Září 2010

hra o život

18. září 2010 v 17:09 | wikac |  tajemství
V tajemné noční herně panovalo smrtící ticho.Jen občas ho rušilo  zakašlání nebo  vzdych od jediného obsazeného stolu v herně.Jackob se soustředil na své karty a koutkem oka pozoroval pootevřené dveře  na proti Edwardovi ,který se neustále sarkasticky usmíval .Na proti jackobovi seděli tři muži ,kteří stejně jako on drželi v rukách karty ,jen jediný rozdíl mezi nimi byl na rozdíl od Jackoba oni neměli co ztratit.Jackob se podíval do karet  a potom se otočil a hleděl na rudě zbarvený koberec ,,kdyby jsi nás neignoroval mohla tvá žena ještě žít,tedy možná!"Prohodil Edward  Jackobovím směrem společně s ním  se zašklebili i  Mike a Charles,,Hraj Jackobe!"Jackob se otočil spět ke stolu  ,kdyby  neignoroval ten telefonát,kdyby si přečetl tu správu mohla Kate ještě žít ,mohl ji zachránit ,ale už je pozdě .Teť se musí snažit, sice už nezachrání svoji ženu ,ale jeho  dcerka je pro něj vším jestli teť prohraje oni ji zabíjí,,Co o de mne chceš Edwarde?",,Chci jen aby jsi hrál.",,Co jsem udělal?",,Copak ty jsi nevzpomínáš nebyl jsi to ty kdo mě tenkrát  dostal před vojenský soud?",,Já za to nemohl, nemohl jsem nic dělat ty jsi neudělal správně a dobře to víš!",,Jackobe  uklidni se ,ale  mohl jsi mi pomoc a neudělal jsi to  proč si to neudělal?",,Protože já zločincům nepomáhám  Zabil jsi civilistu a ne jednoho byli tam ženy a děti!",,Ale to  bylo jedno hnil jsem ve vězení  dvanáct let ,teď budeš pikat ty ,tak hraj ať nemusím zabít další dítě!!!"Jakob byl vzteky bez sebe ,ale pro sofii by i zemřel.Jackob odhodil kartu a vzal si dvě další  Edwart udělal to samé  .Už zbývala poslední hra  poslední rozdání karet ,teť už byla hra jen mezi ním a Edwardem ,,Jsi blázen Edwarde proč ji nepustíš ,nepotřebuješ ji  ty chceš přeci mě tak proč ji tady držíš?",,Protože chci  abys trpěl ,jako já .Já jsem přišel o víc než ty  přišel jsem o dvanáct let..Hraj!",,Pust ji ,prosím!",,Všiml sis už svítá měli bychom to dohrát ,tak se zamysli pokud teť vyhraješ můžeš odejít a toho parchanta si můžeš vzít sebou tak hraj!" Jackob už se nevyptával  ,měl pocit že brzy omdlí ,vzpomínal na ty roky v armádě ,kdyby tam tenkrát nebyli ,teť by jeho žena žila .Proč si s ním Edward tak hraje  je jako kočka a Jackob je myš ,proč prostě nemůže jít domu.Kéž by měl stroj času ,nikdy by se to nestalo ,nikdy by tu neseděl a nedržel by v ruce ty osudové karty ,co když má víc .Nesmí prohrát .
    Jackobovi oči se upřeli na Edwarda  ,jeho kamenný pohled mu naháněl hrůzu  .Jackob pomalu složil karty na stůl a sledoval reakci Edwarda ,jeho kamenný výraz se rozplynul,Edward byl zmatený ,hodil karty na stůl ten se rozletěl Jackobovím směrem ale na poslední chvíli se mu vyhnul .Jackob seděl na židli a nechápal co se děje,,Přiveďte tu holku!",,říkal si že když vyhraji.....",,já vím co jsem říkal!" Edward namířil na Jackoba zbraň,,Smůla kámo prohrál jsi."Jackob se výstřelu vyhnul a schoval se za převrácený stůl potřeboval aby  Edward přišel blíž ,ale poslal za sebe náhradu  Mika a Charlese .Jackob Chrlesovi chytil nohu a svalil ho na zem  a před mikovím výstřelem se skryl pod charlese,který obdržel ránu přímo do srdce ,když se Mike sklonil  k mrtvému tělu hlavu mu provrtala kulka  charliho zbraně ,te´t už mu zbýval jen Edward,,jsi dobrý Jackobe ,ale ne dost vylez nebo je ta holka mrtvá!",,Jackob  vstal a šel až k Edwardovi,,zůstaň stát  nebo zemře ....."Než stačil dokončit větu  do hrudě mu  zavrtala jedna z kulek Charlesovi pistole .Edward zakašlal a zřítil se k zemi .Jackob odhodil pistoli a utíkal k Sofíí a vzal ji do náručí a zmizel s ní  v záři vycházejícího slunce.


sen mé fantazie

15. září 2010 v 18:55 | wikac |  básně-moje úžasné výtvory
čtyři bílé stěny se kolem mne svírají,
a uprostřed masivní železná vrátka.
Proč všichni žijí v realitě?proč tolik nesnívají?
Já chci snít,chci mít vlastní svět .Nestojím o pozlátka.

Jen kvůli tomu tady sedím,
a píši na starý papír.
Ve svém světě chodím i letím,
do reality se nelapím.

Mám přátelé a nevadí mi že je nikdo nevidí.
radši budu tady než venku kde nemohu snít.
Mohu tu bít sama sebou,nikdo po tom neslídí,
budu radši věčně snít ,než v jejich světě žít.

Alea iacta est (kostky jsou vrženy)

9. září 2010 v 16:57 | wikac |  nadpřirozeno
Mágové nemohli již déle vyčkávat.Jejich lid byl vražděn po stovkách,zoufale potřebovali pomoc.Arden o němž se mágové domnívali že je to chlapec z legendy se pro ně obětoval ,zemřel pro jejich svobodu,co se stalo?Nyní už si mágové nejsou tak jisti že to byl on.Hordy démonů plenili celou zemi ničili,zabíjeli neušetřili ženy ani děti.Zabili vše živé co jim přišlo do cesty.Města hořela a zvěř se marně snažila ukrýt v lesích.
Proto celá rada starších čarodějů-mágů uspořádala zasedání ve kterém se jednalo o budoucnosti jejich vykořisťované země.Všichni měli strach ,ale toužili po odplatě ,nebyli silní aby se postavili celé jejich armádě,museli přijít na něco jiného.Proto povolali Lika,mladého čaroděje ,ale i velice zkušeného velitele královských vojsk.Jako první si vzal slovo šarlak Nejstarší čaroděj který radu vedl,,musíme najít diplomatické řešení,nesmí se dostat k hlavnímu městu,jestli že jim přenecháme uzemí které dobyli ,mohly by naopak oni nám ponechat Saldách."Po jeho výroku se vznesla značná vlna nesouhlasů,pak si vzal slovo Lik,,tohle není správné,vy to víte oni to nepřijmou ,jsou to zrůdy ne vyjednavači.Nemůžete se tomu pořád vyhýbat ,přijde to možná že ne hned ,ale přijde musíme se tomu postavit."pokřikoval Lik na Šarlaka,ten dlouhým chladným pohledem přejížděl po každém kdo seděl v místnosti než poněkud pobouřeným hlasem promluvil,,Co tedy navrhujete vy?",,Rychlou odplatu,,oko za oko!Musíme zasáhnout přímo v jádru našeho velkého strachu ...napadneme je v jejich hlavním sídle,to nebudou očekávat !"Lik čekal zda někdo jeho návrh podpoří,dlouho trvalo tajemné,děsivé ticho než jeden z mágů konečně řekl,,Budeme tedy bojovat ve skalách temnoty!"Všichni souhlasně přitakaly a začaly mezi sebou rozmlouvat.
Starý šarlak jako jediný mlčel zadumaný do svých vlastních vzpomínek a všech ostatních myšlenek.temnota a nejsilnější muž jenž vládl všem démonům a sám již jednou svou silou témněř zlikvidoval celé hlavní město než zněj uprchl. Co se stalo s legendou jenž vypráví o chlapci který má zachránit náš svět?nebyl to snad Arden?Jestli že ano, proč démoni postupují,ale jestli ne tak kdo tedy?A nespočívalo snad obětování v něčem jiném než chránit své přátele?Náhle ho z přemýšlení vytrhly zbylí čarodějové a Lik, který domlouval plán útoku.
Na zítří ráno Lik shromáždil devatenáct nejlepších mágů.kteří sídlili za hlavním městě v klášteře na zlatých vršcích.Lik jim znovu zopakoval plán a na závěr dodal,, buďte opatrní ,musíme proniknout až do samého středu jeskyně a napadnout přímo Biloa vládce démonů.Musíte být rychlí Bilo má v hradu spousty démonů,stráží, nemějte s nimi slitování protože oni se s vámi mazlit nebudou.!"Zakončil Lik vážným hlasem.
A tak se tedy všech devatenáct mágů v čele s Likem vydalo na dlouhou cestu.Většině z nich ještě nebylo ani dvacet,ale i přes to byli jedni z nejlepších ,tak proč se tak báli, Ruce se jim třásly a v očích jim byl jasně vidět velký strach.Ale proč?Cožpak už se nevrátí,Cožpak už nikdy neuvidí hlavní město?Už neuvidí noční oblohu?Příliš otázek ,příliš otázek ,ale málo odpovědí.
Mezi tím byli Byloovy sděleny správy o postupu jeho armády ,která se rychle a jistě blížila k hlavnímu městu.Bilov se hlasitě, ale temně zasmál ,všechny pohledy ve velké síní se nyní upřeli na něho .Bilov si něco zamumlal mezi rty a zmizel.Jeho sídlo nyní strážilo jen několik desítek démonů a uvnitř zůstaly jen rádcové a Archiváři.Po jeskyni se rozhostilo velké ticho .Všichni hleděly na vrchol trůnu kde ještě před chvílí stál vládce démonů.Po chvilce se ale ticho rozplynulo a změnilo se v ten známý ruch.
V lese před bránou do jeskyně se kupila jakási menší než malá skupinka lidí.Mágové již dorazili do skal a snažili se skrýt než padne tma .Vchod do jeskyně nikdo nehlídal,proto se lik rozhodl že mohou rozdělat oheň.Čarodějové si sesedly k ohni ,panovalo záhadné ticho než se jeden z čarodějů zeptal ,,A legenda?" Lik chvíli tišeseděl a mlčel a potom začal vyprávět,,povídalo se že se zrodí chlapec ,který zbaví náš svět démonů .Všichni si myslely že jtím chlapcem je Arden i já ,vždyť v boji překonal nás všechny ,byl to neobyčejný chlapec a obětoval se pro přátelství a mír ,ale pak Arden zemřel a démoni jsou tu stále,zemřel zbytečně!"Všichni posmutněli ale museli se zase rychle zmužit neboť je čekal boj s démony .Když se obloha zalila tmou a posypala hvězdami ,všichni čarodějové začali velmi tiše vcházet do jeskyně.Poslední čaroděj se nakrátko zastavil a hleděl na lunu která jim svítila na cestu do jeskyně,nejspíš si myslel že už ji nikdy nespatří..Lik si ho s pochopením v očích všiml, přistoupil k němu a přátelsky ho poplácal po rameni a potom mu řekl,,žádný strach příteli měsíc spatříme znovu a jestli ne v tomto životě a tak v příštím."pousmál se a pak společně vstoupili do tmy jeskyního hradu.Hrad byl temný a úzké uličky stěžovali cestu mužům v lehké zbroji.Šli už dlouho ,některým z nich se dokonce zdálo že jdou celou noc.Pak ale uslyšeli hluk, všichni se smáli a byla slyšet omamná hudba, v mladících to vyvolalo vzpomínky na domov ,,tak je to tu." řekl Lik a zastavil se kousek před velkou síní ,,každému z čarodějů tepalo srdce tak hlasitě že se navzájem slyšeli.Všichni si uvědomovali že tet je ta pravá chvíle zaútočit .Lik dokázal vypustit jen jedno slovo,,odvahu."Pak se všichni mágové rozběhli do hlavní síně a začali na očividně překvapenou hordu démonů sesílat ktedby starodávných run,a však démoni ,nebyli tak slabí,rychle se vzpamatovali,nebyli to zrůdy byli to normální lidé s obrovskou mocí ,kteří se dali na stranu zla.
Strhla se obrovská bitva ,obě strany na sebe začali sesílat tisíce kledeb.Padl první mág ,zasípal a pomalu se sesunul k zemi, kde se proměnil v popel.Ostatní mágové se ještě více rozzuřili a poslali k zemi hned dva démony.Ale pak už to šlo vše příliš rychle jeden po druhém padali k zemi čarodějové i démoni .Lik se s úzkostí díval jak jeho lidé padají k zemi jako mouchy,podíval se směrem k nim a potom směrem k trůnu,,kde je Bilov?"Lik se zzděšeně rozhlížel po velké síní v naději že zahlédne Biloa. S posledních sil odrazil útok jednoho z démonů .bylo jich příliš když srazil k zemi jednoho poslední mu seslal ránu do zad Lik mu úder vrátil ,Lik se tiše sesunul k zemi...Jeho tělo se proměnilo v popel....
Bitva skončila vzájemným masakrem ,na zemi v nepříliš osvětlené síni teť už zbyl jen popel,popel mágů a démonů.poslední záchrana lidstva zklamala,a už nezbyl nikdo kdo by jejich svět zachránil.
A přeci,u prostřed tohoto bitevního pole zazářila malá ,nepatrná jiskřička naděje.na chladné nevyhlazené zemi leželo dítě,malí chlapec,který se zrodil z popela mrtvých bojovníků...

mrtvá láska

8. září 2010 v 12:35 | wikac |  básně-moje úžasné výtvory
kolik dní mi ještě zbývá?
Jak dlouho budu žít?
Kde se tahle pravda skrývá?
Kdy ji budu mít?

proč už nemám smrt za sebou?
Už tu nechci bít.
toužím odejít za tebou,
tvou ruku ve své ruce mít.

občas vzpomínám na ty dny,
 když jsi tu bývala se mnou.
Po těch letech už zbyli mi jenom sny
teť procházím světem jak černou tmou

Tak dovol mi už jen jedno říct,
že miloval jsem tě.
dovol mi tvou lásku navždy ve svém srdci mít,
ať mohu bít dál na světě

rychlostí blesku

8. září 2010 v 9:30 | wikac |  tajemství
můj život pline tak rychle,někdy bych si přála aby se zpomalil nebo uplně zastavil.školu jsem pomalu ani nestihla zaregistrovat a první až čtvrtou třídu jsem radši rychle zapoměla protože šikana v té škole neměla meze.Ale ráda vspomínám na mou bývalou třídu,i když příchod do ní  nebyl nijak lehký a já se přispůsobovala celí rok byla jsem ráda že jsem zrovna u nich ,bohužel mi to nedošlo brzo ,nenašla jsem si moc kamarádů  a byla jsem vždy ta šedá myš co sedí v rohu a celé přestývky si čte.Občas mě to mrzelo ,ale říkala jsem si že se to časem zlepší ,a zlepšilo.V šesté třídě jsem si našla dobrou kamarádku  myslela jsem že to dlouho nevydrží jelikož ona mne asi v páté třídě nenáviděla nejvíc.Teť je to asi jediný člověk kterému důvěřuji a  na koho se mohu spolehnout.CElé ty roky co jsem byla s nimi jsem si přála odejít,ale nějak to nešlo ,jako by mě tam něco drželo a já nevěděla co .Myslela jsem že to všechno pline strašně pomalu ,že to tam už dlouho nevydržím,že se nikdy nedočkám posledního ročníku.Ale ten přišel dříve než jsem se nadála .Poslední test z matiky ,poslední dějepis,poslední sloh a doplňování tvrdých a měkých samohlásek .Najednou už byl konec devítky a po mě se chtělo abych napsala proslov,abych si vspoměla na všechny ty školní útrapy a na všechny ty učitele ,které jsem tak nenáviděla .Ale teprve až když jsem ho psala ,tak my došlo co se vlastně děje že je konec školního roku,a najednou my přišlo jak je to banální ,celé roky jsem si přála jen tohle a teť ,klidně bych s nimi ještě pár let zůstala.Uvědomila jsem si že nechci odejít že tahle třída byla to nejlepší co mě potkalo a že to všechno uteklo příliš rychle,bohužel jsem si to uvědomila pozdě,kdyby mi to došlo dřív mohlp být vše jinak,ale já byla příliš slepá.Vždyť teť jdu na střední co když je už nikdy neuvidim.zvláštní představa,odejít od někud a od někoho s kým jsem byla pět let my přišlo zvláštní ,byla jsem s nima víc než s vlastní rodinou,ale prostě mi to nedošlo,byla jsem zaslepená prvním rokem co jsem tam byla tím rokem ve kterém mě všichni zavrhovali ,ono to pominulo a já si toho nevšimla A pak se stalo něco zvláštního nastal poslední den a my si šli sednout s učitelkou do restaurace,musela jsem dříve odejít ,se všemi jsem se rozloučila a venku,ukápla my slza a ne jen jedna a já plakala pro tu třídu kterou jsem ve svích očích nenáviděla ,ale v podvědomí ji milovala bylo to zvláštní ty emoce,nikdy jsem nikomu nevěřila že by to mohlo někoho dojmout ,ale pak jsem to zažila sama .Pak nastalo léto a já začala zjišťovat že mi chybí  a všichni ,a že si nikdy na střední nezviknu  tedy možná ano ale než mo to dojde už budu sedět u maturyty

splněná přísaha

6. září 2010 v 18:33 | wikac |  tajemství
Alexe probudil zvuk houkajících sirén procházející skrz pootevřené okno jeho ložnice.Zase ta bolest hlavy se kterou se probudil již několikrát.Nechtělo se mu stávat ,ještě na chvíli se zachumlal do peřin a přemýšlel o dárku k nadcházejícím narozeninám Kristýn,,řetízek,zlatý řetízek s iniciály."Ještě chvíli se převaloval ,ale nakonec vstal a šel si udělat snídani.Cestou do kuchyně se snažil dovolat Kristýn,ale marně.Od rána se mu neozvala ani sms ,prostě nic.Alex to bylo divné ,protože mu psala každé ráno a dnes nic.Alex byl nervózní ,měl pocit že se Kristýn něco stalo ,musel jít za ní ,musel ji jít zkontrolovat.
    Alex šel ke Kristýn obvyklou cestou přes park,ale už z dálky se mu něco nezdálo ,všude stály policejní auta,Alex z toho neměl dobrý pocit,ale teprve až když přišel blíž uviděl Kristýniny rodiče.Otec Kristýn stál za policejní páskou a podpíral plačící matku.Alex přišel až k ním  a zeptal se,,Co,co se stalo?"Aron ukázal na tělo přikryté plachtou  a odpověděl mu,,Kristýn....Kristýn někdo ji..."Aronovi se začal třást hlas,ale i tak větu dokončil,,Kristýn,on ji někdo..zavraždil.",,cože,co ne to není možné to není pravda!"Alex hleděl na přikryté tělo,,Chtěl jsem ji koupit řetízek!"Alex zoufala přivíral oči aby nebyl vidět pláč,,A jak se to stalo kdo to byl?,,Někdo ji ubodal policie neví kdo to byl!"Aron se otočil spět ke své ženě a obejmul ji,,Ne ,ne vy lžete !"Alex se rozběhl zpátky domu a svalil se do postele,poprvé v životě plakal.Přikryl se dekou a začal vzpomínat.Vzpomínal na to jak spolu utíkaly přes balkon,protože její rodiče si nepřáli aby se scházeli,vzpomínal jak se spolu procházeli parkem a jak Kristýn potom vysazoval spět na balkon.Vzpomínal na ten park,byl jejich nikdy tam sami nechodily tak co tam dělala,,s kým tam byla?Co tam dělala?Neměla tam být ,vůbec tam neměla být!"Alex vstal a otřel si obličej,,Přísahám  že najdu toho kdo ji to udělal ,najdu ho a zabiji!"Alex se sebral a utíkal k jejímu domu zazvonil a přišel mu otevřít  Aron,pozval ho dál a nabídl mu něco k pití Alex odmítl,,Co potřebuješ Alexi?",,přišel jsem vám říct  že najdu vraha vaší dcery!",,a jak to chceš udělat Alexi?Policie nenašla nic ,jediný důkaz žádné otisky ,nůž ,prostě nic!",,To je mi jedno ,já ho najdu i kdybych u toho měl zemřít já ho najdu!",,V tom případě ti přeji a věř že z celého svého srdce  abys ho našel."
          Alex šel hned druhý den ráno na policii a vyžádal si nějaké fotky k případu,každá fotka mu probodávala srdce ,ale právě proto musel pokračovat.
Když se vracel zpátky domu ještě ho na schodech  zastavil jeden z vyšetřovatelů,,Mimochodem na odpoledne  si nic neplánujte ,jste předvolán k výslechu ,,Cože?Co tím chcete říct?Já jsem podezřelí?Jak vás mohlo něco takového napadnout .Já JI NEZABIL! co bych z toho měl miloval jsem ji !Měl jsem s ní bít ,ale nebyl !",,Když budete mít svědky nebude v tom žádný problém!ů,,JAK CHCETE!" Alex se vztekem seběhl  schody  a vyletěl z budovy jak neřízená střela.Už zase ho bolela hlava,ale na bolesti hlavy teť neměl čas.
            Tmavá výslechová místnost  v Alexovi budila zvláštní pocity,najednou  nevěděl co tam vlastně dělá.v tom do místnosti vešel  urostlí muž a začal se  Alexe vyptávat.Alex se začal usmívat a potom nasadil kamenný výraz.,,Kde jste byl  předevčírem  přibližně mezi  dvacátou a dvacátou třetí hodinou?",,Byl jsem v baru,trochu jsme s kámošem  oslavovali trochu jsem pil a pak jsem šel s přáteli domu!",,Může vám to někdo potvrdit?",,stačí vám celý bar?Jak sem řekl opil jsem se a šel jsem domu!"Když si policie ověřila Alexovu výpověď Pustili ho domu.
          Druhý den ráno se Alex probudil znovu s tou bolestí hlavy a znovu si vjetšinu dne nepamatoval,ale opravdu neměl čas se tím zabývat. 
 Alex se oblékl ,vzal si kabát a odešel hladoví do parku.Krvavá skvrna na silnici  se ještě zcela nerozpila.Alex přišel až k ní ,do průzračně modrých očí  mu vtryskli slzy  vyčítal si  že tam nebyl s ní .už mu zbývala jedna z posledních nadějí.Zoufale začal obcházet všechny  domy v okolí se stejnou zoufalou otázkou,ale vždy se mu dostalo jen odpovědi kterou nechtěl slyšet.Už mu zbýval poslední dům  jehož pravá strana  směřovala přímo do parku.Zazvonil a otevřela mu starší  dáma,,,,Já chtěl jsem se jen zeptat jestli jste tu noc tady někoho neviděla s Kristýn?"dáma se docela podivila,,Ale pane Alexi vždyť s Kristýn jste byl vy!Viděla jsem vás když jsem byla venku s Maxem,",,Prosím ?musela jste si mě splést tu noc jsem s ní nebyl ,nebyl jsem s ní!",,ale ano byl jste to vy !"..to není možné !",,Byla už tma  je možné že jsem se mýlila ,ano nejspíš jste to nebyl!"
,,Ano nebyl jsem to já,špatně jste viděla!"
            Ta hrůza proč ho všichni osočují  on tam nebyl a byla jediná možnost jak to dokázat.Alex vešel do velké místnosti plné lidí a barev a hudby  v baru bylo dost živo hned u vchodu ho přivítal jeho přítel,,Alexi kamaráde neměj strach kryli jsme tě,všichni,",,,,kryli a kde a kdy a proč vůbec?",,Zbláznil ses Alexi ?u výslechu přeci,?!",,U výslechu?Jak ,jak u výslechu?",,Alexi seš v pořádku?Když si tam šel řekl jsi nám že tě máme krýt!"Jedno my ale vysvětli kam si ten večer šel?",,Tak hele co blázníte já u výslechu nebyl ,ještě jsem tam nešel!A co tím myslíš kam jsem šel?jako že jsem vrah?",,Uklidni se brácho jasně že si nemyslím že jsi ji zabyl seš kámoš ne?!Víš co dí domu a pořádně se vyspi ,zasloužíš si to ,tomuhle se říká chvilková ztráta paměti neboj vzpomeneš si!a teť už jdi ,jdi domu!"Alex se otočil a vyšel z baru ven čerstvý chladný vzduch mu pročistil plíce od kouře v baru.Alex už nechápal co se děje.snad se tam všichni zbláznili!Proč si nevzpomíná na ten výslech ani na ten večer jediné co mu po těch dnech zůstalo byla bolest hlavy.Jak ho mohly vidět s ní ,jak mohl být u výslechu?Proč všichni obviňují jeho?
            Alex už nedokázal ovládnout vztek ruka mu vyletěla sama od sebe a zabořila se do dveří šatní skříně.Dveře se skřípáním otevřela z jejího dna vypadl jakýsi uzlík věcí.když ho Alex vzal do rukou a rozvázal ho vypadli z něj Alexovy kalhoty a košile zbarvené do ruda a v plátnu zůstal zabalený kuchyňský nůž,,co to je?" Alex ty věci poznával,ale nevěděl proč jsou zakrvácené nebo to spíš nechtěl vědět.za nic na světě si nechtěl připustit aby to bylo tak jak to vypadá,ale důkazy které oběvil  pomalu ,ale jistě odkrývali pravdu.Najednou si na něco vzpomněl,vzpomněl si na tu noc a šel za Kristýn.To si nechtěl připustit zabalil věci do tašky a utíkal s ní k mostu nad řekou.
       Zastavil se u prostřed mostu,,Ta bolest,nikdy si nemohu na nic vzpomenout,teť je ta pravá chvíle abych se nad tím pozastavil,pokaždé je to stejné ,tu pravdu znám už dlouho jen jsem si to prostě nechtěl dopustit.Ano už si vzpomínám,"Alex si vzpomněl na tu noc vzal Kristýn za ruku a a táhl ji pryč .A ona nechápala co se děje,nevěděla  proč ji Alex táhne pryč a on?,,vzal jsem ten nůž a začal jsem ji bodat ,já ji ubodal ,byl jsem to já?!Ach ne to ne  můžu za to já ,kéž bych se tou bolestí zabýval dřív...MOHLA BÝT JEŠTĚ NA ŽÍBU,MOHLA ŽÍT!!!Ne to ne  jak jsem jen mohl?"Alex tomu nechtěl věřit ,nechtěl čelit té pravdě,ale věděl že musí.,,Kéž by to šlo vrátit ,ano už si to konečně musím přiznat ,tuhle nemoc mám už dlouho,proč jsem to nevyděl?Ale už to vím ,vím a přiznávám si to.Já trpím schyzofrénií."Alex zahodil tašku do řeky a díval se jak mizí ve vlnách.Alexovi se trochu rozbušilo srdce ,už věděl co má dělat.Přelezl  zábradlí a zahleděl se do vody,,přísahal jsem že zabiji toho ,kdo zabil tebe,tu přísahu splním!"Alex se pustil zábradlí a jeho tělo bezvládně spadlo do řeky.A jeho tělo i s pravdou navždy pohltili  peřeje.

Kamelot

5. září 2010 v 20:30 | wikac |  básně-moje úžasné výtvory
3ípi letí,
vyzrazen jest náš úkryt.
Zrádce to pochopí,
neuvidí nový úsvit.

Temný se chystá den,
zaůtočil na vojáky.
Krví je zbrocen náš dávný sen,
zaůtočil na žoldáky.

Obrana města je prolomena,
lid utíká pryč.
Svoboda země je zatracena,
k našemu pádu mají klíč.

zlí duch,rychlí vlk,mstiví orel lítá,
smrt už obchází kolem nás.
každý už si o tom špitá,
kéž je všechny vezme ďas.

umírající

5. září 2010 v 20:20 | wikac |  básně-moje úžasné výtvory
Kolik životů má jedna bytost?
Kolikrát přijde na tento svět?
Kolikrát nad ní projevujem lítost?
Kolikrát rozkvete jak jarní květ?

Mnohé životy vídám kolem sebe,
když hledím z oken bílé místnosti.
často tu myslím na nás,na tebe,
 mám toho dost je to tu k zlosti.

Už zbývá mi jen pár minut,posledních pět.
Než zavřu oči a srdce naposledy udeří,
než opustím tento svět.
Vznesu se k nebi jak bílé jemné pápěří,
a kdo nevěří v něj ,snad po smrti mi uvěří

západ slunce

2. září 2010 v 19:53 obrázky

blázni

2. září 2010 v 19:46 vtipy
Kanibalové uvězní tři lidi na ostrově a kapitán povídá: Z vaší kůže si uděláme kánoj. Najednou jeden z lidí vytrhne nůž z kanibalovy ruky a bodá se.
"Co to do prdele děláš?" ptá se nechápavě kanibal.
"Haha, máš po kánoji blbečku!"¨


Do realitky přijde pán, vypadá trochu slabomyslně, motá se a slintá.
"Co si přejete, pane?"
"Jjjáá chchchci dddůům."
"No, a máte peníze?"
"Mmmmmám!"
"No ale domy dnes nejsou levná záležitost."
"Jjjjjá mmmám ddessset mmmillliónnů!"
"No tak to vám bude stačit. A kde jste k ním přišel?"
"Jjjá jjje vyvyvyhrrrál!"
"No tak to je slušný. To já vyhrát takový prachy, tak mě klepne pepka!"
"Mmmmnne ttto jjennom lllízlo!"


Jede na výlet autobus plný debilů. Najednou se něco porouchá a autobus stojí. Řidič vyleze a začíná se hrabat v motoru. Hledá dlouho a stále nemůže najít závadu. Vtom přijde k němu jeden debil a říká: "Já vím, co se rozbilo."
Řidič ho pošle pryč, ale za chvíli se debil vrací a zase "já vím, co se rozbilo."
Když se to opakuje už po páté, řidič zdrceně říká, no tak co se rozbilo?"
Debil: "No, autobus..."

Přijde blázen do drogerie:
"Potřeboval bych toaletní papír."
"Hnědý nebo bílý?"
"Raději hnědý, ten se tak rychle nezašpiní

Přijde šedesátiletý pán k psychiatrovi a říká:
"Pane doktore, můj o dva roky mladší bratr si ve vaně hraje s takovou žlutou kachničkou."
Doktor na to: "No, to není moc normální v jeho věku, ale nakonec tím nikomu neubližuje, tak mu tu radost klidně dopřejte."
Děda: "Ale, pane doktore, ta kachnička je moje!"

"Vy jste normální doktor?" ptá se babička v nemocnici.
"Ne, já jsem psychiatr."
"Aha, a normálního doktora bych tu někde našla?"

Dva blázni v koupelně:
"Proč se sprchuješ s deštníkem?"
"Aby jsem se nemusel utírat."

Psychiatr vyšetřuje pacienta a klade mu různé záludné otázky:
"Co by se stalo, kdybych vám uřízl jedno ucho?"
"Neslyšel bych."
"A co by se stalo, kdybych vám uřízl druhé ucho?"
"Neviděl bych."
"Jak to?" podiví se psychiatr.
"Spadly by mi brejle."

"Jak se cítíte?"
"Ale vždycky po záchvatu mám takové divné svírání."
"A jak dlouho to už trvá?"
"Než mi sundají kazajku."

abstraktní

2. září 2010 v 18:38 obrázky

poznání života a smrti

2. září 2010 v 11:44 | wikac |  básně-moje úžasné výtvory
začínat noví  život tam kde to jde.
Začínat noví život někde jinde.
Začínat noví život den o de dne.
Proč nemůžem žít jako dřív? To už nejde

Snad dostanem se k vítězství,
tam na vrcholu odsouzení.
Za ty spousty závistí
když nestačí naše víra,nepomůže povzbuzení.

Pak možná že si uvědomím proč vlastně žiji,
a pak tedy vím co bych neměla.
Proč lék na život nevypiji,
  protože žiji abych zemřela.