Listopad 2010

Zase je to zpět ,ten pocit samoty

27. listopadu 2010 v 15:57 | wikac11 |  úvahy

už je to tu na novo ,začínám bláznit a chce se mi ukončit to trápení a celý svůj život ,chtěla bych na všechno zapomenout a jednoduše se prostě na vždycky vytratit,já jsem prostě jenom omyl ,asi bych měla....no to je jedno měla jsem vědět že život bude tak těžký a že nic netrvá věčně,dokonce ani přátelství ani život a ani štěstí,ale já to prostě zjistila pozdě,mohla sem se toho ušetřit ale ne já se radši narodila a teď toho moc lituji,chtěla bych celý svůj život vrátit spátky celých těch šestnáct zkažených let.Někdy mám pocit že už jsem to zažila ,jako bych všechno už jednou prožila ,a asi je to Déjà vu.Kéž by se dalo na všechno zapomenout ,kéž by se dalo všechno vymazat a neprožívat to znovu a znovu ,nepřicházet o přátelé.

A tohle je to zase stejné zase ten pocit jako tehdy svírá se mi žaludek a zase mám strach a zase to rozhodování.Proč to nemohla udělat už před tím je to moje kamarádka,jediná kterou mám a zase mě trápí zase mě nutí přemýšlet nad jedinou věcí jako tehdy ,a já mám stejný vztek jako tehdy a stejný pocit že to bez ní nezvládnu že si budu muset něco udělat abych se toho pocitu zbavila ,ale prostě jí musím nechat zase rozhodnout .Už jsem taková od mala ale takovéhle Déjà vu jsem ještě neměla je to hrůza.Sice si píšu sama se sebou,a nikoho to nezajímá ale aspoň se vypíšu a nemusím udělat něco horšího ,ale ten pocit ,poslední dobou je stále silnější a silnější ,a já bych se chtěla čím dál tím víc jednoduše ztatit a už nikdy nikoho nezatěžovat sama sebou.....


Inter Arma Silent Muze -tajemný muž ze snu

26. listopadu 2010 v 19:28 | wikac11 |  tajemství
,,Alexi vstávej...slunce už je dávno na obzoru".Alex ucítil vůni  čerstvého pečiva,oblékl se  a rychle seběhl ze schodů do kuchině kde na něj už čekal starý pan Teodor s kouřícím šálkem čaje v ruce,,No konečně chlapče ospalá,sedni si!"Alex se posadil na proti Teodorovi židli a s ospalím pohledem hleděl do horkého kouřícího šálku jako do začarované studny,,Byl jsi už ve městě?"Zajímal se Alex když pohlédl na dvě velmi pocukrované koblihy mířící jeho směrem ,,No dnes jsem vstával brzi ,stihl jsem autobus.",,Aha no chtěl bych jet dnes do knihovny ,do města,směl bych??",,Jistě že můžeš,proč bys nemohl??Ale buť opatrný mám dnes zvláštní pocit!",,Jako tenkrát??",,Jen jeť ,ale brzy se vrať!" Alex chvíli bez hnutí seděl a pak se se slovi,,nejspíš ten divný pocit způsobila ta tvá včerejší dýmka"se rozesmál .Snědl obě dvě koblihy vypil čaj který ani nestačil vychladnout vzal kolo které měl schované za chalupou  a lesní cestou zamířil přímo od dřevěného starého domu.
      Začala padat hustá mlha a v lese za krátkou dobu již nebylo vidět na krok.Alex zpomalil a chlad se mu roletěl po celém těle ,začaly mu mrznout prsty a cítil jak ho velmi chladný vítr hladil po tváři.Mlha byla stále husčí a Alex jel stále pomaleji a pomaleji až zastavil uplně.Připadalo mu to nadmíru podivné na to že byl konec léta byla tam mlha a zima opravdu zvláštní ,jako by snad ani nebyl v lese...Chlad mu postupně zamířil i k srdci a Alex se otřásl zimou.V lese bylo ticho ,Alex stál u kola a pozoroval stíny stromů v mlze ,stál docela klidně než  v lese cosi zapraskalo.Alex se prudce otočil a kolo spadlo prudce na zem.Neustále se otáčel ale nikoho  nespatřil ,,už blázním..."Ale pak se zadíval do mlhy ,někdo tam stál ,ale ať se snažil jak chtěl nedokázal rozpoznat kdo nebo co to je .Až po dlouhé době poznál v dáli člověka jak se k němu přibližoval blíž a blíž .Asi deset metrů před Alexem se zastavil ,měl zavřené oči .Alex už chtěl azvolat kdo to je ,ale potom ta postava otevřela oči,které se rozsvítili tmavě červenou barvou.Alex vyjekl hrůzou popadlo kolo  a rozjel se směrek městu ,když se podíval za sebe postava tam pořád stává  ,ale zavřela oči .Alex se rozjel ještě rychleji až konečně vyjel z mlhy na hlavní silnici ,Mladý chlapec se znovu hrůzou otřásl a neustále nad tím přemíšlel,neustále se tam chtěl vrátit a zjirtit kdo to byl cosi ho lákalo,ale také mu něco říkala že to má radši nechat být.Chvíli se rozmýšlel,ale nakonec jel do knihovny.
       Konečně už byl ve městě a v dáli už rostla budova knihovny.Alex si uklidil kolo do malé místnosti u knihovny ,zamkl ji a vkročil do domu ,kde bylo dnes nápadně moc lidí a dokonce i fotografové,znovu byla v knihovně akce.Na takovích akcí se sejdou známí spisovatelé a novináři a mnoho lidí kteří si nechávají knihy podepisovat.ALex se prorval davem až k mladé slečně ,která kontrolovala průkazky do knihovny.Alex jí ukázal svou průkazku ,dívka mu jí vrátila a usmála se na něj.Chlapec si strčil papír znovu do kapsi starých ošoupaných kalhot a zamířil do odílu s magií a histtorií.Konečně se mu podařilo přestat myslet mylset na červené oči a začetl se do knihy.4lánek ho na tolik uchvátil že naprosto přestal vnímat čas,když konečně oči odvrátil od knihy k hodinám splašeně vyskočil oblíkl si bundu a vyrazil uličkou spét k víchodu.Znolu se musel prrvat skrz dal lidí s knihami ,stál před davem a promýšlel uníkovou cestu,když si ale v davu všiml zajímavého muže,měl dlouhý kabát a krátké vlasy ,sice byl otočen zády k Alexovi ,ale on ho od někud znal ,někoho mu připomínal ,ale nemohl si vspomenout koho .Teprve až když se otočil ,Alex poznal muže ze sna ,jedno oko modré a druhé zelené ,dlouhý kabát a,,Ale kde jsou ti psi?"zašeptal v domění že ho muž nesliší a nevidí,Alex na něj zíral a od hlavy k patě ho proskoumával zrakem,ale nevšiml si že muž si ho všiml též .Když se muž posunul směrem k němu Alex leknutím vyskočil ,muž se jen usmál a zamířil k němu ,vylekaný Alex se začínal rychlostí blesku prodírat skrz hlouček lidí ,strkal do nich a křičel .Muž se za ním rozběhl a natahoval po něm ruku Alex se ještě zuřivěji začal prodírat až se konečně dostal k východu .Vyrazil ven po schodech k místnosti s koly vzal to své a zamířil směrem z města .Muž vyběhl z knihovny ,ale chlapce už

Inter Arma Silent Muze - sen

20. listopadu 2010 v 11:11 | wikac11 |  nadpřirozeno
    Ze staré dřevěné místnosti vyzařovalo  uprostřed noci teplo domova.Na různě vyřezávaném dřevěném stole tiše a líně plápolala petrolejová lampa a na stará a velmi malá okna ťukali dešťové kapky.Sem tam zahřmělo nebo se na obloze objevil jasný modrý blesk.Alex seděl za oknem a jakoby hipnotyzovaný bouří hleděl na stékající kapky a snažil se jim naslouchat v jednom jediném rytmu.
     Místnosti vládlo zvláštní ticho,Alex si občas hlasitě vzdychl nebo prstmi přejížděl po trásách spadaných kapek,a starý pán opírající se o zdobenou římsu velkého rozhořelého krbu chvílemi hlasitě kašlal.Alex odvrátil hlavu od okna a zahleděl se na obláčky dýmu vycházející z  dýmky Alexova dědečka.Už se chtěl znovu otočit k oknu  když dědeček konečně promluvil,,Pojď se ohřát Alexi ,ty okna jsou stará ,profukují."Alex si vzdych  a vstal z mohutné truhly na které až dosud seděl a přešel ke krbu.Sednul si na staré červené křeslo jehož kůže byla už dlouhá léta popraskaná,sundal si boty a nohy si položil před sebe na malí taburet ladící s křeslem aby si je ohřál.Za nedlouho už pociťoval jak mu chodidly prostupuje ohnivé teplo a stoupá mu dál do těla.
      Alex se zahleděl do tančících barevných plamínků krbového ohniště a představoval si jak tančí s nimi.Dědeček  se dnes večer zdál zachmuřelí  jako by ho cosi zužovalo a nechtělo ho to pustit,,Každá noc není stejná Alexy!",,A co když ano je to stejné,stejné jako tehdy!"Alex se znovu zahleděl do plamenů a pěsti držel silně zaťaté.Dědeček se otočil od krbu  položil dýmku na stůl a sedl si do druhého stejně ošuntilého a starého křesla ,,Není to stejné,nic se nemůže opakovat ,netrap se tím už je to dávno ,netrap se tím,nebo se utrápíš Alexy!",,Ale co když ..."Starý pán Alexe zastavil jen pouhým pohledem,,Chybí my dědečku."Starý a životem unavený pán si vzdych a hleděl do Alexových jasně zelených očí jako do otevřené knihy ,,Už jsou to tři roky ,nemůžeš na to pořád myslet ,není to tvá vina ,není to ničí vina ,asi to tak má být ,asi měli odejít...I mě chybí Alexy a cybí my moc ,ale přišel jsem na to pozdě ,Vím že nejde zapomenout ,o to tě ani nežádám ,ale prosím ží .Neuzavírej se ,pokus se na to neustále nemyslet,Co se stalo ,stalo se my to nezměníme,nenech mě přijít i o tebe!"Alex se na starého pana Merlena lítostně podíval a povzdychovačně se usmál.Teodor se na Alexe také usmál ,ale jeho úsměv byl unavený a ustaraný a vrásky u očí a na čele mu i přes úsměv zůstávali,,Už musíš být unavený,měl by sis jít lehnout."Alex bez protestů vstal obejmul dědečka a potom odešel z místnosti.Vyšel nově udělané dřevěné schody do jeho podkrovního pokoje a zavřel za sebou dveře Už se natahoval že rozsvítí lampu ale vspoměl si že bouře přerušila elektrycké vedení ,proto si sundal jen kalhoty a ulehl do postele .Dlouho nemohl usnout ,poslouchal přešlapujícího dědečka,kapky deště,šumění větru ,i praskání stromů před domem.až se mu konečně podařilo usnout.
        Alex měl neklidný spánek ,převaloval se a mluvil ze spaní,zdálo se mu o nehodě a o smrti rodičů,ale to nebylo vše.Zdálo se mu že stojí na jakési zvláštní louce ,po pravé straně matku a po levé straně mu stál otec .Na proti němu stál vysoký muž s krátkými tmavými vlasy,v dlouhém hnědém plášti.Jeho oči byli zbarveny každé jinou barvou ,jedno bylo  hnědé a druhé jasně modré,měli uplně stejnou barvu jako jeho dva psí společníci ,kteří mu stáli po boku ,dva sibiřští Huskyové ,Alexův pohled se zaměřil na ně jelikož oba byli neskutečně velcí a mohutní.Potom se jeho pohled upřel znovu na muže ,který roztáhl paže směrem od sebe a z lesů se vyrojili stejní psi jako věrní společníci onoho zvláštního muže.Matka a otec Alexe ho pobízeli a by šel za tím podivuhodným pánem,ale potom se rozplynuli v mlze .Alex se nechápavě otočil ale místo rodičů tam stáli dvě překrásné dívky a lákali ho k sobě,,Nechoť Alexy!"Ozvalo se od někud Alex ten hlas neposlouchal a jako omámený šel za dívkami.Už mu zbýval poslední krok ,obě se proměnili  v zakrslé ošklivé postavy podobné skřetům a s úmyslem zabít Alexe se k němu rozběhli ale cestu jim zastoupil muž a dva psi ,muž ukázal na nestvůry a jeho společníci se na ně vrhli a zabyli je .
Chlapec stál za mužem a s vyděšením sledoval krev na trávě .Muž se otočil a usmál se na Alexe ,podával mu ruku na znamení přátelství a cosi šeptal ,ale Alex nerozuměl ,,Já nerozumím vám!"Než to ale muž stačil z opakovat Alexe probudil zvuk vařící vody vycházející z kuchyně.....
      

vlkodlačí kletba

19. listopadu 2010 v 18:42 | wikac11 |  básně-moje úžasné výtvory
Ztratil jsem vše čím jsem byl,
teď mě noční vánek láká.
Už nemohu žít jak jsem žil,
na hrudi kousnutí dvě mám od vlkodlaka.

Když je tma a noc mě vábí,
a srst vlčí mě zahalí.
Jsem proti té kledbě slabí,
Svit měsíce jí odhalí.

Ta kletba je stará jak život sám,
ta kletba je kousnutí vlkodlačí.
Každým úplňkem je větší můj šrám,
přál bych si zapomenout kde mě tlačí.

Ale marné je to mé přání,
nemám naději.
Vlkodlakům se nikdo neubrání
změnit se tě přimějí.

I když jsem nechtěl a bránil se,
nakonec jsem se vzdal
věřil jsem že skončí vše
čím jsem byl, ale sám sobě  jsem lhal

tahle jen tak na rychlo:-(....

Byla jsi jak první sněhová vločka

17. listopadu 2010 v 17:23 | wikac11 |  básně-moje úžasné výtvory
Byla jsi jak první sněhová vločka,
tak krásná ,tak něžná.
Měla jsi bledě modrá očka,
a byla jsi vznešenější než jakákoli kněžna.

Byla jsi jak první sněhová vločka,
tak bezstarostná a veselá.
Té vločky nikdy nemohl jsem se dočkat,
ale pak jsi z nenadání zemřela.

A já se ptal ,
neustále do kola.
Kdo mi tě to tenkrát vzal?
Přál jsem si aby z něj byla mrtvola.

Pátral jsem po něm celé měsíce,
a pak jsem ho konečně zabyl.
V louži krve zůstal ležíce,
když jsem svůj meč do jeho hrudi zaryl.

Byla jsi jak první sněhová vločka,
ale už nejsi na Zemi.
I mě se smrt jednou dočká...
Zatím se však měj dobře v tom krásném nebi.

BYLA JSI JAK PRVNÍ SNĚHOVÁ VLOČKA!!

No je to horší než obvykle ,ale aspoň něco....

pokání

17. listopadu 2010 v 11:47 | wikac11 |  básně-moje úžasné výtvory
Tolikrát jsem chyboval,
ale jen jednou jsem ublížil.
Vždy jsem toho litoval,
tolik jsem tě ponížil.

Proklínal jsem svojí práci,
proklínal jsem sám sebe.
Měl jsem pocit že se mi život ztrácí,
a pak jsem potkal tebe.

Vše zlé teď bylo stranou,
toužil jsem jen s tebou žít.
Ale nepočítal jsem s tak krutou ranou,
tvým vrahem měl jsem být.

Jedna chvíle stačila,
a tvůj život se ztratil.
To má pýcha tě zabyla,
kéž by se čas na spět vrátil.

Proč mě pýcha ovládla?
Hloupí úkol tohle byl.
Na chvíli tu zavládla,
jen můj smutek tu po tobě zbyl.

A tak jsem vše v sázku dal,
abych se s tebou mohl na hvězdy dívat,
Život svůj jsem si vzal,
abych se s tebou mohl zase líbat.


poslední rozhovor

16. listopadu 2010 v 19:59 | wikac11 |  úvahy
Větve zahalené sněhem se ohýbali pod poryvy chladného větru .Cesta byla prázdná ,a na mostu za zábradlím stála jen mladá vyhublá dívka pevně se držíce oloupaných Starých tyčí s pohledem upřeným do dravé řeky.Tolik se toužila pustit,ale něco jako by jí tlačilo spět k zábradlí,ale zároveň jí něco od zábradlí odtrhávalo,ale netušila co to je.Tak proč se nemohla pustit,proč tak moc chtěla skočit,ale zároveň tam zůstat stát na věky?Cosi se v její hlavě odehrávalo ,a ona neměla tušení co to je.......


úzkost: Myslím že je čas odejít.
život: Opravdu??Tak jsi se rozhodla?A kam chceš odejít??
úzkost:Ne ,tak to nemyslím opravdu chci odejít,nechci se vrátit.
život: na vždy zatracena...Po tom opravdu toužíš??
úzkost:Tužím či netoužím,chci nebo nechci je to jedno musím prostě odejít.

úzkost se se skloněnou hlavou zvedla z červeného křesla a odcházela z tmavé místnosti.Dívka se už skoro pustila ale....

život: Počkej ještě,promluvme si o tom!!Sedni si.

úzkost se otočila a usedla znovu do křesla

život:Co tě k tomu vede?Cožpak není svět krásný??
úzkost:Krásný??Co je na něm krásného??Ne ,ne když je tma ,a zde je tma neustále.
život:Ale i ve tmě se dá vždycky najít světlo.Copak to nevíš??
úzkost:Samé otázky,copak nemáš žádné odpovědi??Co to cítím?A proč stojím na prahu smrti a tmy??
život:To není tma,jen ty jí všude vidíš.
úzkost:Když se pustím vše skončí,ta bolest,ten stesk,to zvláštní svírání u hrudi.
život:Ano když se pustíš vše skončí,ale opravdu chceš aby skončilo vše??I to dobré?

úzkost zůstala strnule sedět  a oči jí zesklovatěli.život se usmál a rukou hladil jemnou tmavou látku červeného křesla.

život:Měla by si se vrátit.
úzkost:když se vrátím co se změní??

život hleděl zpříma úzkosti do očí ,bez odpovědi.

úzkost:Co se změní????!!!!Nebo spíše,změní se to??Nebo zlepší?
život:Nikde není psáno že se něco zlepší když se to změní,ale když se má něco zlepšit musí se to změnit.
úzkost:Ne pro mě už není naděje,všechno by bylo stejné,ty urážky ,ty pohledy a posměchy.
život:Ne jen ty to tak vidíš,proč to nezměníš??Ty máš tu moc.
úzkost:To není změnou,to je mnou a sebe nezměním mé žití ztratilo smysl již před narozením.
život:možná tomu nebudeš věřit ,ale i já mám někdy pocit že jsem nepotřebný.
úzkost:Ne já jsem nepotřebná,protože nejsem nic,jsem míň než nic,já prostě nejsem ,nikdo mě nepotřebuje,nikdo mě nechce ,já jsem jen na obtíž.
život:Ale to je lež. Proč si to myslíš??
úzkost:Protože je to pravda,Nikdo si mě ani nevšimne,podívej se kde jsem až za čárou,ale nikdo mě nevidí,jakobych ani nebyla ,tak proč neskočit??

Dívenka se pustila jednou rukou zábradlí..

život:Počkej ještě chvilku.Proč si myslíš že to nejde změnit
úzkost:Nejde??NE to jde a právě se to chystám změnit.
život:Ne neodcházej ,nemůžeš odejít!!
úzkost:6ivot je příliš dlouhý na to abych žila ,a příliš krátký abych ho prožila!!

Život na ní hleděl s pochopením,ale i tak jí chtěl zastavit.

Víš není každá chvíle ztracená,pochop to.
úzkost:Tohle není chvíle ,je to celých šestnáct let.
život:já myslel smrt ,je tak krátká že si ji ani neuvědomíš.Nebude potrestán ten kdo by měl.Neodcházej.
úzkost:Proč?!Neptám se poprvé a zřejmě ani naposled,smrt je jako vysvobození,je to jako spánek beze sna.žití je tak prosté,ale kdo má odvahu zemřít??Každý žije ,ale kdo doopravdy,kdo má ten perfektní život??Kdo chce žít na věky??Většina z nás jen přežívá,protože na život  zbývá tak málo času ,téměř nikdo nežije doopravdy,ale přesto nikdo nechce zemřít.
život:Smrt není odvaha,smrt je velký útěk a strach ,ano klidně uteč,když chceš,ale co z toho pak budeš mít.Ano zbavíš se trápení a bolesti,ale přemýšlela si někdy o tom co by bylo pak??Co bude až zemřeš??Co ti co tě mají rádi??
úzkost:Nikdo takoví není!
život:Ale je ,je  ale ty si to prostě nepřipouštíš,že by to tak mohlo být!
úzkost:Přestaň!Kážeš mi tu o bolesti a o strachu,říkáš že se jen bojím že mám strach a že utíkám,ale zažil jsi to někdy?Výš co je bolest a úzkost u srdce?Zažil jsi někdy ponižování??Uhodil tě někdo?

život vstal a přešel k malé knihovně ,chvíli na knihy jen hleděl a pak po nich začal přejíždět rukou jako by nějakou hledal ,ale nehledal.

úzkost:6e se ptám to ty neznáš,nevíš co to je ,ne ty to neznáš!
život:Máš pravdu neznám a přec mám právo do toho zasahovat.I když to necítím je to i můj život a nemohu ti dovolit ho ukončit.
úzkost:Ano ty necítíš bolest a strach,a já necítím štěstí a radost,ale nezdá se ti že jsi v poslední době prázdný cítíš snad radost??....Nebo štěstí?Cítíš vůbec něco?Jistě že ne tvá radost se proměnila v mou bolest a tvé štěstí v můj strach!
život:Jak jsi řekl ty necítíš to co já a já zase necítím to co ty.
.......Ano  poslední dobou necítím nic,ani lásku ,ani štěstí,nevidím úsměv či šťastnou myšlenku,já jsem prázdný!!
úzkost:Vidíš!Tvůj úděl se ztrácí mizí a vše zůstává mě!To já to cítím,ten její strach ,když jde ven tu bolest od ran na rukách,a už je toho prostě moc já už to nechci cítit já prostě už dál nemohu.
život:Ale proč si to myslíš?Cožpak si myslíš že tvůj já nic neznamenám ,že život nic není??Jsi živá bytost.
úzkost:NE nejsem nic a život ničeho je cennější než můj!
život:Věříš tomu protože tomu prostě věřit chceš,ale je to jen lež!
Víš co jsem říkal bude to lepší,světýlko se ve tmě objeví vždycky jen musíš hledat,a kdo hledá ten najde...vždycky.
úzkost:Ale u mě to neplatí,jsem jiná než ostatní ,já jsem prostě na obtíž.
život:Tohle neříkej.
úzkost:Toužím po svobodě...Nechci být svázaná,já chci odejít.
život:Proč ti to nemohu vymluvit??
úzkost:Asi proto že už jsem rozhodnutá a ty na tom nic nezměníš.
život:Ale přál bych si to změnit.
úzkost:Vím že si myslíš že to je zlé,ale já v hlouby duše vím že jen to je dobré.
život:V hloubi duše?A co zbytek?
úzkost:Ten je zaplněný temnotou a prázdnem je to bolest.
život:Když ubližuješ sobě ,ubližuješ tím i mě.
úzkost:Neznáš mě,nevíš jak mi je,nech mě odejít.!
život:Chci ti pomoct !!
úzkost:Tak mě nech odejít,jinak mi pomoc nemůžeš.
život:Ne nemůžu,nenuť mě k tomu!
úzkost:Jak chceš odejdu sama ,cestu znám a tebe k tomu nepotřebuji.
život:Počkej neodcházej,nemůžeš odejít......né bez rozloučení!!
úzkost:Zbohem!

Úzkost zmizela z tmavé místnosti  tak rychle jako duch a život zůstal v tiché místnosti sám.
Dívčiny ruce se pstili zábradlí a její tělo se bezvládně vrhlo do silných ledových peřejí....


Proč to má skončit??

12. listopadu 2010 v 20:12 | wikac11 |  básně-moje úžasné výtvory
přátelství je jako dárek,jako dárek ,který dostanete z nenadání,a přátelé jsou   andělé kteří vám ten dárek donesou.
poznat někoho nového je náhoda skamarádit se je štěstí ale mít opravdového nejlepšího kamaráda je čest ale proč já mám vždycky smůlu.Je to ve mě

Proč to má skončit??


Proč mít přátelé ,
když  stejně všichni odejdou?
Mrzí mě přátelství zhořelé,
ale všichni se jednou rozejdou.

Proč bych měla v partě být??
stejně jsem nakonec sama.
Chtěla bych kamarádku mít,
ale život je jen velké drama.

Tak proč by mě měla trápit ztráta?
Však to je jen nejlepší kamarádka.
Pro mě měla vždy srdce ze zlata,
její odchod je moje oprátka.

Dlouhá léta jsme se znali,
a tet' to má skončit.
Všemu jsme se spolu smáli,
tak proč jen to chceš ukončit?

Chtěla bych jí tu mít ,
ale nechci ji tu držet.
Asi ji musím nechat jít,
ale bude mě to mrzet.

PROSÍM POZOR NA VIRY!!!!!!!!!!!!

5. listopadu 2010 v 17:58 tajemství
Moc se omlouvám že to dávám do článku týdne a slibyji že už tonikdy neudělám ,ale nechci aby všichni měli takovou smůlu jako já tak falkt promiňte


POZOR NA FACEBOOKU JE ZÁKEŘNEJ VIR A SCHAZUJE CELEJ POČÍTAČ TAKŽE KDO HO MÁ TAK AŤ NA ČETU NEOTVÍRÁ ŽÁDNÝ ODKAZY NA FOTKY PO OETVŘENÍ SE VÁM OBJEVÍ VIR JENTAK Z NENADÁNÍ FÁM HO NĚKDO POŠLE ALE PŘITOM TO ON NEPOSLAL MĚ SE TO TAKY STALOI ODE MĚ SE PŘES CHETU POSÍLAL VIR OSTATNÍM CO BYLI NA CHATU TAK FAKT SI NA TO DÁVEJTE POZOR A NEOTVÍREJTE ODKAZY NA FOTKY JE TO DOOPRAVDY NEBESPEČNÉ



JEŠTĚ JEDNOU SE OMLOUVÁM ŽE SEM TO SEM DALA VÍM ŽE TO SEM NEPATŘÍ  TAK PROMIŇTE ALE CHTĚLA JSEM VÁS CO MÁTE FACEBOOK JEN UPOZORNIT