sen o snu

6. prosince 2010 v 18:08 | wikac11 |  sny
Ema seděla v lavici a nevnímajíce učitelův jistě zajímavý výklad hleděla zasněná z okna.Jako do otevřené knihy se teť zahleděla na bílé honící se vločky za oknem,přemýšlela o jejich životě.Náhle jedna z vloček přistála na zledovatělém sklu velkého okna a Ema se na ní kouzelně usmála.Neustále na ní zírala,ale vločka ne a ne roztát,jakoby Emu snad hypnotizovala,nemohla z ní spustit oči.stále na ní měla upřený zrak a pomalu přestávala naprosto vnímat vše kolem ní,nic neslyšela,nic neviděla,jen tu vločku.víčka jí pomalu těžkla a přivírala se až nakonec ztěžkla tak že se úplně zavřela.Ema najednou věděla co se děje ,ale nemohla se probrat,seděla tam s hlavou položenou na lavici a najednou slyšela vše,ale mnohem hlasitěji a hlasitěji,každý sebemenší šramot teď byl pro ní utrpením,přála si aby už to přestalo,aby už nic neslyšela,až jí nakonec ten hlasitý šramot vzal sluch.Potom se před ní objevil obraz,obraz zasněžené krajiny a ona před ním stála a prohlížela si ho,ale když se jej dotkla zimní obraz na kterém rostl zasněžený les a stála tam malá dřevěná chaloupka, jí vztáhl do sebe.Ema stála nahá na sněhu před chaloupkou.Byla jí zima ,ruce se jí třásly a prsty u nohou měla už zimou promodralé,ale nemohla do domu,každým krokem byl dům dál a dál až nakonec zmizela úplně i les i zasněžené hory.Ema zůstala stát uprostřed ničeho,ohlížela se kolem sebe ,ale neviděla nic jiného než sníh a sněhobílé vločky.
     Vítr foukal tak silně že se dívce zdálo jako by jí do těla vjíždělo tisíce malých jehliček,znovu a znovu,dokud neupadla do ledového sněhu.Ema ležela ve sněhu a sledovala jak na její nahé tělo dopadají malé bílé vločky,ale neroztávali,vločky jí celou zahalili a Emě začalo být teplo,neustále pozorovala nebe a potom se jí začali zavírat oči,Emě se zdálo že umírá,cítila to,cítila jak jí tělem projíždí střídavě teplo a zima,cítila...čísi doteky,kdosi jí držel za ruku a šeptal jí něco k uchu,ale bylo už pozdě aby tomu hlasu porozuměla.Ema zavřela oči a jakoby opustila své tělo se vznášela k nebi,zmocnila se jí tma,nekonečná tma a Ema tou tmou padala kamsi do neznáma,hlouběji a hlouběji,ale najednou.....se vznášela v nebi a pomalu klesá spět na zem.A mezi ostatními vločkami
 se nesla z nebe tak lehce a jemně jakoby tančila balet.Hleděla na ostatní vločky jak mezi sebou dovádějí a laškují spolu ,ale pak si uvědomila co se stalo,byla vločkou,malou bílou vločkou,která dopadá k zemi.Ale na místo země přistála na sklu zledovatělého velkého okna a přes sklo viděla něco zvláštního.....Viděla sama sebe,viděla Emu jak na ní hledí a v domění že je to jen vločka pomalu upadá do hlubokého spánku......


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 J.S. J.S. | 29. března 2011 v 21:48 | Reagovat

TAdle se ti povedlo ,moc pěkný..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama