavila a úplně se přestala hýbat zvuk zesiloval až ho bylo slyšet docela zřetelně ,ale přesto potichu bylo to bouchání okenice z nějakého z vyšších pater.Ailin na nic nečekala a rozběhla se po schodech na horu až vyběhla do prvního patra .Bouchání zase zesláblo,ale stále bylo slyšet že nevychází z prvního patra,proto vyběhla do dalšího a do dalšího až jí zbylo poslední poschodí .
           Ve skutečnosti jí nešlo o bouchání okenice ,ale o jejího bratrance Maxe .Pamatovala si jen jak šli spolu v tom rozpadlém domě na půdu a on tam našel jakousi knihu za těmi trámy v té ohořelé knihovně,a byla psaná opravdu zvláštním písmem a i přes její varování jí začal číst,potom se něco stalo ale nevěděla co jen to že se probudila v přízemí tohohle strašidelného hradu a bratranec nikde  klidně jí tam nechal ležet samotnou a ona ho teď musela jít hledat aby mu mohla vynadat.Ale čím déle byla sama tím méně si myslela že jí tam nechal.
Ailin hleděla ze schodů  na poslední patro,které  téměř  po  padesáti metrech zatáčelo do leva .Ailin znovu uslyšela to bouchnutí a viděla zavlát starou zažloutlou záclonu kousek od ní .Ailin se pomalu vydala chodbou k otevřenému oknu.3la tiše a dávala si pozor aby nohy kladla tiše jednu za druhou před sebe až došla až k oknu,,Maxi??!!!"zavolala Ailin a zavřela okno.Odpovědí jí byla jen její vlastní ozvěna.Ailin se rozhodla jít dál ,ale něco u vnitř ní jí všemožně prosilo aby dál nechodila ale ona i přes svůj strach to neposlouchala a šla dál starou kamennou chodbou kterou osvětlovala jen záře z měsíce.Jakoby se v tom hradě zastavil čas okna byla zaprášená a záclony byli úplně zažloutlé a závěsy ohořelé,na starých zrezivělých svícnech ,které byli na stěnách byli pavučiny ,doslova je zahalovali jakoby přes ně někdo kdysi hodil bílé plátno ,které vlálo ve směru větru.Ailin se na chvíli zastavila a srdce se jí rozbušilo jako nikdy před tím.Za sebou slyšela kroky které se zrychlovali a blížili ,Ailin se prudce otočila ale nikoho neviděla.Kroky se ozývali ze schodů a už byli blízko ,,Maxi ???!Tohle není legrace!Maxi?!!"Ale brzy poznala že to není Max ze schodů se pomalu začala vynořovat vysoká mužská postava.Ailin o dva kroky ucouvla a dál zírala na tajemného muže v dlouhém nejspíš koženém kabátě.Na posledním schodu se zastavil a stále ještě zahalen ve stínu zíral na Ailin potom vyšel poslední kok a zamířil k dívce.3el rychleji a rychleji až téměř běžel.Alin se otočila a rozběhla  chodbou muž ještě chvíli šel rychlím krokem a pak se rozběhl také. Dívka konečně dorazila k zatáčce a ponořila se do úplné tmy nevěděla proč ,ale věděla že ten muž je zlí a že jí rozhodně nechce pomoct najít bratrance třebaže mu i ublížil.Ailin neustále běžela tou tmou až před sebou viděla obloukovitý obrys ,myslela že je to jen okrasný sloup a tak do něj bez přemýšlení vběhla,ale na místo sloupu tam stáli veliké dřevěné dveře Ailin do nich v plné rychlosti narazila a surově dopadla zas na zem.chvíli ležela na zemi s ruce si držela jednu na boku a druhou na čele a sténala .Po chvíli se ještě se sténáním zvedla a začala si ve tmě prohlížet dveře.Nahmatávala kliku.V zatáčce se objevil muž a šel pomalu k ní.Ailin nemohla dveře  nijak otevřít a muž se pomalu blížil až po ní začal natahovat ruku.Ailin se konečně podařilo otevřít dveře,proklouzla do velké zašpiněné haly a dveře  za sebou zabouchla.Vzala tyč kterou našla poblíž sebe a dveře tyčí zablokovala.Chvíli ještě zůstala opřená o dveře ,protože čekala že muž se je bude snažit otevřít.Ale nic se nestalo.Na dveřích nebylo slyšet ani škrábnutí .Dívka dveře pustila a začala hlasitě oddechovat.Porozhlížela se po velké zaprášené hale a uchvátil jí velký prosklený strop přes který do místnosti pronikala záře měsíce a hvězd,dívku strop doslova uchvátil,ale strop musel počkat hledala přeci bratrance .Ailin se narovnala naposledy si oddechla a začala volat ,,Maxi??!!"a překvapilo jí že ve velké hale neslyšela svou ozvěnu ,,Maxi!"Ale nikdo se jí neozval ,otočila se nedůvěřivě k dveřím a bylo jí divné proč se muž nesnaží dostat dovnitř.Chvíli tam stála v tichosti a naslouchala zda uslyší svého bratrance.Znovu zavolala,,Maxi!"chvíli ještě zůstalo v místnosti ticho než se konečně ozval Maxův hlas z římsi až téměř u stropu,,Ailin" Ailin zvedla hlavu nad sebe a nevěřícně kroutila hlavou,,Maxi ,co tam děláš?",,Ailin pozor!",,Maxi jak si se tam dostal ,a co se to tady děje?",,AILIN pozor!Za tebou!"Než se Ailin stačila otočit ucítila ostrou bolest v temeni hlavy a upadla na zem .Pomalu začala upadat do bezvědomí ,ale stále před sebou viděla muže se zakrytou tváří jak se k ní sklání a ještě stále slyšela hlas svého bratrance ,,AILIN!!!!!"Uslyšela a pak omdlela .Všechno kolem ní na krátkou dobu utichlo .Ale pak zase všude kolem sebe slyšela příšerný šum ,hlava jí začala bolet a slyšela jak někdo přešlapuje u její hlavy ,nebyla mrtvá všechno slyšela a přála si aby to utichlo ,každý zvuk jí v hlavě bolel víc a víc až se jí zdálo že jí hlava bolestí praskne.Slyšela někoho hlasitě mluvit ,ale nerozuměla jim.Potom zase všechno utichlo a ona zůstala v naprosté tmě ,zdálo se jí jakoby padala nekonečnou tmou ,jakoby už nikdy neměla dopadnout na zem .Všude bylo ticho ,pak před sebou uviděla zem a dopadla na ní.
    V tom otevřela oči  a probudila se na své posteli, chvíli koukala do zdi a potom se posadila,,Snad se mi to jen zdálo"Potom si šáhla na hlavu která jí stále ještě bolela,,Nebo ne?"......


Únos

3. ledna 2011 v 19:54 | wikac11 |  špatné konce
Viky se probudila s příšernou bolestí hlavy do černočerné tmi.Nevěděla co se děje ,tak kde ležela nebylo moc místa a nohy i ruce měla svázané.Slyšela zvuk motoru,jako jedoucího auta,myslela že je nejspíše někde u silnice dokud si neuvědomila kde vlastně je.Viky ležela v kufru auta,svázaná a zraněná bez šance utéct.I když se snažila kufr otevřít nešlo to ,Snažila se křičet o pomoc ,i přesto že věděla že jí nikdo nejspíše neuslyší.zoufale se snažila dostat ven.Po několika hodinách jízdy Viky došli síly a všechno vzdala ,už nemohla ani křičet,jen přemýšlela nad tím co mohla udělat špatně a jak a kdo jí vlastně unesl.Na chvíli si dokonce myslela že půjde o narozeninoví vtip,ale i tato představa jí brzy opustila.
   Z očí jí začali padat malé kulaté slzy
začala si přehrávat celí den.
Ráno vstala oblékla se a řidič jejího auta jí odvezl do školy,,Nic zvláštního se cestou nestalo....Potom odjel a já šla do školy .Všechno bylo jako vždy,přátelé ,učitelé,oběd,no prostě všechno,tak co se stalo??:::Ano už si vzpomínám ,po škole jsem čekala na řidiče,a až po hodině přijel.Nasedla jsem a....no co bylo dál,nemůžu si vzpomenout??Ach ano potom mi volal otec řekl mi že.....ach můj bože řekl že v žádném případě nemám nasedat do auta  že našeho řidiče někdo zavraždil a v tom......Ale ne já...já jsem v kufru našeho auta ,to ne jak se odsud dostanu??"
Viky se znovu rozplakala a srdce se jí rozbušilo tak prudce že ho sama slyšela.Nedokázala ten pláč zastavit ,plakala a neustále doufala že jí unesli jen pro peníze,protože kdyby je dostali ,pustili by jí,nenapadla jí jiná verze než tato a v tu hluboce věřila.
   Jak tak plakala uvědomila si že auto zastavilo.Chvíli tiše čekala a potom začala hlasitě křičet o pomoc .To na co čekala se stalo,někdo otevřel kufr,ale nebil to zachránce.Jakýsi muž jí zalepil ústa a do ramene jí vpíchl injekci.Viky upadla do hlubokého a dlouhého spánku.
  Když už byli konečně na místě Viky se začala probouzet,neustále byla ale malátná a nedokázala se ani v nejmenším bránit .Velký vysoký a svalnatý muž jí vzal do náručí a společně ještě s jednou vysokou černovlasou ženou  vkročili do temné budovy.
Viky zůstala ležet na posteli  a zaslechla rozhovor mezi ženou a hlasem který zcela jistě odněkud znala ,ale nemohla si vzpomenout odkud,,Tady máte prachy a zmizte!",,Jistě ale co s ní teď bude?",,Za vyptávání tě neplatím!Zmiz!".
Žena i muž znovu zmizeli ve dveřích a Viky se konečně podařilo rozpoznat muže který se k ní přibližoval,,Viky rád tě zase vidím!",,Vy?",,No co jsi tak vylekaná?To vypadám jako netvor?"5ekl otcův starý přítel který vlastnil podobnou firmu jako otec a začal se sarkasticky prohlížet,,co ode mě chcete?"Max se začal smát a prozpěvovat si,,No víš neber to nijak zle ,nemstím se tobě to výš ,ale kdyby mi tvůj otec nezničil firmu,nestalo by se to jemu nadávej!",,Nestalo by se co?",,Máš opravdu hezkou tvářičku....škoda že ž ti už k ničemu nebude."Max odešel ještě od polo omámené dívky a začal si znova pozpěvovat,sem tam sice hodil očkem po Viky,ale většinu času se věnoval svým věcem,,Otec pro mě přijde!",,Tvého otce by ani nenapadlo kde jsi,přijde na to až bude pozdě!",,TAK PROČ UŽ MĚ NEZABIJETE!!!???",,Jen se uklidni vím že máš strach ,ale všechno má svůj čas maličká!",,Vy jste blázen..",,Blázen?.....Viky jsi celá vyhublá nemáš hlad?Nebo žízeň,jen si řekni.",,Vy nejste normální,Hrajete si se mnou jako kočka s myší!",,to je pravdě podobné a i to že chci abys zemřela,ale všechno se může ještě změnit,kdyby si neustále nemlela!!!!"Viky přestala mluvit a jen sledovala jak cosi píše na papír.Max byl po celou dobu v klidu ,ještě vice než v klidu,dokonale se ovládal a to dělalo Viky ještě vetší starosti.
Max si neustále pozpěvoval a pokaždé když se koukl na Viky  vrásčitě se zašklebil.
     Viky se rozhodla že jen tak nebude čekat až zemře.Pokusila si sundat pevně a bolestivě utáhlá pouta ,začala sebou vrtět a pohazovat rukama neustále v jednom směru až se nakonec pouta uvolnila ,ale v tom si jí všiml Max rozběhl se k ní chytl jí za ruce a surově  jí hodil spět na postel,,NEPOKOUŠEJ SE O TO ,NEMÁŠ ŠANCI!!!!!!"Viky ukápla slza ,ale rozhodla se že to nevzdá.
Max nezjistil že jsou pouta uvolněná teď už zbývalo než čekat na vhodnou chvíli.Čekala dlouho,ale to čekání jí za život přeci stálo.Mezi tím přemýšlela nad otcem a nad Maxem,co otec udělal tak hrozného že si tohle zasloužil,přijde pro ní vůbec ,nebo klame sama sebe ,doufala že přijde ,hodiny ubíhali a nikdo se neobjevil.Konečně nastala ta chvíle Max odešel někam do vedlejší místnosti.Viky si rychle stáhla pouta z rukou a rozvázala si  ty na nohách a rozběhla se místností k dveřím ,,Počkej!"Vykřikl na ní Max a opět zmizel ve vedlejší místnosti.Viky už byla téměř u dveří když se velkou místností rozlehl zvuk výstřelu a Viky padla se sípáním k zemi pořád dýchala ale je slabě Max přišel až k ní,,Já ti říkal ať to nezkoušíš ,ale ty prostě nebudeš poslouchat kvůli sobě umíráš!"Viky se ještě naposledy nadechla a pak přestala dýchat úplně,ale za nedlouho se místností ozval další výstřel a pak další a další .Max se sesunul vedle Viky s děsivým křikem .Vikiin otec dorazil až příliš pozdě.Vzal Maxe za ruku a začal ho táhnout po zemi až nakonec místnosti.,,Mělo mě to napadnout hned ty hajzle!"A kopl Maxe do hrudi,,Jaké to je když všechno ztratíš?Tvoje milovaná dceruška je mrtvá jen kvůli tobě!"Vikiin otec už na nic nečekal a vpálil Maxovi kulku přímo do čela.Maxovo tělo se ještě chvíli cukalo a potom se přestalo úplně hýbat.Místností se rozeznělo ticho,ticho které mrazilo ,mučilo ale i utišovalo ,ticho které ukončilo žití Maxe a Tomovi dcery .Zůstalo tam ticho které už nikdy nedá Tomovi spát.....


Co se stane po smrti?

3. ledna 2011 v 17:47 | wikac11 |  básně-moje úžasné výtvory
co se má stát to se stane,
každý jednou zemře.
ačkoli smrt občas  klame,
každého jednou dostane.
        
Ale co se stane pak?
co s námi pak bude?
Až necháme odjet vlak,
co nás vozil všude.

Odejdeme snad do nebe?
Nebo přestaneme být?
Budem ležet pod hlínou co nás tolik zebe,
a budem věčně snít?

A  když něco zapomenem?
Pak tu zůstaneme na vždy?
Zakryje nás na vždy eben?
Ponoříme se snad do tmy?

Jak to bude nikdo neví,
jen ti co už tu dávno nejsou.
Jen ti co se nám v noci zjeví
Jen oni tohle všechno vědí...

Poslední rozloučení

3. ledna 2011 v 16:17 | wikac11 |  nadpřirozeno
Ema stála nad rakví svého otce,která ležela hluboko v zemi .Truchlící oblečení v černém už pomalu odcházeli,jen ona tam zůstala stát a dívala se jak otcova rakev mizí pod zeminou, kterou na ní sypal hrobník.Okvětní lístky ještě čerstvých růži již nebyli skoro vidět  stejně jako Eminy slzy pod černým závojem,ale přece tam byli,,ani jsem se nestačila rozloučit  neřekla jsem mu sbohem.Poslední co o de mne slyšel bylo nenávidím tě ,neměla jsem se s ním hádat,ale pořád na mě křičel a já na něho jen mi to vylítlo.Ach proč sem se s ním nestačila rozloučit"Ema nechápala jak mohl zemřít tak rychle,přála by si se s ním rozloučit ,přála by si vědět jestli ji otec odpustil.Cítila se tak osamělá .žaludek se jí svíral bolestí a hladem ,měla pocit že omdlí už už měla pocit že se skácí k zemi,ale v tom ji za pas uchopil její manžel Filip,,co se děje zlato,pojď´ už musíme jít pomohu ti do auta jen se mně drž"Ema se silně chytla Filipa kolem krku a on jí pomalu odváděl do auta.bylo mu Emy moc líto ,ale věděl že ji momentálně nemůže pomoct ,ale chtěl ji aspoň´povzbudit ,cestou k autu ji šeptal,,neboj všechno bude zase dobré uvidíš ,pamatuj si že i když svého otce nevidíš je tu ,je s tebou možná ne tělem ,ale duší ano!"Filip otevřel dveře auta  a než Emu posadil ještě ho objala kolem krku  a poděkovala mu.
VŠECHNO BUDE ZASE DOBRÉ
  O měsíc později měli manželé zamluvenou dovolenou na jednom zámečku v pěkném velkém apartmá,,jsi připravená Emo?" Ema seběhla ze schodů a vzala jeden kufr a tašku a vyběhla k autu.Filip hleděl ven k autu  a usmíval se nad tím že je zase Ema štástná.Zamkl nasedl do auta a jeli.
     Když dojeli na místo už bylo pozdě večer  hoteloví komorník je zavedl do jejich pokojů a tam je nechal o samotě.Brzy na ně přišla únava igelitové tašky i kufry nechali pod schody na sedačce a šli si lehnout o patro víš.Emě i Filipovy se podařilo okamžitě usnout ,ale Emě ne na dlouho.Asi hodinu po půlnoci Emu vzbudilo dupání a šustění tašek dole pod schody ,jakoby tam někdo byl.mu napadlo že to může být někdo ze zaměstnanců ,ale pro jistotu vstala a sešla dolu ze schodů tašky byli spadlé na zemi,ale všude bylo ticho Ema si řekla že jen sklouzli a proto ten rámus.Když vyšla zpátky nahoru  a otevřela dveře do ložnice měla pocit že už dlouho žít nebude nad spícím tělem jejího manžela  stála býla průhledná postava,když si všimla Emy začala se přibližovat k ní ,blíž a blíž.Ema stála mlčky a bez pohnutí ohromena tím co vidí.Srdce ji bušilo tak rychle a tak nahlas že by to slyšel i mrtví,ale Filip se neprobouzel .Letmo projížděla očima od té bytosti ke svému manželovi.Nevěděla co má dělat ta bytost se pořád blížila a nezastavovala se ,už byla téměř u Emy .Ema skrčila nohy a vypadala tak menší duch se naklonil nad ní,a jen na malí okamžik jakoby Ema viděla otce .Duch k ní natáhl dlan´a pohladil ji po tváři,pak se ale hrůzostrašně usmál a Ema klesla k zemi a začala křičet,když se ,ale Filip zbudil nic neviděl,,Emo jsi jen unavená mohlo to být cokoli"ale Ema dobře věděla kdo to byl a někomu to vysvětlovat by nemělo cenu .Byl to její mrtví otec ,který se přišel ještě naposledy rozloučit......