poslední rozhovor

16. listopadu 2010 v 19:59 | wikac11 |  úvahy
Větve zahalené sněhem se ohýbali pod poryvy chladného větru .Cesta byla prázdná ,a na mostu za zábradlím stála jen mladá vyhublá dívka pevně se držíce oloupaných Starých tyčí s pohledem upřeným do dravé řeky.Tolik se toužila pustit,ale něco jako by jí tlačilo spět k zábradlí,ale zároveň jí něco od zábradlí odtrhávalo,ale netušila co to je.Tak proč se nemohla pustit,proč tak moc chtěla skočit,ale zároveň tam zůstat stát na věky?Cosi se v její hlavě odehrávalo ,a ona neměla tušení co to je.......


úzkost: Myslím že je čas odejít.
život: Opravdu??Tak jsi se rozhodla?A kam chceš odejít??
úzkost:Ne ,tak to nemyslím opravdu chci odejít,nechci se vrátit.
život: na vždy zatracena...Po tom opravdu toužíš??
úzkost:Tužím či netoužím,chci nebo nechci je to jedno musím prostě odejít.

úzkost se se skloněnou hlavou zvedla z červeného křesla a odcházela z tmavé místnosti.Dívka se už skoro pustila ale....

život: Počkej ještě,promluvme si o tom!!Sedni si.

úzkost se otočila a usedla znovu do křesla

život:Co tě k tomu vede?Cožpak není svět krásný??
úzkost:Krásný??Co je na něm krásného??Ne ,ne když je tma ,a zde je tma neustále.
život:Ale i ve tmě se dá vždycky najít světlo.Copak to nevíš??
úzkost:Samé otázky,copak nemáš žádné odpovědi??Co to cítím?A proč stojím na prahu smrti a tmy??
život:To není tma,jen ty jí všude vidíš.
úzkost:Když se pustím vše skončí,ta bolest,ten stesk,to zvláštní svírání u hrudi.
život:Ano když se pustíš vše skončí,ale opravdu chceš aby skončilo vše??I to dobré?

úzkost zůstala strnule sedět  a oči jí zesklovatěli.život se usmál a rukou hladil jemnou tmavou látku červeného křesla.

život:Měla by si se vrátit.
úzkost:když se vrátím co se změní??

život hleděl zpříma úzkosti do očí ,bez odpovědi.

úzkost:Co se změní????!!!!Nebo spíše,změní se to??Nebo zlepší?
život:Nikde není psáno že se něco zlepší když se to změní,ale když se má něco zlepšit musí se to změnit.
úzkost:Ne pro mě už není naděje,všechno by bylo stejné,ty urážky ,ty pohledy a posměchy.
život:Ne jen ty to tak vidíš,proč to nezměníš??Ty máš tu moc.
úzkost:To není změnou,to je mnou a sebe nezměním mé žití ztratilo smysl již před narozením.
život:možná tomu nebudeš věřit ,ale i já mám někdy pocit že jsem nepotřebný.
úzkost:Ne já jsem nepotřebná,protože nejsem nic,jsem míň než nic,já prostě nejsem ,nikdo mě nepotřebuje,nikdo mě nechce ,já jsem jen na obtíž.
život:Ale to je lež. Proč si to myslíš??
úzkost:Protože je to pravda,Nikdo si mě ani nevšimne,podívej se kde jsem až za čárou,ale nikdo mě nevidí,jakobych ani nebyla ,tak proč neskočit??

Dívenka se pustila jednou rukou zábradlí..

život:Počkej ještě chvilku.Proč si myslíš že to nejde změnit
úzkost:Nejde??NE to jde a právě se to chystám změnit.
život:Ne neodcházej ,nemůžeš odejít!!
úzkost:6ivot je příliš dlouhý na to abych žila ,a příliš krátký abych ho prožila!!

Život na ní hleděl s pochopením,ale i tak jí chtěl zastavit.

Víš není každá chvíle ztracená,pochop to.
úzkost:Tohle není chvíle ,je to celých šestnáct let.
život:já myslel smrt ,je tak krátká že si ji ani neuvědomíš.Nebude potrestán ten kdo by měl.Neodcházej.
úzkost:Proč?!Neptám se poprvé a zřejmě ani naposled,smrt je jako vysvobození,je to jako spánek beze sna.žití je tak prosté,ale kdo má odvahu zemřít??Každý žije ,ale kdo doopravdy,kdo má ten perfektní život??Kdo chce žít na věky??Většina z nás jen přežívá,protože na život  zbývá tak málo času ,téměř nikdo nežije doopravdy,ale přesto nikdo nechce zemřít.
život:Smrt není odvaha,smrt je velký útěk a strach ,ano klidně uteč,když chceš,ale co z toho pak budeš mít.Ano zbavíš se trápení a bolesti,ale přemýšlela si někdy o tom co by bylo pak??Co bude až zemřeš??Co ti co tě mají rádi??
úzkost:Nikdo takoví není!
život:Ale je ,je  ale ty si to prostě nepřipouštíš,že by to tak mohlo být!
úzkost:Přestaň!Kážeš mi tu o bolesti a o strachu,říkáš že se jen bojím že mám strach a že utíkám,ale zažil jsi to někdy?Výš co je bolest a úzkost u srdce?Zažil jsi někdy ponižování??Uhodil tě někdo?

život vstal a přešel k malé knihovně ,chvíli na knihy jen hleděl a pak po nich začal přejíždět rukou jako by nějakou hledal ,ale nehledal.

úzkost:6e se ptám to ty neznáš,nevíš co to je ,ne ty to neznáš!
život:Máš pravdu neznám a přec mám právo do toho zasahovat.I když to necítím je to i můj život a nemohu ti dovolit ho ukončit.
úzkost:Ano ty necítíš bolest a strach,a já necítím štěstí a radost,ale nezdá se ti že jsi v poslední době prázdný cítíš snad radost??....Nebo štěstí?Cítíš vůbec něco?Jistě že ne tvá radost se proměnila v mou bolest a tvé štěstí v můj strach!
život:Jak jsi řekl ty necítíš to co já a já zase necítím to co ty.
.......Ano  poslední dobou necítím nic,ani lásku ,ani štěstí,nevidím úsměv či šťastnou myšlenku,já jsem prázdný!!
úzkost:Vidíš!Tvůj úděl se ztrácí mizí a vše zůstává mě!To já to cítím,ten její strach ,když jde ven tu bolest od ran na rukách,a už je toho prostě moc já už to nechci cítit já prostě už dál nemohu.
život:Ale proč si to myslíš?Cožpak si myslíš že tvůj já nic neznamenám ,že život nic není??Jsi živá bytost.
úzkost:NE nejsem nic a život ničeho je cennější než můj!
život:Věříš tomu protože tomu prostě věřit chceš,ale je to jen lež!
Víš co jsem říkal bude to lepší,světýlko se ve tmě objeví vždycky jen musíš hledat,a kdo hledá ten najde...vždycky.
úzkost:Ale u mě to neplatí,jsem jiná než ostatní ,já jsem prostě na obtíž.
život:Tohle neříkej.
úzkost:Toužím po svobodě...Nechci být svázaná,já chci odejít.
život:Proč ti to nemohu vymluvit??
úzkost:Asi proto že už jsem rozhodnutá a ty na tom nic nezměníš.
život:Ale přál bych si to změnit.
úzkost:Vím že si myslíš že to je zlé,ale já v hlouby duše vím že jen to je dobré.
život:V hloubi duše?A co zbytek?
úzkost:Ten je zaplněný temnotou a prázdnem je to bolest.
život:Když ubližuješ sobě ,ubližuješ tím i mě.
úzkost:Neznáš mě,nevíš jak mi je,nech mě odejít.!
život:Chci ti pomoct !!
úzkost:Tak mě nech odejít,jinak mi pomoc nemůžeš.
život:Ne nemůžu,nenuť mě k tomu!
úzkost:Jak chceš odejdu sama ,cestu znám a tebe k tomu nepotřebuji.
život:Počkej neodcházej,nemůžeš odejít......né bez rozloučení!!
úzkost:Zbohem!

Úzkost zmizela z tmavé místnosti  tak rychle jako duch a život zůstal v tiché místnosti sám.
Dívčiny ruce se pstili zábradlí a její tělo se bezvládně vrhlo do silných ledových peřejí....

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Saxa Saxa | Web | 17. listopadu 2010 v 11:51 | Reagovat

To je moc hezký :)

2 wikac wikac | Web | 17. listopadu 2010 v 13:22 | Reagovat

děkuju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama