rychlostí blesku

8. září 2010 v 9:30 | wikac |  tajemství
můj život pline tak rychle,někdy bych si přála aby se zpomalil nebo uplně zastavil.školu jsem pomalu ani nestihla zaregistrovat a první až čtvrtou třídu jsem radši rychle zapoměla protože šikana v té škole neměla meze.Ale ráda vspomínám na mou bývalou třídu,i když příchod do ní  nebyl nijak lehký a já se přispůsobovala celí rok byla jsem ráda že jsem zrovna u nich ,bohužel mi to nedošlo brzo ,nenašla jsem si moc kamarádů  a byla jsem vždy ta šedá myš co sedí v rohu a celé přestývky si čte.Občas mě to mrzelo ,ale říkala jsem si že se to časem zlepší ,a zlepšilo.V šesté třídě jsem si našla dobrou kamarádku  myslela jsem že to dlouho nevydrží jelikož ona mne asi v páté třídě nenáviděla nejvíc.Teť je to asi jediný člověk kterému důvěřuji a  na koho se mohu spolehnout.CElé ty roky co jsem byla s nimi jsem si přála odejít,ale nějak to nešlo ,jako by mě tam něco drželo a já nevěděla co .Myslela jsem že to všechno pline strašně pomalu ,že to tam už dlouho nevydržím,že se nikdy nedočkám posledního ročníku.Ale ten přišel dříve než jsem se nadála .Poslední test z matiky ,poslední dějepis,poslední sloh a doplňování tvrdých a měkých samohlásek .Najednou už byl konec devítky a po mě se chtělo abych napsala proslov,abych si vspoměla na všechny ty školní útrapy a na všechny ty učitele ,které jsem tak nenáviděla .Ale teprve až když jsem ho psala ,tak my došlo co se vlastně děje že je konec školního roku,a najednou my přišlo jak je to banální ,celé roky jsem si přála jen tohle a teť ,klidně bych s nimi ještě pár let zůstala.Uvědomila jsem si že nechci odejít že tahle třída byla to nejlepší co mě potkalo a že to všechno uteklo příliš rychle,bohužel jsem si to uvědomila pozdě,kdyby mi to došlo dřív mohlp být vše jinak,ale já byla příliš slepá.Vždyť teť jdu na střední co když je už nikdy neuvidim.zvláštní představa,odejít od někud a od někoho s kým jsem byla pět let my přišlo zvláštní ,byla jsem s nima víc než s vlastní rodinou,ale prostě mi to nedošlo,byla jsem zaslepená prvním rokem co jsem tam byla tím rokem ve kterém mě všichni zavrhovali ,ono to pominulo a já si toho nevšimla A pak se stalo něco zvláštního nastal poslední den a my si šli sednout s učitelkou do restaurace,musela jsem dříve odejít ,se všemi jsem se rozloučila a venku,ukápla my slza a ne jen jedna a já plakala pro tu třídu kterou jsem ve svích očích nenáviděla ,ale v podvědomí ji milovala bylo to zvláštní ty emoce,nikdy jsem nikomu nevěřila že by to mohlo někoho dojmout ,ale pak jsem to zažila sama .Pak nastalo léto a já začala zjišťovat že mi chybí  a všichni ,a že si nikdy na střední nezviknu  tedy možná ano ale než mo to dojde už budu sedět u maturyty
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama