Říjen 2010

Proč se bát? (kouzelný večer)

26. října 2010 v 18:11 | wikac11 |  básně-moje úžasné výtvory
Kouzla a čáry,záhady,
se probouzejí v tento večer.
když u dveří stojí duch váhaví,
co za sebou strašidla vleče.
Však proč se bát když jsou nepraví?
Aspoň se děti zabaví,
když se jim kostým obleče.
Proč se bát když se v ulicích honí děti jásaví,
co jedí sladkosti nezdraví.

Lampiony,svícny,svíčky,
dnes osvětlují ulice.
Jde slyšet dětský smích a zvuk píšťaličky,
když zazvoní děti u dveří sušenky,bonbony loudíce.
A každou chvíli se vylupují nové postavičky,
strašidla ,víly,čarodějky ze tmy vstupují do svitu měsíce.

Dýně,duch či sám Jack Sperou,
se dnes k naším dveřím derou.
A spívají nám,,Dejtemi mou koledu,
nebo vám něco provedu.

Ale nic netrvá věčně.

Předvečer duchů pomalu končí,
už zhasínají svícny v dýních.
Pořádné vystrašení ho ukončí,
kostýmy schovají se ve skříních.
A černá kočka bude zase přez rok spát,
aby příští halloween strach lidem mohla dát.
Kostlivci zas schovají se do hrobů,
a víly schovají halloweenskou výzdobu.
Ještě naposledy se venku cosi mihne,
ale pak už vše nocí utichne.

 chtěla jsem napsat veselou básničku,ale ty mi jdou ještě hůř než ty co píšu obvikle....

Kazisvět

21. října 2010 v 21:11 | wikac11 |  básně-moje úžasné výtvory
Krev na poli bitevním-toť mé víno každodenní.
Mrtvá těla na tom poli-Toť můj chléb co pozřím při hladu.
Zabíjím já každý den to prosté lidské snění,
zabiji i lásku,krásu ni král moudrost nezabrání mému vpádu.
Tak to jsem já ,hrůza jenž jmenuje se Kazisvět.

Před mím stínem každý se schovává,
můj pohled zabíjí.
Mého vpádu do kostela každý kněz se obává,
ale každý z nich před křížem v křečích se svíjí.

Každý večer vychází rudý měsíc,
a z mého meče stéká poslední kapka krve.
a s tou kapkou po krvi toužím ještě víc,
když zbarví se mi oči barvou rudou každý hrůzou trne.

Ale když se ráno probouzím ,znovu do bílého pokoje,
a zjišťuji že to byl jen sen,
ptám se sám sebe ,ten člověk co tu leží kdo to je?
Ten člověk co tu leží ochromen.

nepovedený mír

18. října 2010 v 20:29 | wikac11 |  básně-moje úžasné výtvory
Svět se mění k nepoznání,
už nevíme kdy je noc a kdy den.
Této válce nikdo nezabrání,
svět v míru byl  hloupý sen.

Bolest zaplavila zem,
bolest co už neustane,
žádný smích, křik a pláč jde slyšet jen
nic tu po nás  nezůstane

Jak se vyhnout této zkáze ?
A kdo ji zavinil?
Umíráme díky snaze,
kterou člověk učinil.

chlad a strach se šíří městy
strach co lidem nedá spát,
vše je pryč zmizely i zlaté hvězdy
čerství vánek přestal vát.

a kdy skončí ten  zlý sen?
Nekončí  a nezačíná.
krutou válkou trpí zem,
a náš život pomalu vyhasíná.

Trest za život

18. října 2010 v 20:06 | wikac11 |  básně-moje úžasné výtvory
Sedím ve školní lavici,
poslouchám výklad.
Kam se na mně hrabou školní matematici,
Zdá se mi sen  začínám dřímat.

stále ta stejná noční můra,
Zase ten černý známý šat.
Z dále na mě hledí hrob jak temná stvůra,
a černá vrána na náhrobku vyhlíží snad jako kat.

Ticho snad jen mé kroky ruší,
kráčím po spálených cestách.
Srdce strachem prudce buší,
Kdo si za spánek mě trestá.

Tak takhle končí moje žití,
ne toto není snění.
Kdo si pokládá mi na hrob černé kvítí.
Jak rychle se život ve smrt mění.

Už navždy budu mezi kříži,
za vysokou zdí daleko od světa.
Mě už nikdo nevyhlíží,
všude je tma ,zde vládne jen temná paleta.

Toto je tedy můj trest,
můj trest za to že jsem chtěla žít.
Za to že jsem chtěla svůj život sama vést,
teť budu navždy jenom snít.

Greova pomsta

18. října 2010 v 19:49 | wikac11 |  sny
Na počátku byla Země pustá a duch boží vznášel se nad ní.Tak začíná osud lidstva a však vše začalo mnohem ,mnohem dříve.
        Milion let před stvořením lidstva  byl bůh jen sluha byl jen poskokem  boha který stvořil jeho,jmenoval se Gré a byl stvořitelem vesmíru,nekonečna a smrti,jediným pohledem mohl přivést  do jeho světa další život.A tak se Gré rozhodl stvořit syna,syna který by byl posel mezi ním a ostatními poddanými  rozesetými po celém nekonečnu vesmíra.
       Celé staletí bůh Greovi poslušně sloužil ,splnil každý jeho rozkaz  a za to mu Gré projevoval svou lásku a víru v jeho poslušnost.Jednou Gré  poslal svého syna  do samého nitra smrti za jeho vládcem  Arannou. Měl mu doručit pozdrav od Gréa a dopis.A však bůh šel do smrti poprvé a tušil něco zlého ,podvedl svého pána a otce  otevřel dopis a přečetl jej .Gré měl dost záři hvězd ,které k ničemu nebyli ,chtěl aby je Aranno zhasl a tak zabyl toho komu jejich záře dávala sílu .Gré chtěl zabít  Erilinu paní záři hvězd.Ale bůh věděl že to nesmí dopustit ,kdyby Erilina zemřela po celém  vesmíru by se rozhostila tma ,tma z které by nebylo návratu .Proto se rozhodl dopis předat Erilině a tak zradit svého otce ,bůh změnil směr své cesty už nemířil do smrti ,ale do hvězdného paláce.Bůh si uvědomoval následky svého činu ,ale věděl že se tmou kterou by donesla smrt Eriliny by přišel i chlad a tím by Gré zabyl  ostatní poddané včetně boha ,jediný kdo by tím získal by byl Aranno a Gré .Bohovi došlo o co Greovi jde a to nesměl dopustit.Odnesl dopis Erilině .
      Erilina bohu poděkovala ,ale nevěděla co má dělat ,neměla sílu aby se Aranovi postavila .bůh ji poradil aby se ukryla na tajné místo o kterém věděl jen on ,nikdo jiný o tom místě neměl ani ponětí jen bůh věděl jak se tam dostat,odvedl Erilinu do skrýše a v naději že se to gré nedozví se vrátil domu.Ale Gré se o jeho zradě dozvěděl ještě před jeho návratem.A teť čekal boha soud svého otce,,Jsi můj syn a zradil jsi mě!!Měl bych tě zabít!" Ale Gré nemohl ,jak by mohl zabít vlastního syna,ale jeho zrada byla pro Grého veliká,,Aby jsi věděl že nejsem bezcitný ty můj synu nezemřeš!Jsi poslán do vyhnanství na pustou planetu  ,ale tvůj trest bude ještě horší ,pojmenuješ tu planetu a zrodíš novou rasu která tě bude považovat za pána všeho ,budou se k tobě modlit a uctívat ,budou to ovečky boží ,ale to není konec tvého trestu ,postupem času v tebe přestanou věřit a ty budeš  donucen sledovat jak se to co jsi zrodil navzájem hubí  až už na té planetě zbyla zase jen holá pustina ,a až se tak stane ,budeš na věky sám na té planetě bez možnosti se vrátit!"Jak Gré řekl tak bůh udělal odešel na tu planetu a pojmenoval ji země,potom stvořil den a noc a hvězdu která Zemi ozařovala nazval slunce  pak oddělil vodu na zemi a na nebi.
      A bůh stvořil přírodu a zvěř mnohého druhu. A nakonec Bůh stvořil člověka a pojmenoval ho Adam a aby on nebyl sám stvořil mu ženu podobnou Erilině a pojmenoval ji  Eva .Bůh ale nechtěl  aby se lidstvo zahubilo ,proto jim vytvořil ráj  ukázal jim strom poznání a řekl že z toho stromu nesmí jíst ,ale člověk neposlech a utrhl z toho stromu ,tehdy bůh byl bůh poprvé zrazen.
         čas plynul  a lidé vyhnáni z ráje se rozmnožili a začali mezi nimi panovat nepokoje a války  i když měl mnoho pomocníků rozhodl se stvořit syna a pojmenovat ho Ježíš ,ale lidská závist byla tak silná že Ježíše zabyli  a ukřižovali ho.
      a tehdy bůh poznal že se lidem nedá věřit ale i tak je miloval.A čas zase plynul ale bohova láska nebyla nic platná ,přišli války ,kruté války potom první světová a pak druhá světová  Bůh pochopil proč jsou na jeho zemi války tajně mezi ně posílal Aranno svého sluhu ďábla který se dokázal převtělit a způsoboval na zemi paniku .Když se zdálo že se svět uklidnil a že všechno zlé pominulo  začal největší válka historie celého světa  Válka mezi Jihoafrickou republikou  Japonskem a USA. Svět se změnil všude byli mrtvá těla a bojovalo se jadernými zbraněmi bohu to lámalo srdce  ,proto se  ve velkém zoufalství obrátil na svého otce ,,Otče pomož mi prosím pomoz mi ,zachraň je nebo zemřu z té bolesti my pukne srdce."A Gré boha vyslyšel a seslal na Zem ohnilí kámen který vyhubil veškerý život na zemi.Bůh to nepochopil prosil otce o pomoc a on mu zníčil domov ,ale greova odpověď byla velmi prostá,,kdybych to neudělal jejich vztek a nevěřícnost by tě zabyla a to jsem nemohl dopustit i přes svou zradu jsi stále můj syn  a jednoho dne třeba budeš vesmíru vládnout ty .A bůh pochopil že jeho život se brzy zase změní.

O tomhle se mi zdálo .

Princezna ze Hřbitova

14. října 2010 v 10:41 | wikac11 |  básně-moje úžasné výtvory
Má pleť je bledá jako mlha,
propadla jsem této zahradě.
Má postava žádný stín nevrhá,
Stínem jsem já,stínem co žije v mrtvém sadě.

A když se ptám kdo vlastně jsem?
Nedokáži odpovědět.
A přec na to myslím nocí i dnem,
toužím tuto pravdu zvědět.

Ta pravda dávno lží se stala.
Jsem to na co se zapomene.
Co bych za vzpomínku dala.
Prosím,kdo jsi vzpomene?

Kdo otevře zlatou bránu?
Kdo na hrob květinu my dá?
Kdo odžene černou vránu,
když na můj hrob usedá?

Nikdo !
A když se ptám kdo vlastně jsem?
Musím vyřknout tato slova.
Už nejsem živá a nejsem snem.
Jsem princezna ze hřbitova.

padlí anděl

5. října 2010 v 11:43 | wikac |  básně-moje úžasné výtvory
Přála bych si vrátit čas zpět,
a napravit to co jsem provedla.
Jen kvůli mě tys opustil tento svět ,
já tě z toho světa odvedla.

Myslela jsem že budeš žít věčně,
Ale ne,první vzpomínky se my honí hlavou,
jak jsi nabídl deštník mladé slečně,
a mluvil jsi o dešti s tak roztomilou námahou.

Tak jsme se seznámili,a nemělo se to stát.
Kdybych tam tehdy nestála!
nebylo by to tak,
neměl jsi my svůj deštník dát.
Proč jsem se na tebe usmála?

a to vše jen kvůli dnům,
které jsem chtěla strávit u tebe.
ale už musím dát sbohem naším snům,
a odejít zpět do nebe.

vteřinu před smrtí

4. října 2010 v 14:09 | wikac |  básně-moje úžasné výtvory
život už pro mě není ,
zemřu a dobře to vím.
Až se to stane co se změní?
Nic.Můj život ztratil smysl již před narozením.

už nemám naději,
je to hotová věc.
Sluhové smrti na svou stranu mě svádí.
že je nemám poslouchat prý je to jen lest.

Pořád slyším jejich hlasy,
že mi chtějí pomoct.
Jsou to snad andělé spásy?
Ne,ať odejdou už jich mám dost.

Nedělej to říkaly,
to je špatná věc.
Hloupě při tom vzlykali.
udělám jim lest.

jen to je dobré to vím,
už jsem se rozhodla.
Už dávno o tom tajně sním
a tak jsem tedy své srdce probodla.