Vzpomínky

13. ledna 2015 v 12:45 | Wiky Dream |  básně-moje úžasné výtvory
ahoj, tak koukám, že už jsem tu pěkně dlouho nebyla, ale on nebyl vůbec čas.. byla jsem v práci zhruba od poloviny prosince až do včerejška, a ty možná čtyři dny co jsem měla dohromady volno.. a ne nebylo to ani na Vánoce ani na nový rok, tak ty jsem trávila s přítelem a volno mám až teď, ani nevím do kdy... no ale využiji toho, že tu jsem a hodím vám sem aspoň básničku.. Psala jsem jí nedávno, ale už jí mám na druhém blogu.. doufám, že už není i někde tady.. jestli jo tak opakování je matkou moudrosti :-D :-D


Až nebudu, co se změní?
Vždyť to co zemře, to už není.
Na chvíli snad, jinak půjde svět,
než uvadne jeden a zrodí se nový květ..

A pak vše bude jako dříve,
jen ve vzpomínkách budou chvíle,
kdy jsem tady byl.

A svět se bude točit dál,
kde dřív byl starý, vládne nový král.
Kde dřív byl les, teď město stojí,
a stále nové vzpomínky se rojí...
a na staré se zapomíná..

až vyblednou jak barva na obrazech,
až zemřou jako květy v mrazech..
Pak čas odnese dávné chvíle,
kdy jsem tady byl..




 

Deník

4. prosince 2014 v 17:55 | Wiky Dream |  tajemství
ahoj.. vím, že teď moc nenavštěvuju blogy, ani tu moc nejsem aktivní, ale teď jsem byla hodně v práci takže jsem neměla moc času, ale teď po víkendu už to napravím, protože budu celý týden doma..
Říkala jsem si, že bych mohla na chvíli upustit od příběhu a tak vám tu dám úryvky z mého deníku.. ano píšu si deník, ale ne nic jako : dneska mě naštval ten a ten a miluju toho a toho a chci tohle a tohle.. Ne nic takového.. jsou to příběhy, básničky, citáty a podobně.. Všechno jsem to vymyslela sama, ale většina z toho nemá ani začátek ani konec, jakobych prostě nad něčím přemýšlela a kousek napsala a pak zase nic.. Takže vám tu dám takovou menší ukázku.. Není to vytržené z žádného kontextu, přesně tak to mám i v tom deníku :-)


V duši se občas dějí zvláštní věci. Jak rychle se nenávist může změnit v lásku, a jak rychle se láska může zvrtnout v nenávist...
***

Kapitola 3 - Nepřekračuj hranice

18. listopadu 2014 v 16:58 | Wiky Dream |  Rod poslední lovkyně
ahoj, tak po dlouhé době je tady zase jedna kapitola a tentokrát z ní mám i celkem dobrý pocit, což se stává málo kdy, tak snad se bude líbit i vám :-)

Všechno kolem se zdálo tak neurčité a tak nejisté. Netušila jsem kde jsem uvězněná a netušila jsem zda uběhly již roky co zírám do tmy a nebo jen vteřiny. Svět se buď opravdu zastavil a nebo se začal otáčet příliš rychle. Co jsem to jen udělala, já nás opravdu zabila, zabila jsem nás a Liam je teď bůh ví kde.. Jsem ztracená a on taky. Čas nás obtéká tak jako voda obtéká velký kámen. Jsme uvězněni na místě, ze kterého se jen těžko utíká.. Jsme opravdu mrtví? Co to říkala Emily? Dala mi vzkaz, vzkaz, který musím doručit, přeci nemůžeme jen tak umřít, teď když jsme urazili tak dlouhou cestu, teď ne. To přeci nebylo možné.. co to Emily udělala? Ona nás zachránila, musela, jinak to nedávalo smysl.
 


Kapitola 2 - Cesta do smrti

1. listopadu 2014 v 18:42 | Wiky Dream |  Rod poslední lovkyně
Tak po dlouhé době je tu druhá kapitola.. Možná to vypadá, že to flákám, ale už mám napsaných osm kapitol, jen jsem vždycky líná se přihlásit a hodit jí sem :-D

Toho večera jsem dorazila do zámku velmi pozdě. Nick a Liam už evidentně museli dávno lovit a vlkodlak si musel dávat dobrý pozor, aby se při lovu nepřiblížili ke mně. Chvílemi jsem doufala, že se můj strýc někde objeví a že mě doprovodí zpět domu, ale marně, a tak jsem dlouhou dobu bloudila po lese, než jsem se pouhou náhodou konečně dostala na hlavní cestu. V zahradách bylo ticho a celý zámek byl temný, jako by v něm již léta nikdo nebydlel. Jediný zvuk, který mě doprovodil od brány až ke vchodovým dveřím bylo ševelení větru v korunách stromů a zurčení ledové vody v řece.

Kapitola 1 - Liam

9. října 2014 v 12:58 | Wiky Dream |  Rod poslední lovkyně
Tak a je tu první kapitola.. Je to klasická rozjezdovka, takže nečekejte nic zvláštního.. ale nějak ten příběh přeci začít musí :-D


Elis,
Jsou to už tři týdny co jsem odjela z Oroloru a za tu dobu nastalo mnoho změn. Minulý týden jsem začala chodit do školy. Moje první škola v životě a bohužel do té stejné chodí i Liam.. Kdo by to byl řekl, že někdo jako on dělá střední školu poprvé v životě. Příští rok bude maturovat, jestli se tedy na škole udrží. Jen za ten týden co tu jsem už měl tolik problémů.. On a jeho parta, ale nevadí, mně se tu i tak líbí.. Konečně si přijdu normální.. Je to ironie, teď když už vím, že nejsem ,,normální", si tak konečně mohu připadat. Jinak na zámku se toho také mnoho změnilo. Albert tu teď bydlí, i Liam se sem nastěhoval, teď se vídáme mnohem častěji.. k mé smůle.. On se sem spíše vnutil. Však víš jaký je, i když teď se hodně změnil. Sama dobře víš, že od té doby co jsem se probudila, se mnou v Oroloru nepromluvil a teď? Jsem neustále pod palbou jeho změn nálad. Můžeš být ráda, že ho neznáš tak dlouho jako já, jsem si jistá, že by tě štval stejně jako mě. Ale jsem ráda, že tu je, když si uvědomím, co všechno se mu mohlo stát. Navíc mi dělá cvičební terč, ano, začala jsem brát Nickovi lekce magie, začínám v tom být vážně dobrá,občas se sice přihodí nějaké nekontrolovatelné výbuchy, ale už to není tak časté.. A myslím, že brzy příjde ta chvíle kdy žák překoná svého učitele, to se vlastně stalo už když jsem zničila Mollis torrot, ale to byl právě jeden z těch výbuchů, takže to nemohu počítat. Nick mi také vysvětlil, že mám svou vlastní zvláštní schopnost. Když se někoho dotknu mohu mu na malý okamžik vzít jeho moc. Nick mě to učí používat. Na chvíli jsem si propůjčila jeho zrak a Ziřinu moc číst emoce,Nick mě sice učí, ale nepřeje si, abych to používala,abych používala cokoliv co se naučím, nevím proč.. . Před dvěma týdny jsem byla přizvána na výpravu, společně s Torysem Nick ale říká, že na výpravy chodit nebudu, démoni už tu skoro nejsou a Torys a ostatní to zvládnou i beze mě, teď, když je Agares a jeho bratr mrtvý. Nikdo si neuvědomuje, že Fallier zmizel, že se vytratil, neberou ho jako hrozbu, ale nikdo vlastně neví co má v plánu, třeba něco chystá.. určitě něco chystá..
Přála bych si, aby si tu byla.. Není nikdo s kým bych se o to mohla podělit, přeci jen to není tak dávno, to víš sama. Nick se o tom nechce bavit a Liam je na tom stejně jako já, mlčí. Albert skoro nevychází a Iver se tváří , že má moc práce . A Pro nás obě to byli těžké časy. Stále se mi zdají noční můry.. Vidím Arona a Carlu jak umírají, pořád dokola. Snažím se na to nemyslet, snažím se zapomenout, jenže sny nejspíš neovlivníme ..
Ale dost už toho.. chtěla bych vědět co děláš ty a jak se ti daří.. Chci vědět vše od té doby co jsem odjela.. Co tvé pátrání?
No nic, musím už jít..Liam našel někoho kdo ti dopis doručí.
Doufám, že se máš dobře a že se brzy ozveš, budu čekat ..

Rod poslední lovkyně- Anotace, Prolog

30. září 2014 v 19:19 | Wiky Dream |  Rod poslední lovkyně
Tak a je tu anotace a prolog.. Část prologu už tu byla, teď je tu celý, i když není nijak zvlášt dlouhý a anotace.. No já sama mám příběh přesně vymyšlený zhruba do poloviny a pak mám na výběr z několika variant, takže tu anotaci nemusíte brát moc na vědomí..

Anotace
Sam se po dlouhé době vrací s Nickem z Oroloru zpět na zámek. Její život se konečně začíná obracet k lepšímu. Nick jí učí používat magii a začala konečně chodil do školy. Vše se zdá být perfektní, až na to že Samantě vrtají hlavou stále dokola dvě otázka.Chce vědět kdo vlastně je a odkud skutečně pochází její rodina, nikdy neuvěří tomu, že přišli z podsvětí, jak tomu věří Nick a také neustále přemýšlí nad rozhovorem s lovkyní, která by už měla být dlouhá staletí mrtvá, Nick tomu sice nevěří, ale ona tuší, že Megan stále žije a proto se rozhodně najít deník, který jak doufá jí dovede právě k ní. Samanthu a jejího kamaráda Liama ale u hledání čekají mnohá nebezpečí a nejednou je honba za deníkem a za minulostí jejího rodu budou málem stát život. Vše se ještě zkomplikuje když se na scéně objeví tajemný a nebezpečný muž, který má se Samanthou společného více než by si sama přála..

Otázky

23. září 2014 v 17:16 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
Tak toto je uplně poslední článek ke Krvi poslední lovkyně, tak si ho užíjte, žádný jiný už nebude.. protože pak už bude rod poslední lovkyně..
Vymyslela jsem několik otázek, na které jsem se sama pokusila odpovědět, i když z mé strany jako ze strany toho kdo to napsal to bylo celkem těžké, což jsem celkem nečekala, ale tak zkusila jsem to a nakonec to nějak dopadlo.. Otázky jsem teda původně vymýšlela pro vás takže mě napadlo, že by bylo možná dobré je sem dát, aby jste mohli odpovědět, pokud se vám bude chtít :-D :-D

Která postava má nejzajímavější charakter?
Podle mě je to Fallier, jelikož v něm pořád bojuje jeho démonská povaha s povahou tvora pocházejícího ze světa víl a podobných tvorů. Dost dobře si uvědomuje, že jeho matka byla víla a že z části do tohoto světa patří, jenže si chce dokázat, že je prostě démon a že je mnohem lepší než Agares nebo jeho otec. do teď nevím co s Fallierem nakonec bude, jestli bude nakonec hodný a nebo ne.. uvidíme..

Krev poslední lovkyně - Epilog

14. září 2014 v 16:54 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
Tak a konečně je tu epilog. Původně byl ještě delší, ale nakonec jsem vynechala krátkou část kdy Sam blouzní a pořád se jí v hlavě opakuje smrt Carli a Arona. Přišlo mi to už takové přehnané. V podstatě v tom úseku jde jen o sebeobviňování Samanthy z jejich smrti.. Takže vlastně o nic nepříjdete. Epilog jsem rozdělila na tři úseky. Na dobu kdy se Sam vzbudí, pak část kde vede rozhovor s Elis, díky kterému se tak trochu změní její náhled na vše co se stalo a pak na část, kde se koná pohřeb..


Do spící hlavy se mi probojoval zvuk zvonů. Bylo to vymodlené vysvobození z nočních můr, které se teď už konečně začaly vytrácet. Nejdřív je zahalila bílá clona, jako bych se na děj dívala přes zamlžené zrcadlo. A pak se celý obraz vytratil. Stála jsem v bílém prostoru a všude kolem zněly zvony, ty zvony byli smutné, slyšela jsem jejich nářek. To už jsem zemřela?
,, No tak zbuď se už konečně!" Vykřikl někdo tak hlasitě až se celý můj snový svět otřásl v základech a já konečně otevřela oči. Pohled mi utkvěl na pihaté dívce s ryšavími vlasy, které teď měla stažené do drdolu. Dívala se na mě svýma zvýdavýma očima barvy zeleně jakoby zkoumala, zda to co vidí je pravda, zda jsem skutečně otevřela oči. Byla to pravda, žiji, jsem tu, nezemřela jsem, i když bych si raději přála, aby to tak nebylo. Hlava mi třeštila a cítila jsem nesmírnou únavu, stačilo by jen zavřít oči a už se nikdy neprobudit. Zůstat v říši snů kde stále zněl zvuk těch zvonů. Teprve po chvíli jsem si uvědomila, že zvony nejsou v mé hlavě, ale že ten zvuk přichází z venku. Někde za otevřeným klenutým oknem zněly zvony, stejně smutně jako v mém snu.
,, Prospala si oslavy!" upozornila mě Elis.,, Byli honosné.." dodala jako by čekala, že začnu závidět.
,, Prospala? Kde.. Kde to vlastně jsem?" zeptala jsem se a snažila se posadit. Ležela jsem na velké posteli, podobné té, na které spávám v zámku. Jenže teď jsem nebyla v zámku. Tato místnost byla menší a útulnější. Podlaha byla z tmavého dřeva a na stěnách visely tapisérie se zvláštními vzory.. Byli na nich nejspíš jakési oslavy. Okřídlené víly létaly kolem velkého ohně zatím co ostatní tančili. Byla to mistrovská práce. Všude po místnosti byli květiny. V oknech, na stolkách, na poličkách, bylo to tu prozářené barvami. Z venku se kromě zvonů ozývaly hlasy mnoha lidí, jako bych byla někde ve městě.

kapitola 32 - Brána Mollis torrtor

8. září 2014 v 14:24 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
ahoj tak je tu poslední kapitola, pak už je jen Epilog a bude uplný konec... prvního dílu :-D


Mé srdce se rozbušilo nadšením, které ale okamžitě ustalo. Nadšení se změnilo ve směs emocí, počínaje zklamáním a končíce vztekem. Dveře jsem neotevřela já, ale Fallier, nejmladší ze tří démonů. Protáhl do vězení svou hubenou postavu a všechny si nás začal měřit pohledem. Tak jsem se nepletla, jeho vlasy byli opravdu bílé jako sníh, ale přesto nevypadal nijak staře, spíše naopak. Pohlédla jsem mu do šedých očí a ty se mu v mžiku změnily na jasně oranžové.

,, Jste připraveni na výlet?" zeptal se a ve stejnou chvíli do místnosti bez oken vtrhl i Rimmon, zamřil na mě svůj bledý pohled, vztek v něm jenom vřel. Přišel ke mně a surově mě zvedl ze země.

Rod poslední lovkyně

5. září 2014 v 12:00 | Wiky Dream |  Krev poslední lovkyně
Ahoj lidi, aby ste si nemysleli, že se na druhý díl Krve poslední lovkyně vykašlu stejně jako na druhý díl příběhu Orisalova legenda ( mimochodem na ten jsem se fakt nevykašlala, jen je prostě povídka doma a já doma už tři měsíce nejsem, omlouvám se, chtěla jsem jí začít přidávat v létě, ale není možnost) tak tu mám pro vás menší ochutnávku z druhého dílu.. Anotaci ještě přidat nemůžu, protože bych mohla prozradit děj, ale můžu přidat pár vět z prologu a taky pár faktů..
tak do toho :-)

Prolog

Mezi skalami žalostně skučel čerstvý jarní vítr a zpíval tak smutnou píseň o tragické minulosti jenž toto prastaré město postihla. Z domů, zahrad i všeho živého co tu kdysi bylo, zbyl jen chladný kámen. Prašné ulice zely prázdnotou a po kamenných námětí se rozléhal jen pláč větru. Forparsta se proměnila na město ticha, dávné bolesti a především na město ze skal..
Toto měla být upomínka toho jak dokáží být démoni krutí a nelítostní. Ale ty dny jsou již dávno pryč. A věk démonů pomalu končí..

Tak to je asi tak vše co si mohu dovolit, i když si myslím, že i z té poslední věty lze hodně přečíst.. tak a teď pár takových faktů, které mohu prozradit, zase toho není moc.

Ve druhém díle se objeví nová postava, která byla nepatrně zmíněná ke konci prvního dílu.. Myslím, že 29 kapitola.
bude více používána magie.
Ukáže se, že Megan, dcera Nicka, toho má na svědomí mnohem více než jen uzamčení brány Mollis torrtor.
Taky se ukáže existuje někdo mnohem nebezpečnější než démoni, někdo o kom Sam ani její přátelé neměli ani tušení, někdo kdo tu dávno neměl být...

Kam dál